Demografická zíma ve Francii
Jak Edouard Philipe, tak Jean Castex měli ve svých funkcích státního tajemníka smysl pro děti a rodiny, který byl ještě schopen upoutat pozornost politického světa. S paní Borneovou naopak rodina zmizela z ministerského obzoru, upadla v zapomnění. Kromě této nové etapy dekonstrukce, kterou zahájil prezident republiky, je však zajímavé, že jak levice a libertariánští liberálové usilovně ničí jednu z mála francouzských veřejných politik, kterou obdivuje celá Evropa a která je dávána za příklad své účinnosti: rodinnou politiku. Tato zuřivost je o to absurdnější, že francouzský průběžný důchodový systém nemůže fungovat a zůstat vyvážený, pokud není dostatek aktivních pracovníků, kteří by financovali ty, kteří odcházejí do důchodu. Vše tedy závisí na stabilitě francouzské demografie.
Navzdory mylné představě to nebyl maršál Pétain, kdo zahájil skutečnou rodinnou politiku. Byla zahájena Lidovou frontou, převzata státem, potvrzena Národní radou odporu, udržována 4. republikou a s velkou jasností posílena 5. republikou v době jejího vzniku pod vedením generála De Gaulla a Michela Debré.
Někteří však nikdy nepřestali s touto politiku, která byla poto účinná, protože energicky přispěla ke generační obnově, podkopávat. V průběhu let se relativní hodnota rodinných přídavků v důsledku slabého přehodnocování nepřestala snižovat a bylo nutné se důrazně zdržet jejího omezování dostupnými zdroji. To provedl François Hollande, který z přídavků na děti udělal opět sociální pomoc a zničil jejich univerzální charakter.
Toto rozhodnutí bylo skutečnou pohromou, protože především naznačovalo, že rodinná politika již není součástí stálé politiky francouzských vlád, což způsobilo nejistotu v rodinné jednotce, jejíž projekt je založen na trvanlivosti. Za druhé proto, že se tím z rodinných přídavků stala mimo jiné sociální pomoc, a nikoliv podpora související s dětmi. A konečně proto, že toto rozhodnutí bylo přijato na úkor střední třídy, která je pak motorem hospodářského a sociálního rozvoje národa, a ve skutečnosti podpořilo vznik populací, které nebyly vždy dobře integrovány. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: v roce 2014 činila míra plodnosti 2 děti na ženu, což bylo o něco méně než míra generační obnovy (2,1), v roce 2021 to bylo 1,83. Francie, která byla v Evropě výjimkou, se tak dostala do "demografické zimy".
V roce 2006 požádala Ursula von der Leyenová, německá ministryně pro mládež a rodinu, která v té době necítila potřebu dělat ze sebe múzu LGBT aktivismu, Evropskou odborovou konfederaci (ETUC) pro průzkumné stanovisko k rodině a probíhajícím demografickým změnám. V tomto dokumentu bylo uvedeno nejen to, že žádná země EU nedrží krok s tempem demografické obnovy (pouze Irsko a Francie se mu blíží), ale také to, že řada zemí každoročně ztrácí obyvatelstvo, zejména Německo, ale také Španělsko, Itálie a všechny země, které byly dříve pod komunistickou diktaturou. Starý kontinent se stává kontinentem starých lidí a investovat do pohřebních ústavů má větší smysl než do kolébek. To však velmi jasně ukázalo, jak rozhodná trvalá rodinná politika ovlivnila boj proti stárnutí a přizpůsobení porodnosti. To potvrdila i další dvě stanoviska z let 2011 a 2020.
Prezident Macron se v rozhovoru ze 14. července zmínil o důchodové reformě, ale demografická otázka byla a stále je obcházena stranou. Lze si představit jakékoli zákonné opatření týkající se věku odchodu do důchodu a počtu čtvrtletí, které by více odpovídalo spravedlnosti, ale francouzský systém rozdělování se neudrží, pokud dojde k demografickému kolapsu. Macron by si měl uvědomit, že národy nemají jinou budoucnost než budoucnost svých dětí. V tomto ohledu je zrušení Státního sekretariátu pro děti a rodinu velmi špatným znamením. Jedná se samozřejmě o ideologické rozhodnutí, které již nějakou dobu viselo ve vzduchu. Postava matky není doceněna, feministky dávají přednost ženě, která je "jen dalším chlapem". Gidova invektiva "Rodiny, nenávidím vás" (Les nourritures terrestres) se zřejmě stala heslem jisté politicky korektní nomenklatury. Přesto rodina říká, co je to lidskost. Samotný muž ani samotná žena ji nemohou naplnit . Právě oni jen společně vyjadřují, co je lidstvo ve své plnosti. Zničit rodinu znamená zničit lidstvo. Bojovat za rodinu znamená bojovat proti barbarství, které ohrožuje lidskou společnost.
Corrispomdenza Romana
