Chybný boj s islámem
19. 11. 2015
Všichni pozorovatelé konstatovali selhání bezpečnostních sil v souvislosti s tragickými událostmi 13. listopadu.
Hlavní příčina nesouvisela s nedostatečností, jako spíše s kulturní neschopností politického a administrativního aparátu Francie pochopit hluboké kořeny terorismu a na základě toho sáhnout k správným prostředkům pro jejich potření.
Terorismus, který se dnes šíří ve světě, je dítětem revoluce 1789 a dlouhé řady revolucionářů z povolání, anarchistů, socialistů a komunistů, kteří v 19. a 20. století praktikovali násilí a provedli první genocidy v dějinách lidstva. Tzv. fundamentalisté naštěpovali zkušenosti evropského teroru na strom islámu, náboženství, které je samo o sobě totalitní ideologií, vždy se šířilo násilím a všude uplatňovalo svou nadvládu.
Výrazné omyly Sarkozyho, Hollandeho a Obamy
Projekt integrovat islám do tzv. republikánských hodnot se může zrodit jedině v mysli toho, kdo odmítá pochopit roli náboženské dimenze v dějinách a redukuje všechno pouze na ekonomické nebo politické konflikty. Tato mentalita je původcem do očí bijících omylů Francie pod Sarkozym a Hollandem, a Obamou v jejich politice ve Středomoří.
Mezi koncem 2010 a začátkem 2011 se hlasitě ohlašovalo „arabské jaro“ v přesvědčení, že s pádem „tyranů“ v Egyptě a v Sýrii automaticky nastoupí éra demokracie, svobody a sociálního pokroku v Africe a na Blízkém Východě. Obama, Sarkozy a pak i Hollande byli přesvědčeni, že je možno přejít bezbolestně od diktatur k demokracii a že tato „demokratická revoluce“ bude klíčem k hospodářským zdrojům v dané oblasti, a ty padnou do rukou Francie a USA. V únoru 2011 začala Francie letecké útoky proti Libyi, aby podpořila „demokratickou revoluci“. Že má být toto území předáno vládě nepřátelských džihádistů, ovšem řečeno nebylo.
Washington a Paříž podporovaly v Libyi, Egyptě a v Sýrii džihádisty
Výsledkem byl vzrůst radikálního islámu, smrt více než 150 000 lidí a exploze krvavých bojů mezi kmeny islámského světa. V následujícím roku podporoval Hollande Mohammeda Morsího, demokraticky zvoleného prezidenta Egypta, spojeného s Muslimským bratrstvem. Hollande patřil také k těm, kteří spěchali, aby sesadili prezidenta Assada. Francie se 2013 zasazovala o to, aby EU zrušila embargo, které zakazovalo podporovat zbraněmi, instrukážemi a ekonomickými prostředky v Sýrii bojující džihádisty. Opět bylo zamlčeno, že tyto islámské milice byly nasazeny jako „demokratické oddíly“, a proto byly vyzbrojovány a podporovány.
Nyní slyšíme, že masakr v Paříži byl plánován v Sýrii stejnými kruhy, které přinejmenším do loňského roku se těšily důvěře a velkodušné podpoře francouzské vlády. Přitom je třeba také zdůraznit, že teroristé jsou přistěhovalci druhé a třetí generace a mají francouzské a belgické státní občanství. Formovali se v městských ghetech, ve kterých se dovršuje fiasko multikulturní utopie.
Teroristé ve Francii jsou produktem ztroskotané multikulturní utopie. V tuto utopii věří ještě Barack Obama, který den po atentátu prohlásil, že volnost, rovnost, bratrství nejsou jen francouzské hodnoty, nýbrž že tyto hodnoty sdílíme my všichni. Jak se zdá, sdílejí je také vatikánské autority, podle kterých by se i muslimové mohli zapojit do Svatého roku, protože nyní nastal ten pravý okamžik, kdy je třeba ve světě postiženém násilím nastolit ofenzívu milosrdenství.
Milosrdenství je velká křesťanská ctnost. Ale emancipovaná od ctností spravedlnosti a statečnosti, je v církevním podání laicistické kultury jednou z verzí kapitulace. Tato kultura se dnes prosazuje skrze otevřenost pro každé kulturní a morální selhání a jde až tak daleko, že má pochopení pro satanismus, anti – náboženství, za jehož kult mnoho mladých lidí nevědomky splácí daň v rockových koncertech. A jako symbolická Nemesis zněla právě na scéně píseň Kiss the Devil (Polibek ďábla), když teroristé zahájili krvavou lázeň. Kultura smrti ať už islámského nebo relativistického ražení může být překonána jen autentickým světlem evangelia.
Roberto de Mattei
