Budou se dít důlžité věci
(Mnichov) Kardinál Reinhard Marx, arcibiskup Mnichova a Freisingu, v obsáhlém rozhovoru pro italský deník La Stampa propagoval revoluční program, jehož je mluvčím v Německé biskupské konferenci: uznání homosexuality, zrušení kněžského celibátu, "nejvyšší cíkevní úřady pro ženy" - a postoj patriarchy Cyrila "je nepřijatelný".
Deník La Stampa udržuje úzké kontakty se Santa Marta prostřednictvím svého bývalého vatikanisty Andrey Tornielliho, kterého papež František na konci roku 2018 jmenoval šéfredaktorem vatikánských médií v Římské kurii. Také na základě prohlášení kardinála Marxe lze předpokládat, že rozhovor byl proveden přinejmenším s vědomím Santa Marty.
"Celibát kněží není dogma."
To je hlavní poselství rozhovoru otištěného v sobotním vydání (18. června). Kardinál Marx je v něm představen jako "blízký Františkovi", který ho hned v dubnu 2013 jmenoval do Rady kardinálů pro Evropu.
Podtitul zdůrazňuje svržení božského a přirozeného řádu, které Marx zahajuje:
"Homosexuálové jsou součástí našich společenství, sexualita, kterou nám Bůh dal, je součástí osobních vztahů."
Marx podkopává učení církve o lidských vztazích prostřednictvím svévolných reinterpretací. V první větě celostránkového rozhovoru noviny shrnují vyjádření nositele purpuru:
"Každém páru není sexualita určena jen k rozmnožování; důležitá je upřímná a respektující láska."
Kardinál tím myslí uznání homosexuality, o níž církev téměř dva tisíce let hovořila jako o těžkém hříchu. Je to pro "německého kardinála blízkého Františkovi" tak snadné? Tvrzení "upřímná a uctivá láska" může pocházet i z pederastických kruhů jako důvod a ospravedlnění. Kardinál však upozorňuje, že tento vztah nesmí být "asymetrický". Bude to stačit? Vzhledem ke skandálu se sexuálním zneužíváním by měl být Marx dostatečně obeznámen se závažnými deficity. Mnichovský arcibiskup však po léta vytrvale ignoroval skutečnost, že nejméně 80 procent případů sexuálního zneužívání nezletilých duchovními je homosexuálního charakteru. Je zřejmé, že pro kardinála není obtížné vynechat nežádoucí spojení.
1) Pandemie a válka - slepí průvodci slepých
Nejprve se však Marxe zeptal, jakou roli má katolická církev v dnešní době, kdy svět trpí pandemií a válkou.
Je známo, že církevní hierarchie, od Františka až po německou biskupskou konferenci, se bez jakýchkoli "kdyby" a "ale" připojila k pochybné politice příslušné vlády v oblasti Corony - Vatikán k té italské (a obvykle o něco radikálněji). Z úst církevních hierarchů se v souvislosti s krizí v Koruně téměř neozývaly nezávislé akcenty. Naopak. Ve falešném vyprávění pokračoval kardinál Marx v rozhovoru, v němž uvedl správné věci, aniž by svá slova aplikoval na konkrétní situaci:
"Během pandemie jsme poznali křehkost lidského života, protože kolem nás je vždy někdo, kdo chce vládnout nad ostatními."
Vůle k nadvládě se nejvíce projevovala svévolnými donucovacími opatřeními, jako je uzamčení, povinné masky (střípky poslušnosti), povinné očkování, rozdělování lidí podle 1G, 2G, 3G, diskriminace zdravých a státní podněcování ("pandemie neočkovaných"). Nemluvě o nesmyslném plýtvání obrovskými částkami peněz daňových poplatníků, o spekulantech z Corony, o malých i velkých perfidiích prostřednictvím státem podporovaného probouzení nízkých pudů. Kardinál Marx ani nyní nepronesl slovo povzbuzení, útěchy nebo dokonce vnímání obětí vakcíny. Odpovědí na první otázku tak kardinál okamžitě zpochybnil svou vlastní důvěryhodnost a autoritu.
2) Kněžský celibát - silné znamení učednictví, nebo jen tradice?
Poté jsme přešli k samotnému účelu rozhovoru. Druhá otázka byla věnována kněžskému celibátu. Již loni v únoru se La Stampa stala Marxovým mluvčím, který požadoval zrušení kněžského celibátu, když řekl: "Kněží by měli mít možnost se ženit". V sobotu tento požadavek zopakoval a vydal se oklikou k Amazonce:
„Co dnes lidé potřebují? Aby ti, kdo slaví a přinášejí eucharistii, dávali dobrý příklad a zasvětili svůj život církvi a evangeliu. Mohou to dělat jen celibátníci? Dávám sem otazník. Myslím na laické pracovníky v pastoraci zde v Německu, kteří kážou a doprovázejí pohřby. Myslím na Amazonii, kde věřící čekají dva nebo tři roky na přijetí eucharistie, protože tam nejsou kněží. Celibát je jistě silným znamením následování Krista. Neudržujeme však povinným celibátem jen tradici? To byla pravda, ale ne všude. Věřím, že i mezi ženatými muži jsou povolání ke kněžství."
Pro zajištění pastorační péče v povodí Amazonky, což je otázka do značné míry odlišná od toho, co progresivní církevníci jako Marx tvrdí už léta, existují vhodná řešení, která však tytéž církevní kruhy odmítají. Amazonka je šifrou pro agendu, kterou kardinál Marx ve svých poznámkách obhajuje.
K otázce pohlaví a sexuality, velkému "emancipačnímu" zájmu otevřeného, ale většinou skrytého a často neuznaného marxismu, kardinál Marx řekl: "Je čas". Proto podle svých slov zřídil v mnichovské arcidiecézi další místo pro ženu, která by spolu s generálním vikářem organizačně vedla diecézi.
"V německé církvi jsme zahájili mentoringový program na podporu ženského vedení. Znamení doby lze číst. Muž a žena jsou si rovni: to je základ Bible. Pokud tuto rovnost nežijeme, jsme vážně zaostalí. Je nutné reformu urychlit. V otázce kněžství žen přijal Jan Pavel II. jednoznačně negativní rozhodnutí. Tato diskuse však ještě není u konce, roky nebudou stačit. Mezitím se ženy musí intenzivněji zapojit do života církve, a to i na nejvyšších pozicích: ne proto, aby se církev líbila, ale protože je to přikázání evangelia."
Pro mnichovského hlavního pastýře je tato otázka důležitá, ale nemá takovou prioritu jako uznání homosexuality. Otázku svěcení žen nechává otevřenou, ale odkládá ji. Strukturální reformy na "mocenské úrovni" - i v tomto ohledu je marxismus pozdravuje - mají poskytnout dočasné řešení.
3) Sexuální zneužívání - Vymazáno "homo" před sexuálním
Třetí otázka je věnována sexuálnímu zneužívání. Kardinál Marx odpovídá ve srovnání s ním nápadně stručně a opět odmítá seriózní a potřebnou analýzu tím, že vynechává homosexuální pachatele a pohnutky. To je samozřejmé, protože chce zároveň zušlechtit homosexualitu, která je ústředním bodem současného pontifikátu.
List La Stampa zveřejnil 18. června rozsáhlý rozhovor s kardinálem Marxem o sexualitě, homosexualitě, sexu...
4) Sexualita - vše je dovoleno, když jde o "lásku"?
Následovala čtvrtá otázka, zda by katolická morálka "neměla změnit přístup k sexualitě".
Kardinál Marx souhlasil:
„I zde e je třeba zvýšit povědomí."
Otázkou podle něj je: "Jak můžeme lidem pomoci žít podle evangelia?" Přístup nositele fialové barvy k řešení je jasný:
„Sexualita, kterou nám Bůh dal, je součástí osobních vztahů. A nesmí být asymetrický. Oba partneři musí být na stejné úrovni, a to i proto, že, jak říká Druhý vatikánský koncil, sexualita neslouží pouze k plození. Dlouho platilo, že tomu tak je, ale už ne, protože jsme lidé, a ne zvířata. Sexualita je součástí vztahu, vyjadřuje cit. Měří se podle toho, kolik lásky je mezi dvěma lidmi. Sex je také způsob, jak projevit lásku. Není to automaticky hřích, ale musí to být forma přijetí druhého. To je morálka."
Vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn to řekl již v roce 2014 v průběhu synody o rodině: láska je láska. Kardinála Schönborna si papež František vybral o rok a půl později, aby veřejnosti představil Amoris laetitia - podle římských hlasů nikoli navzdory, ale právě kvůli jeho tezi o gradualitě.
5) Homosexualita - Proč je tolik zaostalých lidí?
Homosexualita tedy následuje lineárně jako pátá otázka:
"Nedávno jsem byl pozván na katolickou mši pořádanou lidmi z LGBTQ+ v Mnichově. Slavil jsem ji při 20. výročí této mše. Udělal jsem to poté, co jsem informoval papeže. Chtěl jsem vyslat znamení: "Jste součástí církve". Sexuální orientace nemůže a nesmí vést k vyloučení z církve. To není možné! Homosexuální páry také prožívají svůj vztah s láskou. Proč tedy těmto párům neříci jako povzbuzení: "Ať vás Bůh provází na vaší cestě"? V podstatě mluvíme o požehnání, nikoli o svátosti manželství. Jednou jsem se takto vyjádřil a pak jsem se dostal do problémů... Středem páru, ať už homosexuálního, nebo ne, není sex: představuje ho vůle strávit spolu život, láska, vzájemná důvěra, věrnost až do smrti. Proto nemohu říci, že to všechno je hřích. Diskuse na toto téma je jistě velmi emotivní. Někdy mě překvapuje, že tento argument stále naráží na takový odpor."
Tomu odpovídá i jasněji formulovaná kontroverzní postsynodální exhortace Amoris laetitia, kterou papež František vydal v dubnu 2016. Zdánlivě se jednalo o rozvod a nové manželství, ale stejně tak, i když spíše mlčky, o homosexualitu.
6) Moskevský patriarcha Cyril - Nepřítel je vždy Rus?
Šestá otázka, stejně jako první, nespadá do rámce sexuality a týká se války, kterou se zabývala již první otázka. La Stampa chtěla od kardinála Marxe vědět, co si myslí o postoji moskevského patriarchy Cyrila.
Podle kardinála Marxe je chování ruského pravoslavného patriarchy "nepochopitelné a nepřijatelné". Kardinál se stejně jako v "pandemii" i ve válce těsně přimyká ke světské moci:
"Jak může církevní hodnostář stát po boku agresora a žehnat válce a násilí? (...) Cyrilův postoj má obrovské dramatické důsledky jak politické, tak ekumenické. Poškozují křesťanství jako celek."
7) Praedicate Evangelium - Deklerikalizace Římské kurie
Rozhovor byl zakončen otázkou na novou apoštolskou konstituci Praedicate Evangelium. Jejím jádrem je podle mnichovského arcibiskupa prohlášení papeže Františka, že římská kurie "není papežův sekretariát". Druhý vatikánský koncil "jasně" říká, že církev "není jako pyramida". Musí jít o víc než jen o pospolitost mezi univerzální a místní církví. Podle Marxe musí být spíše "propojeny" a nemohou existovat jedna bez druhé. To vyvolává otázku, zda mohou ve vedoucích funkcích vedle sebe pracovat kněží a laici, muži a ženy:
"Papež říká jasné ano. Možná, že v budoucnu budou kardinálové spíše papežovým senátem. Jednotlivé úkoly bude třeba přeorganizovat..."
A dále:
"Bude to velký krok, stanou se důležité věci."
Novináři listu La Stampa chtěli vědět, co tím myslel:
"V říjnu 2013 jsem ve svém prvním projevu v Radě kardinálů hovořil o 'deklerikalizaci kurie'. Reforma však musí pokračovat."
Jak lze z rozhovoru vyvodit, homosexualizace církve je krok za krokem prosazována nejen Mnichovem, ale zejména Santa Martou.
Text: Giuseppe Nardi
Obrázek: Arcibiskupství mnichovské a freisingské/La Stampa (Snímky obrazovky)
