Bergoglio je pouze špička ledovce
4. 1. 2017
Obhajoba Bergogliovy neústupnosti, které se ujal jeho důvěrný spolupracovník, obsahuje v podstatě všechno, co je tento falešný pastýř ochoten přiznat a na čem bude nesporně trvat jakožto na podstatném krédu své bergo-víry, s jakou byl vybrán a vyslán na Petrův stolec, aby ji zde prosadil za každou cenu.
Za povšimnutí stojí tato novinka: Po vzoru svého „jubilujícího učitele“ i on si našel opěrný bod v překrouceném citátu sv. Pavla (Řím 8,35.39).
Tato Bergogliova ideologie byla zřejmá od jeho převlečení do bílé sutany a prvního vystoupení v lodžii Sv. Petra a potvrzovala se den co den ráno v kapli sv. Marty. Je to jen základ jeho mise, k jaké se zavázal svým tleskajícím masonským souvěrcům, kteří si v něm vyhlédli a připravili svého emisara. Bergogliovo lživé namlouvání a překrucování pravdy má mnoho společného se způsobem, jakým Had v ráji obelhal naše prarodiče. Důsledky jsou katastrofální: Nejedná se o jedno či dvě heretická tvrzení, ale o celé jeho „krédo“, které svou podstatou a zaměřením vůbec není katolické, a to je více než povážlivé: rovněž ti, kterým imponuje a kteří si je tak či onak přisvojují, prakticky přestávají být katolíky.
Jeho nastolení a jeho „zdomácnění“ bylo možné jen díky komplotu a politováníhodnému selhání kardinálů, a toto selhání bylo možné jen díky velké erozi, která vzešla z podvodu a zrady 2. vatikánského koncilu, hlavního zdroje panující slepoty. (Slepota k této slepotě zůstává dosud Achillovou patou i předních zastánců pravověrnosti.) Bergoglia je třeba volat k odpovědnosti nejen za to, co napsal, ale především za to co podnikl a podniká ve spolupráci se zednáři, evangelikály a levičáky všeho druhu.
Současné poněkud pozdní „ověření totožnosti“ falešného pastýře, které připravují čtyři kardinálové, může proto splnit svůj účel jedině tehdy, pokud tito čtyři stateční využijí této příležitosti a kriticky a nekompromisně demaskují všechny tyto souvislosti a zdůrazní nebezpečné ohrožení ukolébané církve a nezbytnost zásadního návratu církve k autentickém duchu evangelia a k věrohodným odpovědným pastýřům jako nástupcům svatých apoštolů.
Bergoglia je možno označit za antipastýře par excelence. Veškeré jeho úsilí směřuje k tomu, aby svěřené stádo vedl nikoliv k podobnosti a společenství s Otcem, který je v nebesích, ale k podobenství a totožností s tou nešťastnou částí lidstva, která odmítla Bohem stanovený cíl lidských tvorů a pokládá za své výsostné právo zvolit si život podle obrazu odvěkého Božího Nepřítele.
Falešné Bergogliovo mesiášství si troufá vybojovat „rovnoprávnost“ pro všechny a ve všem. Počíná si, jakoby lidé, kteří propadli hříchu a musí nést jeho následky, byli tím nespravedlivě postiženi a připraveni o nárok na osvobození a nerušené pokračování ve své navyklé hříšnosti.
Způsob, jakým žijí lidé tohoto světa, kteří Boha odmítají, nemůže být vzorem a normou pro ty, kteří se křtem svatým stali údy velké Boží rodiny povolané k věčné a nepředstavitelné blaženosti v náručí nebeského Otce. Jestliže Bergoglio pokládá za prvořadý úkol vybojovat Božím dětem neomezené právo na soulož v každém stavu a za všech okolností, vyřazuje je ve skutečnosti z Boží rodiny a povyšuje na nejvyšší hodnotu život podle tělesné žádostivosti. To je pojetí, které odpovídá islámskému nebi.
Křestané však křtem přijali Boží pozvání žít podle přikázání a příkladu Božího Syna a usilovat tak s pomocí jeho milosti, aby byli svatí, čistí a neposkvrnění. K tomu totiž směřuje celý proces křesťanského života se všemi jeho normami i prostředky, které Pán činí pro každého člověka dobré vůle dostupnými, aby pak byli navěky u Boha blaženi. A v tom se musí Boží děti radikálně odlišovat od lidí tohoto světa, kde hlavní slovo má Boží nepřítel a jeho spojenci.
Těch, kteří přijali toto Boží pozvání a vytrvali v něm až do konce, jsou nesčíslné zástupy - svatých a světic, které nikdo nemůže spočítat. K takovému cíli však Bergoglio a jeho socialistické evangelium nesměřuje a vůbec mu nevadí, kolik duší přivádí do vážného nebezpečí věčné záhuby.
Odkud vzal Bergoglio své pseudonáboženství? Odkud jinud než z „ducha!“ posledního koncilu, o kterém by si všichni jeho ctitelé měli uvědomit, že ho třeba bona fide svolal muž zasvěcený Satanově sektě, který toto zasvěcení zpečetil, když poklekl před zednářským velmistrem, aby přijal z jeho rukou biret jakožto znamení jednoho ze zaprodaných kardinálů. Ale co nejhoršího, prosadil zrádný koncil poté, co odmítl varovné poselství Panny Marie Fatimské, jehož pravý obsah církev dodnes zapírá k tragedii své i celého světa.
-vu-
