Poselství členům výboru Liberi in Verittate
Poselství
členům výboru Liberi in Veritate
u příležitosti „Týdne vítězství“
7.–13. října 2022 a Nejsvětějšího Růžence
13. ŘÍJNA před sto pěti lety za účasti tisíců lidí na Cova da Iria uzavřela Nejsvětější Panna sérii zjevení ve Fatimě tím, že je dovršila slavným Zázrakem Slunce, jímž předznamenala triumf svého Neposkvrněného Srdce, který je předpokladem pro obnovení kráovství našeho Pána. Bylo to 13. října 1917 a bolševismus právě začal v předchozím únou, onu revoluci, která povede k sociálnímu rozkolu třídního boje, nastolení diktatury proletariátu, století válek, hladomorů, konfliktů. 13. května téhož roku vysvětil Benedikt XV. mladého Eugenia Pacelliho jako arcibiskupa, který bude vládnout jako římský pontifik v letech 1939 až 1958.
Evropa, sevřená v kleštích materialistickém komunismu na jedné straně a zednářském liberalismu na straně druhé, pak na Apoštolském stolci nalezla hrdého obhájce katolické pravdy a přirozeného práva, zejména proto, aby se postavila proti ateistickému materialismu a zároveň chránila legitimní práva pracujících, často zneužívaná jejich zaměstnavateli. Ti, stejně jako dobří protestantští liberálové, mysleli pouze na zisk, i když to znamenalo vyčerpávající směny pro dělníky, pracovní podmínky nedůstojné člověka, promiskuitu, zaměstnávání nezletilých, velmi špatné hygienické a zdravotní podmínky.
Není náhodou, že oba omyly – komunismus i liberalismus – se ukazují jako kruté a nelidské způsobem, který je přímo úměrný jejich averzi vůči katolickému náboženství. A není náhoda, že čím více se sliby, které tyto dva společenské mory – založené na klamu „ráje“ na zemi, pro dělnickou třídu nebo elitu, která jej vykořisťuje – ukáží jako kolosální podvody, tím více se snaží realizovat na této zemi ta svoboda, ta rovnost, to bratrství, které oba chtějí uměle oddělit od svého nezbytného předpokladu: být založeno v Bohu a na úctě k Jeho svatému Zákonu.
To nás mělo po staletích krvavých bojů a strašných pronásledování naučit, že nemůže existovat mír tam, kde Kristus není základním kamenem, na kterém spočívá celá společenská budova, a neexistuje žádná více zničující katastrofa,nnež tam kde by princip sekulárního státu na veřejnosti věcí a kde je ve vztazích mezi občany odmítána morálka.
Inu, i v Portugalsku na počátku dvacátého století vládlo státu zednářství, které od počátku devatenáctého století spiklo proti křesťanskému řádu. Svou hanebnou práci zahájila během francouzské okupace Junota a Massena, s níž měla být monarchie svržena, legitimní král uvězněn a geopolitická rovnováha zpevněná příbuzenskými vztahy mezi vládnoucími domy byla podkopána. Premiér, vévoda z Plombalu byl stoupencem osvícenství a zapřisáhlým nepřítelem církve. Právě díky němu se inimica vis (nepřátelské síle) podařilo proniknout až na vrchol státních institucí za spoluúčasti mezinárodního svobodného zednářství a velkého kapitálu, kterému bylo zboží řeholních řádů prodáno v dražbě. Ve stejných letech také v Mexiku (1917) a následně ve Španělsku (1931) proběhly revoluce financované elitou, které s sebou přinesly formy skutečné tyranie převlečené za demokracii, a jako vždy korupce veřejných činitelů. Současně s nepokoji se rozšířila ekonomická krize, propadly se dělnické mzdy, zvýšil se tlak z Anglie zvenčí i ze strany rozpadajících se sil Portugalské republikánské strany a podvratného tisku uvnitř. 1. února 1908 byli v Lisabonu při útoku organizovaném „karbonaristy“, kteří uprchli do Mexika a Francie, zabiti král Karel I. a korunní princ Ludvík Filip. Na trůn nastupuje osmnáctiletý Manuel II. a již v dubnu téhož roku Republikánská strana teoretizovala revoluci proti monarchii a pověřila Antónia José de Almeidu organizováním tajných společností jako Charbonnerie a Freemasonry, které také jednaly tím, že přitahovaly mnoho vojáků armády a námořnictva. 5. října 1910 byl král Manuel II z Braganzy svržen vojenským převratem a byl jmenován příšerný prezident Joaquim Teófilo Braga spolu s kabinetem svobodných zednářů. Braga prohlašuje: „Ministři prozatímní vlády, podněcováni vysokým vlasteneckým cítěním, se vždy snažili promítnout nejvyšší a naléhavé aspirace staré republikánské strany do svých rozhodnutí, aby sladili trvalé zájmy společnosti s novým pořádkem. věcí".
Scény profanací, svatokrádeží, rabování a ničení katolických kostelů, konventů a ústavů provázely zákony, které potlačovaly všechny řeholní řády a kongregace podle známého scénáře a pod vedením lóží. Rozvod a civilní sňatek byly okamžitě legalizovány; při civilních obřadech a sekularizaci státu byla zrušena řeholní přísaha, nařízeno zrušení šlechtických titulů a právo na stávku; byla povolena kremace; výuka náboženství ve školách byla potlačena stejně jako bylo zakázáno používání sutany; zvuk zvonů byl drasticky omezen a náboženské svátky, včetně lidových, byly omezeny. Vláda požadovala jmenovat učitele seminářů a stanovit jejich osnov, Zrušit již panující kulturu, pravopis portugalského jazyka byl zjednodušen, jako tomu bylo v Řecku v roce 1976, kdy byla katharévousa zrušena a byl vytvořen dhimotikí , jazyk lidu.
V Evropě neexistuje žádný katolický národ, který by se nestal objektem ideologického běsnění svobodného zednářství. A to je velký nepřítel, nevěstka babylonská zmíněná v Apokalypse, která „sedí na mnoha vodách, s níž smilnili králové země a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva“ ( Zj 17, 1-2) „Tajemství, velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“ (tamtéž, 5), která sedí na šarlatové šelmě se sedmi hlavami a deseti rohy a je „plná jmen o rouhání „(tamtéž, 3): názvy jako sekularismus státu, lichva aškenázských vysokých financí, rozvod, právo na potrat, eutanazie, teorie genderu, LGBTQ doktrína.
Ale stejně jako v Portugalsku, kde ještě před pár lety vládli katoličtí králové, probíhaly první kroky onoho pekelného Velkého resetu, již jinde zavedeného díky zkaženosti vládců a jejich podřízení nechvalně proslulé sektě; zatímco antiklerikální tisk si ze tří malých pastýřů dělal legraci a snažil se je nejprve vydávat za podvodníky, pak za šílence a nakonec za oklamané duchovenstvom, na ponuré fatimské obloze, na polích nasáklých deštěm a blátem, zjevuje se Matka Spasitele a Matka naše, patronka a královna Portugalska. A aby o zjeveních a poselstvích, které Panna oznámila malým farmářům, nebylo pochyb, rozhodla se provést Sluneční zázrak a přiesvědčit i ty nejvíce nevěříci, hanobící odpůrce „klerikální pověry“.
Jsme však překvapeni a ohromeni dokonalostí a jednoduchostí Božího působení v dějinách, akce, která se odehrává v ekonomii Spásy, ale také ve zjeveních a zázracích, díky Ženě obklopené hvězdami Apokalypsy, Ona, která ve své svaté pokoře a ve svém neporušeném panenství porodila vtěleného Syna Božího, aby zachránil duše před tyranií Satana.
V Božím působení má Panna vždy zvláštní roli, a to jak v radostech a triumfech, tak i ve zkouškách a strastech. V zásahu Panny je vždy odkaz na Boha, na Nejsvětější Trojici. Tak také na Cova da Iria zjevení krásné Paní - diskrétní ve své podobě, ale epochální v podstatě - je doprovázeno obdivuhodnou pedagogikou k mimořádné podívané na přírodu, poslušnou svému Stvořiteli, který nařizuje a pozastavuje její zákony. A jako v některých starozákonních obrazech vidíme Pantokratora, jak drží v rukou sphæra mundi , tak se věřícím a lidu shromážděnému v dešti muselo zdát, že Pán dává důkaz o té moci, která způsobila, že se naši otcové třásli v dešti. Starověký zákon, moc, kterou svět drze odsuzuje , protože přivádí člověka s jeho nároky, jeho právy, jeho bláznivými nároky zpět k tomu, čím je: stvoření, které potřebuje Boha, Jeho božskou Prozřetelnost, Jeho všemohoucnost, Jeho milosrdenství. V tom planoucím Slunci musíme dnes vidět, jak tisíce lidí ve Fatimě poznaly, že 13. října před sto pěti lety to byla postava Sol invictus , našeho Pána Ježíše Krista, centra jím stvořeného vesmíru – omnia per ipsum facta sunt, et sine ipso factum est nihil quod factum est (J 1:3) - a ještě více centrum Vykoupení, které umístilo osu Země k rotaci kolem Kříže: stat Crux, dum volvitur orbis .
Kristus Král a Papež, který v sobě sjednocuje svrchovanou moc, která pochází z toho, jenž je Bůh, a z toho, že nás vykoupil svou vlastní obětí: Je Králem z božského práva, z dědičného práva a z práva dobyvatele. Kristus je eucharistický Král, zářící v církvi jako v monstranci, jako ono Slunce na nebi ve Fatimě, jako Kristus, Soudce posledních časů.
O něco více než tři staletí dříve chtěla Maria Nejsvětější, Prostřednice všech milostí, vyprosit nebesům vítězství křesťanské armády nad mohamedány dne 7. října 1571. Učinila tak již dříve a bude tak činit v průběhu dějin. . A vždy, spolu s tebou, díky tobě, nás tvůj triumf připravuje na triumf tvého božského Syna, kterého s jistotou známe, oslňujícího, bez kompromisů. Je to Královna vítězství, nebojácná vítězkyně nad starověkým haden, strašná obránkyně před ou Babylonu, která v roce 1917 stejně jako dnes obléhala Portugalce, stále arogantnější, obléhala západní svět, „s níž králové země smilní“, služebníci Davosu, Nového světového řádu, globalismu.
Co od nás Panna žádá? Jeho pár slov na svatbě v Káně je jasných: „Udělejte, cokoli vám řekne“ (J 2,5). Ve svých zjeveních nám toto přikázání opakuje a prohlubuje: pokání, modlitba, modlitba růžence; sjednocení s Kristovým utrpením a obětí jako s jeho mystickým tělem, abychom v našem těle doplnili to, co chybí v Kristově utrpení (Kol 1,24).
Jako prozíravá Matka a pozorná k našim potřebám nás Panna varuje před katastrofami, které doléhají na svět a tělo církve, pokud se neobrátíme, pokud se každý z nás nezřekne smrtícího jedu revolučních požadavků, který také nakazil nás katolíky, dokonce i tradicionalisty.
Drazí přátelé! Svatá Panna je naší Matkou tím nejintimnějším a nejvnitřnějším způsobem, jaký si dokážeme představit, protože její mateřství vůči nám je založeno na tom, že jsme Božími dětmi a dědici Kristovými. A jako o Matce si můžeme být jisti, že nenechá nic nevyzkoušeného u Božího trůnu a s námi, aby spasila naše duše a učinila nás svatými, jak si přeje její Syn, abychom byli svatí.
A kdyby zasáhla, když byla hrozba tak silná a hrozivá, ale omezená na některé národy; jak bychom mohli pochybovat o jejím zásahu ještě vzrušivějším, v ještě zázračnější ochraně, když je to celý svět, který upadl do apostaze a táhne s sebou samotnou hierarchii církve?
Nepřítel je vždy stejný: svobodné zednářství, poddané Satanovi, vysoce organizované ve svém šíření a ve svých komplicích; naše slabé stránky jsou vždy stejné: hřích, vlažnost, slabost v vzdorování svodům nevěstky, „opojené vínem svého smilstva“. Satanská zuřivost je vždy rozpoutána proti stejným cílům: Církev Kristova, mše svatá, náboženský život, katolická výchova, prostá a hluboká víra lidu, čistota, křesťanský řád. Samozřejmě, že máme dnes protivníka na Petrově trůnu, a už ne průvodce a spojence; ale nebyla to Panna Maria ve Fatimě, kdo nás varoval před odpadlictvím a omyly, které by se rozšířily po celém světě a které by postihly církev, kdybychom nezasvětili Rusko Jejímu Neposkvrněnému Srdci?
Dnes toto sovětské, komunistické a materialistické Rusko již neexistuje. Jeho omyly se však rozšířily po celém světě a spojily se s bludy liberalismu. Svatá aliance, kterou chtěl car před bolševickou revolucí právě k obraně křesťanského řádu a sjednocení národů proti společnému nepříteli, může být dnes inspirací pro akci odporu a opozice vůči Novému světovému řádu.
Podíváme-li se na události, kterých jsme svědky, z nadpřirozené perspektivy, musíme uznat, že Rusko je dnes jedinou realitou, která bojuje s globalistickou nevěstkou, a právě z tohoto důvodu je dnes předmětem útoků a provokací ze strany mezinárodního hlubokého státu . o ideologické zuřivosti Světového ekonomického fóra , které je téměř završeno svým podvratným státním převratem k nastolení synarchistické diktatury.
V těchto dnech velkých obav o osud světového míru, kdy jsme svědky katastrofálních důsledků Agendy 2030 na ekonomiku, na práci, na životní náklady a na naše vlastní fyzické zdraví, musíme vzývat královnu vítězství, Prostřednice všech milostí, kterou nazýváme Královnou míru, Matkou našeho Pána, Prince pokoje.
Dovolejme ji prosit, aby z nás odstranili metly a katastrofy, které si svět zaslouží kvůli veřejným hříchům národů a skandálům těch, kteří uctívají nečistou modlu Pachamamy a pronásledují katolíky věrné tradiční liturgii, aby nám moohla dát mír, který nám může dát pouze Její Syn: pax Christi in Regno Christi .
V tomto Týdnu vítězství vás vybízím, abyste věnovali více času modlitbě, činili nějaké pokání a půst, přistupovali k svatým tajemstvím s větší horlivostí, věnovali několik slov útěchy a povzbuzení pro ty, kteří se cítí sami a bezmocní tváří v tvář strašné pohromě., které by bezbožní rádi uvalili na svět a zvláště na dobro.
Triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie je potvrzen jistotou vítězství Krista, který dychtí porazit toto království temnoty, hříchu a smrti nejen svou vlastní poslušností vůli Otce, ale také díky pokoře a čistotě své Nejsvětější Matky, quæ superbissimum caput draconis a primo instanti immaculatæ suæ Conceptionis in sua humilitate contrivit potřela pyšnou hlavudraka v prvních okamžicích svého neposkvrněného Početí (Exorcismus Lva XIII.). A tak to bude.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
7. října 2022
Nejsvětější růžence BM
