Je možné se poučit z amerického příkladu?
Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA o potratech může být pro italské zastánce života "příležitostí zpochybnit nespravedlivý zákon". Na normativní a kulturní úrovni je třeba vykonat ještě mnoho práce, protože "žádný rozum nemůže zvítězit nad posvátností lidského života". Církev jed povinna ve jménu dialogu poskytnout "náležitou jasnost" ohledně potratů a italského zákona 194. A je třeba obnovit přesvědčení, že "dobré bitvy se vyhrávají především Boží silou".
Podivné je však ticho v Papežské akademii pro život.
La Bussola přináší rozhovor s Antoniem Suettou, biskupem z Ventimiglie - San Remo.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států, které zrušilo federální právo na potrat zavedené v roce 1973 rozhodnutím ve věci Roe vs. Wade, vyvolalo podle očekávání diskusi v polovině světa. A také dává naději různorodé italské pro-life galaxii, že jednoho dne dojde ke zrušení zákona 194/1978. To je jistě možný cíl, i když ne snadný, také vzhledem k určitým institucionálním, politickým a dokonce i církevním rozdílům mezi USA a naší zemí.
La Nuova Bussola o tom hovořila s Mons. Antoniem Suettou, biskupem z Ventimiglie - San Remo, jedním z nejrozhodnějších hlasů na italské scéně na obranu rodícího se života.
Mons. Suetto, jak jste přijal rozhodnutí Nejvyššího soudu USA o potratech?
S velkým uspokojením. Je to podnět k zamyšlení nad touto problematikou, která jinak hrozí upadnout do lhostejnosti a stát se stále více smutným zvykem.
Ze sloupků listu La Bussola jste již vypustili návrh na zrušení zákona č. 194. Myslíte si, že po tomto rozhodnutí může být i v Itálii více naděje?
Nemyslím si, že je to snadná cesta, ale toto důležité rozhodnutí - které vychází z kontextu, jenž má stejně jako ten americký velký vliv na obecnou mentalitu - může dodat další odvahu těm, kteří vždy věřili, že 194 není dobrý. Může to být příležitost napadnout nespravedlivý zákon.
Několik středopravicových exponentů se ihned vyjádřilo, že zrušení 194 není jejich cílem, čímž ukázali, že nemají odvahu nebo dokonce vůli být pro život, jaká je v Republikánské straně. Co si myslíte o tomto zploštění na pozice levice?
Je to známka toho, že je třeba vykonat velký kus práce ve smyslu skutečného vzdělávání v této oblasti. Dělat z toho problém příznivců nepomáhá. Největším závazkem, který je povinností všech milovníků života, věřících i nevěřících, je přivést diskusi k základům problému.
Můžete to vysvětlit?
Ti, kdo v Itálii stále hovoří o vhodnosti 194, tak často činí v závislosti na zmatku. Je pravda, že v úvodu 194 se hovoří o "sociální ochraně mateřství": to je pozitivní aspekt, ale příliš často zůstává na papíře. Nejzávažnější je v každém případě skutečnost, že tento zákon povoluje trestný čin, jakým je potrat. To znamená, že zákon jako celek nelze považovat za dobrý. Diskuse, kterou je třeba vést, je jiná: legislativa, pokud má být inspirována správnými antropologickými principy na úrovni víry i sekulárních argumentů, musí potvrdit, že potrat je nezákonný. A zároveň stanovit formy ochrany mateřství a podpory porodnosti. Cíl se dnes může zdát obtížný a vzdálený, ale naším cílem je důrazně potvrdit zásady a mluvit pravdu. To je služba, kterou můžeme prokázat dobré věci, kterou je odstranění potratů.
V církvi ve Spojených státech, ačkoli se osobní postoje liší, je mnoho biskupů, kteří bojovně hájí nenarozené děti, zatímco v Itálii vidíme rozšířenou apatii. Co je ještě možné udělat na úrovni italské církve v oblasti potratů?
Tento rozdílný postoj k potratům závisí na různých citlivých místech a jistě také na snaze podpořit dialog o této otázce. V dialogu se však nikdy nesmí ztratit nezbytná jasnost v morální rovině a také v církevní disciplíně. V této souvislosti někteří američtí biskupové připomněli politikům, kteří si říkají katolíci, jaké jsou zásady přístupu ke svátostem. Z pastoračního hlediska tento postoj sdílím, protože je správný a rozumný: napomínání a napravování je součástí lásky k duším.
V souvislosti s odstrašující myšlenkou "dialogu" existují určité katolické kruhy, a to i oficiální, které již o zrušení 194 nemluví. Přesto by mělo být zrušení, alespoň mezi katolíky, žádoucí...
Přesně tak. Náš postoj musí být zaměřen na jádro problému, kterým není svoboda volby, ale důstojnost a posvátnost lidské osoby. Pokud jde o potraty, nejvíce se do hry dostává hodnota rodícího se života, který je třeba chránit, a to tím spíše, že je bezbrannější. Pokud se tedy vyskytnou křehké a obtížné situace pro ženy a rodiny, je povinností společnosti - státu i křesťanského společenství - pomoci přijmout nenarozený život. V žádném případě však žádný důvod, byť by byl sebedůležitější, nemůže mít přednost před vyšším principem posvátnosti lidského života. Bohužel často se používají extrémní případy, aby se dospělo k přehnanému potvrzení lidské "svobody", která však překračuje své hranice.
Rozsudek ve věci Roe vs. Wade byl mimochodem založen na vymyšleném znásilnění, jak později přiznal hlavní hrdina. A podobně italští zastánci potratů využili případu Seveso (asi čtyřicet dětí bylo potraceno pod záminkou vývojových vad, které byly později vyvráceny laboratorními analýzami), aby znovu rozproudili kampaň, která vedla k výročí 194. .
Často jsou u kořene lži. Jindy se jedná o instrumentální využití jednotlivých případů, které přitahují pozornost a mají vzbudit soucit. Provedený potrat by byl zlem, i kdyby se týkal extrémních případů, ale bohužel desítky milionů potratů ročně ve světě nás utvrzují v přesvědčení, že k potratu se přistupuje jako k individuálnímu rozhodnutí "překonat" nejrůznější problémy.
Zpráva britské vlády z posledních dnů ukazuje, že potraty jsou velmi často využívány jako metoda antikoncepce, přičemž se v naprosté většině případů používají jako záminka "duševní zdraví".
Tato otázka musí být nutně spojena s řádným pochopením afektivity a sexuality, které nelze redukovat na vědeckou nebo pseudovědeckou otázku, jejímž cílem je zajistit určitá "bezpečnostní opatření". Dokud bude vznik nového života považován za zátěž, těžko se změní mentalita ohledně potratů. Proto se musíme jako dlouhodobý závazek vrátit k autentické vizi života a lidské osoby.
Co chybí italskému hnutí pro život, aby dosáhlo takových výsledků jako hnutí v USA, navzdory různým situacím?
Neznám americké hnutí blíže, ale v několika ohledech mě udivuje. Prvním aspektem je jeho hluboké přesvědčení, druhým jeho kompaktnost a pak smysl pro dobrou bojovnost. Dobrou bojovností myslím to, že nejde o prosazování konfrontačních protikladů, ale o to, čemu se v křesťanském jazyce říká parresìa, tedy nebát se říkat pravdu. A je třeba o tom mluvit i vnějšími formami, mám na mysli pochody a další formy informování a osvěty. Domnívám se, že tento populární rozměr, který se z velké části týká amerického světa mládeže, nás může také mnohému naučit.
Jak práce posledních 50 let, tak také komuniké biskupské konference USA, a některá laická média pro život zdůrazňují roli, kterou hraje modlitba.
To je zásadní. Tyto prvky se ve zkušenosti amerického pro-life hnutí často prolínají: na jedné straně z víry pramení odhodlání a odvaha, na druhé straně setkání s pro-life hnutím velmi často vede mnoho lidí k víře. Musíme obnovit tento duchovní a nadpřirozený aspekt: dobré bitvy se nevyhrávají jen díky množství lidských zdrojů, ale především díky Boží moci. Modlitbou prosíme Boha, aby nám otevřel cesty. A konkrétní závazek není předpokladem, že to děláme sami, ale je to náš způsob, jak se podílet na Božím plánu a jeho díle v dějinách.
Nuova Bussola Quotidiana- Tommaso Scandrolio
