Osobní teolog papeže Františka
Mezi důvěrné poradce papeže Františka patří nesporně Victor Manuel Fernandez, rektor katolické univerzity v Buenos Aires, titulární arcibiskup zaniklé diecéze Tiburnia a Bergogliův ghostwriter(*).Na rektorské místo ho proti velkému odporu Kongregace pro katolické vzdělávání prosadil arcibiskup Bergoglio, aby ho později jako papež jmenoval arcibiskupem.
10. května prezentoval tento rektor a arcibiskup své originální názory v Corriere della Sera. Z tohoto interview postačí dvě ukázky. První je jeho volná fantazie o římské kurii a papeži:
»Vatikánská kurie není žádná podstatná struktura. Papež může bydlet také mimo Řím, mít jedno dikasterium v Římě a druhé v Bogotá, spojit se pomocí videokonference s experty pro liturgii, kteří rokují v Německu. To, co papeže obklopuje, aby mohl sloužit lidu, je kolegium biskupů. (…) I kardinálové mohou zmizet v tom smyslu, že nejsou podstatní.«
Ještě pozoruhodnější je jeho úvaha o prefektu Kongregace pro nauku víry, kardinálu Müllerovi:
»Četl jsem, že někteří říkají, že římská kurie je podstatná součást misie církve, nebo že prefekt ve Vatikánu je bezpečný kompas, který má zabránit, aby se církev ve svém osvěcujícím myšlení nemýlila, nebo že tento prefekt zajišťuje jednotu víry a stará se o závažnou teologii papeže. Ale katolíci vědí z četby evangelia, že Kristus přislíbil papeži a spolu s ním biskupům zvláštní vedení a osvícení a nemá k tomu prefekta ani žádnou jinou strukturu. Když slyšíme takové věci, mohli bychom nabýt dojmu, že papež je jenom zástupce, nebo někdo, kdo přišel, aby rušil, a proto je třeba na něho dávat pozor (...) Papež je přesvědčen, že to, co napsal nebo řekl, nemůže být postiženo jako blud. Proto můžeme v budoucnosti všechny tyto věci opakovat a nemusíme mít strach, že budeme za to stíháni. «
Krásné na tom je ovšem to: aby Fernandez z Rio della Plata mohl dát k lepšímu tuto svou teologickou „Summu“, musel italský novinář dvakrát překonat Atlantický oceán.
Fernandez platí totiž za tak velkého teologa, že v roce 2013 přesídlil do Říma, aby mohl s Františkem sestavit Evangelii Gaudium. Letos v březnu se vrátil opět na jeden týden, který si rezervoval pro Františka, aby sepsal jeho novou encykliku.
V Santa Marta se ovšem proslechlo, že návrh, který Fernandez připravil, skončil nakonec v koši.
Publicistická činnost teologa Fernandeze byla oním závažným důvodem, proč odpovědná kongregace protestovala proti jeho jmenování rektorem.
První kniha Fernandeze, která skutečně „obohatila“ knižní trh, má 
název: Sáname con tu bocca. (Uzdrav mě svými ústy. Umění líbat). Autor ji v roce 1995 uvedl těmito slovy:
»Chci ti vysvětlit, že tato kniha nevznikla na základě mých osobních zkušeností, nýbrž na základě života lidí, kteří se líbají. Na těchto stránkách je předána lidová vynalézavost, to, co lidé vymýšlejí při polibku, co pociťují smrtelníci, co prožívají, když se líbají. (… ) Doufám, že tato moje kniha přispěje čtenářům, aby lépe líbali, aby usilovali o to, uvolnit v polibku to nejlepší ze svého já.«
Pak následovaly další knihy, které více odpovídaly jeho roli klerika a teologa. 2006 vydalo nakladatelství San Pablo dílo, které má 300 stran: Teologia espiritual encarnada (Vtělená spirituální teologie).
Toto veledílo postihl malér à la Boccacio.
Screenshot)/Canal 13 (Screenshot)/MiL
Pod titulem Esperanza mia (Moje naděje) vysílal argentinský Canal 13 několikadílný seriál, jehož hlavním hrdinou je kněz, který svádí řeholní sestru a začne s ní milostnou aféru. Návod k tomu nachází ve Fernandezově knize, z níž jsou předčítány svůdné pasáže.
Sandro Magister
(*) profesionální spisovatel placený za napsání textu, jehož autorství je oficiálně přisuzováno jiné osobě. Takovou knihou je Evangelii Gaudium.
