Lumen de Lumine

Co s fundamentalisty?

5. 8. 2016

 

Snad si to papež včera v Porciunkuli v Assisi, srdci františkánství, ani neuvědomil, že vzdal holld největšímu katolickému fundamentalistovi - symbolu onoho katolického fundamentalismu, který se stal terčem jeho polemiky ve známé tiskové konferenci při nedělním letu.

Při té příležitosti papež na otázku týkající se kněze podřezaného před oltářem v Rouenu, nevěnoval otci Jacqesovi ani slovo, ale čtyřikrát popřel, že islám má něco společného s terorismem.

Pak, stále na obranu islámu, připojil útok na katolíky: „Myslím, že ve všech náboženstvích je vždy malá skupinka fundamentalistů. Také my je máme.

ALE CO JE TO FUNDAMENTALISMUS?

Znamená to doslovnou aplikaci posvátných textů. V katolických dějinách to byl právě sv. František, který hlásal aplikaci evangelia doslova podle litery.

To však Bergoglio neřekl. Ani to, že islámští fundamentalisté aplikují literu Koránu a příklad Mohameda tak, že praktikují džihád, zavádějí právo šaría, utlačují ve svých režimech všechna jiná náboženství a lidská práva a používají násilí, zatímco katoličtí fundamentalisté jako sv. František z Assisi a matka Tereza z Kalkaty aplikují literu evangelia přesně opačným způsobem.

Prostě proto, že Korán a Evangelium učí zcela protichůdným věcem.

Co znamenalo pro svatého Františka hlásat evengelium? Jak čteme v evangeliu, Ježíš řekl bohatému mládenci: Běž, prodej všechno, co máš, a dej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě (Mk 10, 21).

František uposlechl a následoval literu Ježíšových slov. Uplatňoval vždy „literu“, to co slyšel od Ježíše, (dokonce i když uslyšel z kříže v San Damiano: „Františku jdi a oprav můj kostel“).

Jiný den v Porciunkuli uslyšel tuto pasáž z evangelia:

Jděte a hlásejte, že se přiblížilo Boží království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné. Vyhánějte zlé duchy. Zdarma jste přijali, zdarma dávejte. Nenoste ve svých měšcích ani stříbro ani peníze, ani dvoje šaty, ani sandály ani hůl, protože ten, kdo pracuje, má právo na svůj pokrm (Mt 10, 7-11).

Takové bylo poslání Ježíše Krista:

Jděte tedy a učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna a Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal (Mt 28, 19-20).

František to vykonal „do písmene“.

KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA

A tak když papež vyhlásil křížovou výpravu (1213) na osvobození svatých míst, okupovaných muslimy, kteří ohrožovali poutě křesťanů, odejel i František, ale František „křižák“ není důvodem k smíchu.

Byl křižákem jako všichni poutníci do Svaté země. Cardini vysvětluje, že na rozdíl od toho, co si dnes myslí ignoranti a antiklerikálové, křížová výprava není svatá válka, která vnucuje katolickou víru. Nikoliv, je to ozbrojená pouť za účelem osvobodit a bránit svatá místa, která okupovali muslimové.

A tak svatý František, který neměl zbraň, šel na pouť, která byla velmi nebezpečná, ale on chtěl uctít mezi posvátnými kameny Ježíšovu přítomnost, chtěl být celý s ním, i za cenu svého života.

František  z Assisi viděl v křížové výpravě především příležitost k mučednictví jako nejčistší formě křesťanského svědectví (Cardini).

Ovšem nikoliv mučednictví vyhledávané, protože to by byl hřích pýchy. On šel ve vší pokoře prostě hlásat evangelium Saracénům, aby uvěřili ve všemohoucího Boha Otce, Syna a Ducha Svatého, Stvořitele všech věcí, a v Syna Ježíše, Spasitele, aby byli pokřtěni a stali se křesťany, protože „kdo se nenarodí znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vejít do nebeského království.“

Již zde stojíme v protikladu k modernistickému ekumenismu, v nějž věří Bergoglio, který naopak ztotožňuje různá náboženství, odmítá ideu hlásání a obrácení muslimů a nevěřících a likviduje s pohrdáním proselytismus.

Kronika Jakuba z Vitry říká, že tam ve Svaté zemi „nejen křesťané, ale dokonce i saracéni a mnozí lidé ponoření do tmy nevěry, jakmile se František (a jeho bratři) objevili, aby neohroženě hlásali evangelium, cítili se naplněni úžasem nad jejich pokorou a dokonalostí.

František se chce odebrat neohroženě, chráněn pouze štítem víry do sídla egyptského sultána, o němž se traduje, že byl známý pro svoji tvrdost; když však spatřil Františka, byl ohromen a neschopen slova. Pak ze strachu, že by někdo z jeho lidí se mohl obrátit k Pánu, nechal světce volně odejít.

BEZ POZNÁMEK

Pro svatého Františka podstatnou věcí bylo hlásání evangelia, protože tak zněl Kristův příkaz. Celý světcův život se zakládá na aplikaci evangelia „bez poznámek“ a stigmata, která přijal, představují právě „pečeť nebe“ potvrzující jeho úplnou shodu s Božím Synem.

Evangelium podle litery, bez přizpůsobení panující mentalitě, bez kompromisů se světem, je nejvyšší formou katolického fundamentalismu.

Přesně opačným způsobem jedná Bergoglio, potírá „učitele podle litery“ (jak je nazývá), ty, kteří mu tak jako František připomínají přesná slova evangelia a odmítají zesvětštělé a zpohodlnělé náboženství (např. v oblasti manželství).

Jak v tomto, tak ve všem ostatním jsou světec z Assisi a papež s teologií osvobození úplnými protipóly.

SPÁSA DUŠÍ

Svatý František neustával připomínat nebezpečí skončit navěky v pekle a potřebu obrátit se a konat pokání, abychom došli do nebe (viz Dopis vládcům lidu).

Bergoglio mluví jen o otázkách pozemských, sociálních a politických, nikdy nemluví o pekle a o očistci. Dokonce ani v bule o vyhlášení Svatého roku není zmínka o očistci a o odpustcích jako prostředku, abychom se očistci vyhnuli.

Svatý František připomíná vládcům lidu jejich povinnost bránit křesťanskou víru, „a pokud to neděláte, vězte, že budete z toho skládat účty (srov. Mt 12, 36) před svým Pánem Ježíšem Kristem v den soudu.“

Bergoglio naopak podporuje vládce spíše laicistické; o nezbytných principech říká: „Kdo jsem já, abych soudil...“ a smazává veřejnou přítomnost katolíků i sociální nauku církve.

Svatý František píše kněžím, že mají vzdávat nejvyšší úctu Nejsvětějšímu Tělu a Krvi našeho Pána Ježíše Krista; to je pro něho nejzákladnější, zatímco Bergoglio je známý tím, že před Eucharistií ani nepoklekne.

Zbývá ekologie, nosný sloup bergoglianismu. Bohužel, svatý František jakožto „ekologista“ nikdy neexistoval. Píseň o stvoření (ozvěna žalmu) nevyzvedá přírodu, která tehdy převládala nad člověkem a nepotřebovala být chráněna (někdy dokonce naopak).

Píseň nepřipomíná živočichy, ale mluví o smrtelném hříchu, je to výzva k modlitbě a chvále Boha, hymnus na dobrotu Stvořitele, velmi významný v době, kdy gnóze hlásala zlobu Demiurga a stvořené přírody.

To je věc zcela jiná.

Antonio Socci