Banality - povrchnost - dvojznačnost
Po atentátu v Paříži jsme očekávali, že od Bergoglia uslyšíme moudřejší slova...
Ale opět jsme byli zklamáni povrchností a dvojznačností toho, co říká, slovy, která nepřinášejí jednoznačný katolický pohled na svět.
A tak v těchto dramatických momentech, které prožíváme, nám schází ono jediné světlo, které by osvětlovalo horizont pro každého: hluboký a opravdový hlas katolické církve.
Jediný úsudek, který vyjádřil v dnešní promluvě, byl tento: prokletý je ten, kdo vede válku, a vinu má ten, kdo prodává zbraně.
Takže by ve skutečnosti stačilo zavřít zbrojní průmysl, a svět by se stal rájem na zemi. Jakoby první vraždu, která se historicky udála, neprovedl Kain ještě dříve, než začala výroba zbraní. Jakoby problémem byl kovošrot a nikoliv lidské srdce, které používá kovové výrobky, jako se užívá klacek, mačety anebo lidské ruce pro způsobení zla.
Ale je potom možné vysvětlit válku vždy a jen obyčejnou marxistickou písničkou o ekonomických zájmech, JAKOBY EKONOMIE A TRH ZBRANÍ VYSVĚTLOVAL VŠECHNO A BYL ONÍM TAJEMSTVÍM LIDSKÝCH DĚJIN?
Navíc, vyšli jsme nedávno ze století genocid, kde byly masakry a války tím nejvíce antiekonomickým, co se mohlo stát. A viděli jsme genocidy jako tu ve Rwandě, kde se podřezávalo mačetami, tedy bez prodeje zbraní a kanónů.
Zlo je v lidském srdci
Dnes vidíme ve světě, jak jsou pronásledováni a masakrováni křesťané zlem a ničemností v srdcích pronásledovatelů především skrze státy a jejich ničemné zákony a nikoliv přímo zbraněmi, které jistě nepadají z nebe, ale stojí za nimi vražedná srdce. A tolik nevinných je podrobeno nesnesitelné krutosti bez jakéhokoliv ekonomického zájmu, nýbrž jen kvůli zlé vůli a nadřazenosti.
Copak Bergoglio nikdy neslyšel o dědičném hříchu, o přítomnosti Satana ve světě? Neví, že jed je především zde?
Islámští teroristé jsou např. sebevrazi, tedy nesledují žádnou pozemskou konvenci, jejich fanatická zuřivost nemá žádné ekonomické zájmy, jde o čistý náboženský a ideologický fanatismus. Proč Bergoglio nemluví o tomto fanatismu?
Jeho slova vůbec nevysvětlují, proč např. v tomto okamžiku Náměstí Sv. Petra, Vatikán a jiná místa jsou potenciální cíle násilí a atentátů. Svatý stolec není s nikým ve válečném stavu, proč mu tedy hrozí těžké atentáty? Tato dramatická realita ukazuje nekonzistenci takových projevů, jaký dnes např. Bergoglio pronesl.
PROČ NEMLUVÍ O GORDICKÉM UZLU ISLÁMU A DŮVODECH JEHO NÁSILNOSTI, JAK TO UČINIL BENEDIKT XVI. V ŘEZNĚ? PROČ NEPŘIPOMÍNÁ ZÁPADU JEHO KŘESŤANSKÉ KOŘENY? PROČ NEPOUKAZUJE NA ZKÁZU ZPŮSOBOVANOU IDEOLOGICKOU NENÁVISTÍ TĚCHTO KOŘENŮ?
Což Bergoglio nevidí, že celé minulé století bylo pustošeno protikřesťanskými ideologiemi, které stály miliony a miliony mrtvých?
Jaký smysl má potom jeho projev?
Jeden čtenář mi napsal o dnešních Bergogliových slovech:
Vidíme tedy, jestli jsme dobře pochopil: je třeba zastavit nespravedlivého agresora, ale bez bombardování. A vůbec ne nějakou válkou, protože kdo vede válku, je prokletý.
Jistě mohou existovat ospravedlnění pro takovou válku, ale pro třetí světovou válku není ospravedlnění. Ježíš pláče, prosme také my o milost pláče. Schází četba odpovídající této skutečnosti. Odpovědí by byl pláč. Ale ten bez četby odpovídající skutečnosti je pouhým deklamačním a emočním projevem. To nelze obhajovat.
Bylo by třeba hovořit o hříchu a potřebě obrácení ke Kristu, o tom by měl papež mluvit. Nikoliv dělat tyto banální úvahy v televizním salonu.
POTŘEBUJEME SLYŠET O SPÁSE, KTEROU PŘINÁŠÍ KRISTUS. PRAVOU TRAGÉDIÍ JE NEMÍT KRISTA, TEDY NEZNAT SMYSL A HODNOTU ŽIVOTA. NEJVĚTŠÍ TRAGÉDIE, PRO KTEROU JEŽÍŠOVO SRDCE KRVÁCÍ, JE VĚČNÁ ZÁHUBA LIDÍ.
JE MOŽNÉ, ŽE TO PAPEŽ NEDOKÁŽE ŘÍCT?
Bruce Marshall, velký katolický spisovatel, nám na jedné osvícené stránce ukazuje pravou optiku církve:
»Církev je, pane kanovníku, velmi stará a moudrá a hlásala už evangelium v krajinách ledu a ohně, a vedra a sněhu. Nepřekvapuje ji, že je na světě hřích a nepořádek; spíše ji překvapuje, že je tam také ctnost a řád. A poněvadž čte skutečnost v zrcadle Božím, ví, že JE NĚCO HORŠÍHO, NEŽ UMÍRÁ-LI MILIÓN MLADÝCH LIDÍ NA BITEVNÍM POLI; TOTIŽ TO, UMŘE-LI JEDINÝ STARÝ ČLOVĚK VE SVÉ POSTELI VE STAVU KONEČNÉ NEKAJÍCNOSTI.«
(Plná slávy, str. 127)
Antonio Socci Lo Straniero 19. 11.2015
Co k tomu dodat? Nemo dat, quod non habet.
