Menu


Geopolitika koronaviru a odpovědnost komunistické Číny

 

 

Corrispondenza Romana |

9. června 2021 – 12:09

(Luca Della Torre) Buben a šavle se ozývají v tlumených prostorách diplomatických kanceláří celé planety. Pandemie Covid 19 byla smrtící, bohužel nejen co se týče obětí po celém světě. Geopolitika mezinárodních vztahů, zejména mezi velkými světovými hráči v USA, Evropě, Číně, Rusku, Japonsku a Indii se radikálně roztrhla, ne-li zdevastovala, čínským zájmem a cynickým mlčením o původu viru: Čínský komunistický režim nese úmyslnou odpovědnost za velmi vážná zpoždění, opomenutí a úmrtí na planetě, ale tato odpovědnost se nyní - prozřetelně - promítá do radikální strategické revize vztahů Západu s kriminálním totalitním režimem, který usiluje o ovládnutí planety.

V posledních dnech americký prezident Joe Biden nařídil americkým zpravodajským službám, aby do 90 dnů vypracovaly strategickou zprávu nejen lékařského, ale i vojenského charakteru o původu Covid-19. Ve sdělení Bílého domu se uvádí, že bezpečnostní služby „musí zintenzivnit úsilí o shromažďování a analýzu informací, které mohou vést k definitivnímu závěru, přičemž zpráva bude doručena do 90 dnů“. Americký prezident tak bere na vědomí hypotézu o původu viru v laboratoři, kterou již nepopírá stejný demokratický doprovod, který vládne USA: přesně tak, jak ji energicky odsuzoval bývalý republikánský prezident Trump. Biden proto oficiálně formalizuje bezpečnostní a obrannou dokumentaci, aby potvrdil, co tajné služby poloviny světa podporují po dobu nejméně 18 měsíců.

Stejný přední americký odborník na infekční choroby Anthony Fauci, hlavní referent Trumpovy administrativy i Joe Bidena v nedávných prohlášeních opakuje, že je přesvědčen o původu Covidu-19 v laboratoři. Ve Francii autoritativní hlas Nobelovy ceny za francouzskou medicínu Y. Montaigner přisuzuje lidský původ Covidu-19, narozeného v čínských vojensko-lékařských laboratořích ve Wuhanu.

Odpovědnosti Číny za pandemii Covid-19 ve skutečnosti představuje vrchol ledovce radikálního posunu, který provedl zuřivý komunistický diktátor Si Ťin-pching v čínské politice, když otevřeně změnil vztahy mezi Čínou a zbytkem světa. Zejména Západem.

Stále násilnější omezování vnitřních svobod jako v dobách brutální kulturní revoluce za vlády Mao Ce-tunga, masové věznění křesťanů věrných římské církvi, genocida muslimské ujgurské menšiny v Sin-ťiangu; potlačení všech forem politické a náboženské svobody pro Tibet okupované sedmdesát let; konec modelu „jedna Čína, dva systémy“ v Hongkongu s porušením čínsko-britské smlouvy z roku 1998; hrozící vojenská okupace Jihočínského moře; nárůst vojenských útoků na svrchovaný stát Tchaj-wan; stále nepravdivější a rozporuplná diplomacie podle vzoru nacistických a sovětských totalitních režimů (tzv. „vlčí válečníci“) má vážné dopady na vztahy mezi Západem a Čínou.

Západní kancléřství postupně konečně uznávají, že - kromě strategických hospodářských zájmů spojených s výměnou s Červeným drakem - Peking ve skutečnosti již léta vytváří strategický, politický, institucionální a kulturní design vojenské nadvlády na planetě.

Dokazuje to smírná a nekonzistentní zahraniční politika EU: minulý týden Evropský parlament na svém plenárním zasedání drtivou většinou schválil rezoluci, která zmrazuje a neratifikuje investiční dohodu mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou. Rozhodnutí značného významu, které pekingské vedení rozzuřilo, protože de facto blokuje investiční politiku Číny v Evropě. Čtenáři by to mohlo znít neobvykle, že Evropský parlament výslovně kvalifikoval pekingské diplomatické akce jako „totalitní hrozbu“ uzákoněnou režimem, který chce globálně rozhodovat a schvalovat, co se o samotném režimu dá a co nedá říci.

A nejen to: USA, Evropská unie a blok Commonwealtu, tj. Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland loni v březnu prosadily balíček hospodářských, politických a dokonce i vojenských sankcí zaměřených na Peking, aby obvinily masivní porušování lidských práv uvnitř toho velkého komunistického koncentračního tábora, kterým je dnes Čína. Námořní ozbrojené síly USA, Indie, Velké Británie, Austrálie a Japonska realizovaly Quadskou smlouvu, která se zavázala zajistit svobodu mezinárodních vod Jihočínského moře před pokusy Pekingu o anexi.

Teď, když je „nepohodlný“ a realistický prezident Bílého domu Trump pryč, liberální a bonistická masová média, ponořená do extrémně surových kulturních klišé, znovu objevují plně opodstatněné důvody pro jeho „j'accusations“ proti komunistickému režimu v Pekingu. Při vší úctě k povrchním analytikům vatikánské diplomacie, tito jsou stále přesvědčeni, že brutální totalitní režim, čínský komunistický monolit, může poskytovat prostor pro dialog na mezinárodní politické scéně.

Corrispondenza Romana, Luca Della Torre