Co dělat, když se kněz nechová tak, jak by měl?
Drazí přátelé Duc in altum, ve farnostech, katolických školách či jiných oblastech se nezřídka setkáváme s laickými věřícími, kteří si uvědomují, že kněz (nebo dokonce biskup) dělá chybu. Problém může být doktrinální, morální nebo jiný, ale otázka je stejná: co dělat? Nechat to být, nebo zasáhnout? A pokud se člověk rozhodne zasáhnout, co by měl udělat? V tomto článku diakona Jamese H. Tonera je několik užitečných odpovědí.
***
Jak jednat s knězem, který se dopustil chyby? Představme si, že máme co do činění s knězem, který:
pronáší homilie nebo učí způsobem, odmítajícím dogmata nebo učení církve (Katechismus katolické církve, 2037);
schvaluje, podporuje nebo pomáhá financovat organizace nebo záměry, které popírají nebo zkreslují učení církve;
žije způsobem, který pohoršuje (KKC 2284) farníky;
toleruje učitele nebo zaměstnance, kteří svými slovy nebo chováním (KKC 2526) porušují církevní učení (s biskupem Sheenem víme, že "když se nechováš tak, jak věříš, skončíš tak, že budeš věřit tak, jak se chováš");
dovoluje jazyk (Ef 5,4), oděv (KKC 2521) nebo příklad, který zneuctívá našeho Pána a jeho církev (Flp 1,27);
ignoruje nebo, ještě hůře, prosazuje ve farní škole materiály nebo vyučovací metody, které jsou v rozporu s katolickou morálkou; nebo souhlasí s tím, aby do školy byly přijaty děti, jejichž rodiče hlásají nebo praktikují hodnoty, které jsou zjevně v rozporu s nadčasovými etickými prohlášeními církve.
Co mají farníci dělat tváří v tvář takovým kněžím (KKC 2039)?
Začněme čtyřmi hlavními důvody, proč k takovému chování může docházet.
Za prvé, kněz se otevřeně vzpouzí proti víře, která k nám přišla od apoštolů (KKC 2089). Za druhé, kněz je málo vzdělaný nebo nevyškolený (KKC 1783). Za třetí, kněz se stará o svou popularitu, kterou staví nade vše ostatní (srov. J 12,43; Gal 1,10). Za čtvrté, kněz je nezralý, nezkušený a/nebo líný (KKC 2733). Těmito čtyřmi příčinami jsou, co nejstručněji řečeno, odpadlictví, nevědomost, zbabělost a lenost.
Když farář/kněz dovoluje nebo podporuje morální zvrhlost (přímo nebo nepřímo), je vědomě a těžce hříšný, špatně připravený na své povinnosti, podléhá morálním výstřelkům a fetišům doby nebo chce vypadat mladistvě, případně trpí kombinací těchto charakterových vad.
Co tedy v této situaci dělat? Zde je několik kroků, které je třeba podniknout.
Nejprve si ujasněte fakta. Kněz, který je poslušný víry (Řím 1,5; 16,26), dobře vyškolený (viz Jan Pavel II., Pastores dabo vobis [1992]), vždy se snaží líbit Bohu před lidmi (1 Sol 2,4; Sk 5,29) a zralý (srov. KKC 1806), se bude některým ve farnosti vždycky nelíbit! Takoví nespokojenci mohou dobře zpochybnit pravdu, kterou slyší a vidí v dobrém a svatém knězi. V případě sporu o farní nebo školní záležitosti je proto třeba se ujistit, že máme k dispozici věrohodné a rozumně získané důkazy, a ne jen pověsti nebo názory (srov. Mt 18,17) nebo stížnosti těch, kdo popírají pravdy víry (srov. 2 Tim 3,8).
Proto postupujme s láskou a laskavostí. Měli bychom soudit tak, jak bychom sami chtěli být souzeni (Matouš 7,12; Tobiáš 4,14). Dávejte si však pozor na výzvy k "dobročinnosti", které mohou sloužit jako zástěrka pro zakrytí nepřijatelného chování. Dobročinnost se nikdy nesmí stavět proti pravdě; nikdy není dobročinné pravdu překrucovat nebo popírat. Když vás někdo "ve jménu lásky" žádá, abyste odmítli pravdu, žádá, abyste lhali. To není láska. Být vyzván k zamlčování pravdy nebo k jejímu utajování "pro dobro organizace", země nebo církve je jistou známkou korupce. Na rozdíl od dobrého vína se lež věkem nezlepšuje (srov. Přísloví 12,19).
Když je čas jednat, jděte ve skupinkách po dvou nebo třech farnících a zdvořile (nikoli konfrontačně) si promluvte s dotyčným: učitelem, ředitelem nebo farářem. Klidná řeč pomáhá odvrátit hněv (srov. Přísloví 15,1). Někdy z toho vznikají nedorozumění, která lze vyřešit přátelskou diskusí. Pokud však dospějete do bodu, kdy budete mít pocit, že záznamy a memoranda mohou být nezbytné, uvědomte si, že rychle vstupujete na půdu zvyklostí práva. Zde se bavíme o možnostech a povinnostech farníků, nikoli o právních nebo soudních procesech (srov. Zach 8,16-17).
Kromě toho je třeba znát odvolací řízení. Pokud se vyskytne problém, například s farním vikářem, a přátelský rozhovor to nevyřeší, je třeba se obrátit na faráře. Pokud se problém týká pastýře a ani stejně přátelský rozhovor potíže neukončí, je třeba informovat biskupa.
Nevyhýbejte se odpovědnosti informovat hierarchii (srov. Iz 35,3; Žid 12,12) o záležitostech, které vás znepokojují. Pokud se rozhovor s farářem ukázal jako marný nebo neúspěšný, upozornit biskupa na jakýkoli závažný duchovní problém ve farnosti se rozhodně nerovná unáhlenému odsudku nebo pomluvě (KKC 2477). Biskupové učí, řídí a posvěcují (KKC 1558) a každý dobrý biskup chce vědět o morálním zdraví všech kněží a lidí ve své diecézi.
Předpokládejme však, že problémem je sám biskup. Rodiče v tomto okamžiku musí zvážit, zda jejich děti mohou navštěvovat jinou katolickou školu (nebo zvážit domácí vzdělávání), nebo se poohlédnout po jiné (pravděpodobně pravověrnější) farnosti či dokonce jiné diecézi (KKC 2204, 2223, 2688). Musíte se starat o svou rodinu, duchovně i fyzicky (1. Timoteovi 5,8).
Pokud jde o čtyři charakteristiky kněze, který chybuje, pamatujte na následující.
V případě heterodoxního kněze je nepravděpodobné, že by naslouchal upřímným radám svých farníků. Důkazy musí být spravedlivě shromážděny a předloženy biskupovi, obvykle poté, co byl dotyčný kněz informován farníky o svém rozhodnutí jít touto cestou. Ale pokud něco vidíte, řekněte to (taktně) knězi.
Pokud duchovně klame lidi a někteří lidé si to uvědomují, je třeba přijmout moudrá nápravná opatření. Nemáme právo dívat se apaticky jinam (srov. 2 Sol 3,13-15). Stejně jako Nehemiáš jsme povinni říci: "To, co děláte, je špatné! Musíte mít úctu k Bohu a dělat, co je správné" (5,9).
Nevzdělaný kněz může reagovat na upřímné prosby farníků. Nekvalifikovaný kněz se může dále učit (jako my všichni!). Dokáže dobře reagovat na spravedlivé, rozumné a promyšlené návrhy. Přinejmenším bude z rad farníků vědět, že se od něj očekává více. Nezapomeňte také, že ačkoli akademická dokonalost je u kněze dobrá, nenahradí svatost a horoucí touhu přivést všechny ke Kristu prostřednictvím morálního svědectví, které tuto touhu doprovází (vzpomeňte na svatého Jana Vianneye, který nebyl učenec, ale svatý a oddaný kněz, a z dobrého důvodu je patronem farářů).
Pochlebujícímu knězi, který se chce zalíbit davu (i na úkor pravdy), by bylo dobré připomenout, že Barabáš vyhrál první průzkum veřejného mínění (Mt 27,20-26). Takový pokrokový kněz bude jen zřídka, pokud vůbec, diskutovat o důležitých otázkách (alespoň ne o pokladnici pravověrného katolického učení) a bude o církvi uvažovat jako o společenském klubu, nikoli jako o prostředku naší spásy. Všichni chceme být milováni, ale pokud tato touha zajde tak daleko, že zradíme našeho Pána, máme co do činění se zlou smlouvou. Když to slabý kněz pochopí, může mu to pomoci posílit jeho kněžskou páteř.
Nezralý kněz (pravděpodobně mladý, ale ne nutně) může dospět. Jako bývalý armádní důstojník vím, že téměř všichni plukovníci byli kdysi podporučíky. V případě nezralého kněze je láska skutečně nutná a může být účinná (srov. 1 Sol 5,14). Mimochodem, svatý Pavel nás varoval před "ukvapeností" (1 Timoteovi 5,22) při svěcení mužů, aby nebyli neschopní nebo nepřipravení muži předčasně povoláni ke svým novým a posvátným povinnostem.
Pokud máte ve farnosti diakony, mohou vám pomoci. Hodně bude záležet na charakteru, osobnosti a zkušenostech samotného jáhna. Diakoni mohou být důležitou součástí řešení, ale také součástí problému. Diakon, který si neudělá čas (nebo neriskuje své "bytí" s knězem), aby "svého" kněze napomenul, nestojí za to (srov. Mt 5,13). Dovolíte-li mi další vojenský příklad, dobrý diakon se podobá zkušenému seržantovi čety, který pečlivě radí svému mladému poručíkovi, jenž zůstává seržantovým nadřízeným.
S hraničářem Davy Crockettem je spojeno přísloví: "Ujistěte se, že máte pravdu, a pak jděte dál. Než začnete radit, poučovat nebo kritizovat, nechte situaci rozvinout (samozřejmě pokud se nejedná o zneužití, které je třeba okamžitě a plně řešit). Ujistěte se, že máte v daném případě pravdu. Objasněte si fakta. Dejte si poradit (Tobiáš 4,18). Moudře si naplánujte strategii. Zeptejte se sami sebe, jak budou vaše slova nebo činy vnímat (nebo špatně vnímat) ti, kterým radíte.
Nesmí však dojít k omylu: nesmíte připustit falešné a podvodné učení, mravní zkaženost nebo hanebné chování (Matouš 7,15; Galatským 1,8-9; 2 Jan 1,10-11; Juda 1,4; 2 Petr 2,1; Efezským 5,11; Koloským 2,8). Jsme zodpovědní nejen za to, co si myslíme, říkáme a děláme, ale také za to, co dovolíme. Falešné pastýře možná nedokážete napravit, ale nemusíte se jim podřizovat ani se podřizovat jejich nepravostem a bezbožnosti. Stručně řečeno, nespolupracujte se zlem (KKC 1868).
Použijte sendvičovou techniku: pochvalte (pokud je to možné); kritizujte (jemně, ale důrazně a jasně); znovu pochvalte.
Naši dobří kněží nám svými slovy, skutky a svědectvím velmi pomáhají. Svými slovy, skutky a svědectvím jim můžeme pomoci, aby pomohli nám. Když si oprávněně stěžujete na hřích nebo chybu ve farnosti nebo její škole, ujistěte se, že máte pravdu. Pak se do toho pusťte: chvalte a pochvalte, kdykoli můžete. Kritizujte, kdykoli musíte. Požádejte kněze, aby se za vás vroucně modlili, a vy se vroucně modlete za ně.
Zdroj: crisismagazine.com
