Bitva již vyhraná
V překladu z Présent publikujeme zajímavý rozhovor Anne Le Pape s P. Philippem Laguériem. Potvrzení faktu, že „bitvu“ katolické mše definitivně a nezvratně vyhrál arcibiskup Lefebvre v 80. letech 20. století Zde je rejstřík článků o Traditionis custodes a Responsa.
Kdo by neznal otce Philippe Laguérie? Arcibiskupem Lefebvrem vysvěcen na kněze v roce 1984 byl jmenován farářem v Saint-Nicolas-du-Chardonnet a zůstal vedoucím pařížské farnosti až do roku 1998. V roce 2004 opustil Bratrstvo svatého Pia X. a v roce 2006 byl jedním ze spoluzakladatelů Institutu Dobrého Pastýře (IBP), jehož je od roku 2019 představeným se dvěma mandáty.
- Monsignore, představoval byste si někdy, že jednoho dne znovu prožijete období honu na čarodějnice (pokud to tak mohu říci), ve vztahu k tradičnímu obřadu?
Ano i ne! Vezmeme-li v úvahu základní příčiny liturgické revoluce 60. let 20. století, modernistické zamoření banditismem Druhého vatikánského koncilu (mnohem hrozivějšího než tonoho v Efesu!), stejné příčiny mají stejné důsledky: ano! Navzdory pokusu, dnes můžeme říci neúspěšnému, za Benedikta XVI. obnovit své ušlechtilou autorizaci dvoutisícileté liturgie církve, církevní představitelé zůstali a zůstávají zásadně revolučními. „Špatný strom nemůže nést dobré ovoce...“ A vzhledem k násilí posledních dvou římských dokumentů (Traditionis custodes a odpovědi na dubia) také víme, že jejich ortodoxie je nepřímo úměrná druhé mocnině nadmořské výšky! Ano: zděšení. Propadáme se zpět do 70. let, k suspensio a divinis, k „divokému semináři“, k „exkomunikacím“. Vůně prachu.
- Jak interpretovat postoj papeže Františka: čistě zlovolný, nebo prostě v souladu s Druhým vatikánským koncilem?
- Především nesmíme ztratit ze zřetele, že současný papež je jezuita! Je to poprvé a doufám, že naposled. Jezuita bude vždy preferovat výhodu před důsledností. Dobře to věděl svatý Ignác, který své řeholníky podrobil čtvrtému slibu: slibu poslušnosti papeži. Abychom omezili geny (protože Společnost jich má nadbytek). Aby se efektivita sama sobě nestala extravagancí, domýšlivostí, megalomanstvím, sebereferenciálností. Kardinálové, kteří by jezuitu nikdy nevolili, to pochopili. Jezuitský papež, tedy bez nadřízeného, je jako šílený génius v řízení Mirage nebo Rafale [letadla -ndT]: zadržte ho! Aniž by bylo potřeba předpokládat sebemenší zlomyslnost na vnitřním fóru. Kdo je pro ně vůbec autorita? Jezuita může někoho zabít Ad majorem Dei gloriam; je to snadné, pokud na tom jeho představený neshledá nic špatného a pokud vhodně usměrní svou orientaci záměrů (srov. Provinciálové). V sedmnáctém století vymysleli tolik herezí (probabilismus, molinismus, kazuistika atd.), že je papež musel umlčet. A oni zmkli! Ale dnes je těžké najít vůbec někoho, pokud by to nebyl sám Ježíš Kristus, kdo by dokázal umlčet jezuitu bez představeného... Alespoň, aby už nechtěl řídit letadlo.
- Co si myslíte o námitce: "Chtít slavit pouze ve starověkém obřadu znamená zpochybňovat hodnotu nového"?
- V tom musím mít jasno, po období diplomatického mlčení. Patřím k těm, kteří si myslí, že naše absolutní odmítnutí mše Pavla VI. není ani afektivní, ani disciplinární, ani charismatické atd. Je teologické, dogmatické a morální. Absolutní! Prvotním hříchem tohoto odporného liturgického sporu v církvi je nepopsatelná a šílená odvaha papeže Pavla VI. vyhlásit nový ordo missae na základě výzkumu odborníků a protestantů, a odhodit (s chvěním v hlase) mši skvělých papežů Lva a Řehoře. Katolická liturgie nemůže a nesmí být ničím jiným než předáváním odkazu apoštolů. Missa vynalezená o 19 století později může být pouze prométheovská ambice, romanticko-libertariánská chiméra, nevkusný populismus, nehodný Církve Ježíše Krista. Vyhlášení nového ordo missae Pavla VI. je nepochybně legální a platné, ale rozhodně ne legitimní. Co bude v této krizi velmi poučné, je přemístění všech: ti, kteří přežijí díky církevní diplomacii a církevním ochranám, se utopí. Zůstanou jen ti, kteří jsou zapáleni pro pravdu. Poté, co jsem svůj život strávil v boji, jsem šťastný, když vidím, že zemřu ne jako důchodce, ale jako voják.
Mše v Institutu Dobrého Pastýře
- Jak se díváte otázku svěcení?
- Tuto otázku přenechávám generálnímu představenému našeho institutu, otci Gabrielu Barrerovi, který ji vzal do rukou, s určitými dobrými vyhlídkami, ale který právem vyzývá k mlčení...
- Existuje podle vás reálné riziko porušení předávání tradičního obřadu? Pokud ano, jaké by to mělo důsledky?
Vůbec žádné. „Bitvu“ katolické mše definitivně a nezvratně zítězil arcibiskup Lefebvre v 80. letech 20. století. Co se stalo, se již nebude opakovat! Ve světě jsou deseti tisíce kněží, kteří celebrují gregoriánské mše a není na tom nemohou měnit gesty nějakého římského sekretáře nebo nějakého rezidenčního biskupa, který pracuje „přesčas“. Je příliš pozdě: vyhráli jsme bitvu.
Nepatřím k těm, kdo spekulují o srdečním infarktu nebo mozkové mrtvici papeže: považuji to za ubohé, zejména proto, že hazardní hráč by mohl zaplatit cenu své sázky. Na druhou stranu vím, že VŠICHNI kněží, které znám (počínaje mnou), nikdy nepřejdou na tuto mši, která zničila církev Západu, Ameriky a Afriky. Macron nechá dříve očkovat i plody, než nám František bude moci vnutit výtvor Pavla VI. Myslíte si, že po 43 letech kněžství budu někoho žádat o svolení sloužit mši, při které jsem byl vysvěcen?
