Synoda pod diktátem
25. 10.2015
Jak jsem předvídal. Diktát synodě. I když Bergoglio prohrál 5:0 na bojišti, přiznal si vítězství od zelného stolu. Jestliže nyní bude pokračovat ve zkáze, postihne ho stejné odsouzení jako papeže Honoria ( který způsobil mnohem méně zlého)?
Italský tisk pokryl olověným příkrovem a uniformní propagandou Bergogliovu vládu nad Vatikánem.
Jinde tomu tak není. Nejvýznamnější zahraniční listy vysvětlují katastrofální důsledky rány, kterou zasadila katolické církvi Bergogliova pěst.
Např. na stránkách „Washington Post“ umístil Steve Skojec článek, který má tento výmluvný titul:
Synoda byla fraška. Katoličtí předáci věrní (nauce) měli opustit synodní aulu. Církev učinila nebezpečný obrat k herezi, pokud jde o postoj k rozvodu a homosexualitě.
Ve skutečnosti bergogliovským progresistům pramálo záleží na znovusezdaných rozvedených, ale argument je použit k tomu, aby byla destabilizována katolická církev, tak jak jsme ji znali dva tisíce let.
Opravdový komplot
Editorial Rossa Douthata o synodě v New York Times byl publikován po titulem: „Komplot za změnu katolicismu“.
Z podnětu vatikánského establishmentu označila domácí italská média za komplotisty třináct kardinálů, kteří řádně napsali papeži soukromý dopis, ve kterém vyjádřili své obavy.
Ale stejná média pomlčela o komplotu, který New York Times označuje jako komplot za změnu katolicismu.
Podle Douthata prvním konspirátorem je sám papež. Františkův cíl je prostý: podporuje návrhy liberálních kardinálů, tj. změnu nauky.
Změna nauky znamená popření evangelia, ačkoliv k tomu nikdo v církvi nemá moc ani oprávnění, ani papež, protože není nadřazen Božímu zákonu a Božímu slovu, kterému má naopak sloužit a hájit je.
Právě proto zastává v průběhu synody revoluční ideje Bergoglia jen menšina, i když je vatikánský establishment a pochlebující média podporují.
Tyto ideje sklidily třikrát porážku. Bergogliovy téze o znovusezdaných rozvedených a homosexuálních svazcích utrpěly třikrát nezdar. Poprvé v konzistoři v únoru 2014, pak v mimořádné synodě v říjnu 2014 a nakonec v této poslední synodě. I přes takový debakl – v dějinách církve zcela ojedinělý – Bergoglio klidně zneužíval svou moc po způsobu jihoamerických jezuitů, aby „řídil“ podle svého církevní události k závěrům, které si sám usmyslel.
V konzistoři 2014 vystoupil jediný relátor, a to právě Kasper, a prohlásil, že je možno reformovat nezměnitelnou nauku církve, která se zakládá na Božím slovu.
V synodě 2014 byly tři téze o sezdaných rozvedených, homosexuálech a svazcích de facto zamítnuty a navzdory pravidlům, které Bergoglio sám stanovil, byly zařazeny do Instrumentum laboris 2015.
V této právě ukončené synodě se všechny opět vrátily a Bergoglio s použitím veškeré moci, z členů synody, které si sám najmenoval, sestavil komisi svých lidí, aby sepsali Relatio finalis. Když se však ukázalo, že by pro ně hlasovala jen menšina, po četných protestech je dal přepracovat. O všech těchto krocích referoval New York Times. Psal také o tom, jak Bergoglia bombardují katolíci, kteří se stavějí proti Kasperovi, a Bergoglio je označil za „učitele zákona a farizeje“, ačkoliv evangelium říká něco zcela opačného, protože oni farizeové právě horovali pro rozvod, který Ježíš zcela zamítl.
Navzdory tomuto těžkému nátlaku spojenému s neblahým působením médií byly bergogliánské téze odmítnuty potřetí během dvou let, protože z konečné zprávy zmizely všechny zmínky o kontroverzních tézích, které chtěl Bergoglio v církvi zavést, od přijímání pro rozvedené, po homosexuály a homosexuální páry.
Podvodné šejdířství
Železným ramenem prosadil Bergoglio formulace, které, i když nemluví přímo o eucharistii, vpouštějí oknem to, co bylo dveřmi vyhozeno (tak jak to udělal ve svém Motu Proprio, které de facto zavádí rozvod).
A tak svou prohru 5:0 označil od zeleného stolíku jako vítězství.
Jako šejdíř použil Bergoglio citát z Familiaris Consortio Jana Pavla II., který vytrhl z kontextu tak, jakoby JPII v schvaloval sv. přijímání rozvedených znovusezdaných, ačkoliv tento papež výslovně zdůrazňuje, že toto přijímání je nepřípustné, jak předepisuje Písmo svaté. Tuto část výroku totiž Bergoglio rafinovaně zamlčel.
Je to neuvěřitelná operace! Něco podobného jako odvolávat se na Bibli s tvrzením: „Bůh neexistuje“. Celá věta totiž zní: „Blázen praví: Není Boha“. Tedy zcela nepřípustná manipulace.
A tak podle podlé jezuitské kazuistiky, kterou demaskoval již Pascal v XVII. st., byly zavedeny koncepty „rozlišování“ a „případ od případu“, které budou představovat triumf relativismu.
Je to něco podobného, jako bychom zavedli: 2+ 2 = 4, ale v konkrétním případě, kdy má inženýr zbudovat most nebo budovu, může podle okolností použít 2+2 =6 nebo 8. Takový nesmysl zavádí Bergoglio jen díky synodálům, které si sám najmenoval.
Synoda de facto ukazuje, jakému souhlasu se těší Bergoglio a kam se propadá církev.
New Yorker v minulých dnech napsal: Kdyby se dnes konalo konkláve, Bergoglio by byl rád, kdyby získal deset hlasů.
Bergoglio na synodě prohrál, i když si pomáhal použitím dvojzačných pasáží, které, s podporou úslužných médií, mohou vystupovat jako vítězství.
Ve svém závěrečném proslovu nedokázal skrýt svou podrážděnost a agresivitu člověka, který prohrál, ale s tvrdošíjností chce setrvat na své cestě. Pokud budou pokračovat jeho otřesy církví, hrozí nebezpečí, že ta se ocitne v troskách.
Ve šlépějích Honoria?
Je tu jeden precedent papeže, který hájil své ideje proti Božímu zákonu a magisteriu církve a byl odsouzen na III. cařihradském koncilu. Papež Lev II. potvrdil odsouzení Honoria I. a napsal: „... neměl v úctě apoštolskou církev a její nauku podle apoštolské tradice, a dovolil, aby zradou byla pošpiněna neposkvrněná víra...
Antonio Socci 25. října, Il Libero
K tomu poznamenal již dávno Vincenc z Lerinu:
Osvícenský charakter má naopak ideologie, která chce předávanou víru nahradit něčím novým. To je praxe nelegitimních „velekněží“ neboli „expertů“, kteří se s despektem dívají na prosté věřící a pomlouvají tradičně orientované odborníky.
Tak se neznalost vydává za vědu, mlha za osvícenost a temnota za světlo.
