Rána zasazená křesťanskému manželství
13.9. 2015
Papežova Motu Proprio Mitis Iudex Dominus Iesus pro západní církev a Mitis et misericors Iesus pro východní zasadila ránu křesťanskému manželství.
Nerozlučnost manželství je božský a nezměnitelný zákon Ježíše Krista. Církev nemůže manželství „anulovat“ ve smyslu rozvázat. Může vyhlášením nulity potvrdit neexistenci takových podmínek, které garantují jeho platnost. To znamená, že v kanonickém procesu prioritou církve není zájem manželů získat vyhlášení o nulitě, nýbrž pravda o platnosti manželského svazku..
Pius XII. připomíná v této věci, že v procesu o manželství je jediným cílem soud shodný s pravdou a právem, respektive v procesu o nulitě zaručená neexistence manželského svazku. ( Allocutio ad Rotam Romanam 2. října 1944) Věřící může zmást církev, aby obdržel rozsudek o neexistenci svazku např. falešnými svědky, ale církev nemůže podvádět Boha a má povinnost vyšetřit pravdu s naprostou průzračností a rigorózností.
V kanonickém procesu musí být hájen především svrchovaný zájem božské instituce, jakou je manželství. Uznání a ochrana této skutečnosti jsou formulovány v jurisdikční oblasti speciálním termínem favor matrimonii, tedy až do případného důkazu opačné skutečnosti platí presumpce o platnosti manželství. Jan Pavel II. správně vyložil, že nerozlučnost manželství představuje magisterium jako platný zákon.
Když osvícenství usilovalo smrtelně zranit křesťanské manželství, papež Benedikt XIV. dekretem Dei miseratione z 3. listopadu 1741 nařídil, aby v každé diecézi byl jmenován defensor vinculi (obhájce svazku), a zavedl, že k vyhlášení nulity je nezbytná shoda rozsudků dvou stupňů soudu. Princip dvojího shodného rozsudku byl posvěcen Kodexem církevního práva 1917 a byl převzat do promulgace kodexu 25. ledna 1983. V Motu proprio je tato optika otočena. Zájem manželů má primát nad manželstvím. Potvrzuje to samotný dokument, když shrnuje základní body reformy: zrušení dvojího shodného rozsudku, který je nahrazen jediným rozsudkem ve prospěch neplatnosti, monokratická soudní moc biskupa, který je kvalifikován jako jediný soudce, zavedení zkráceného procesu, který je v podstatě nekontrolovatelný, podstatné odsunutí autority Sacra Rota.
Jak si např. vysvětlit zrušení dvojího rozsudku? Jaké mohou být vážné důvody, pro které byl po 270 letech odbourán? Kardinál Burke upozornil: Co tyto změny znamenají, ukazuje katastrofální příklad ze Spojených států, kde v době od července 1971 do listopadu 1983 vstoupily v platnost tzv. Provisional Norms, které vyloučily závaznost dvojího shodného rozsudku. Výsledek byl ten, že biskupská konference nezamítla ani jedinou žádost, kterých bylo podáno a přijato na tisíce a proces vešel ve známost jako „katolický rozvod“.
Ještě závažnější je postavení diecézního biskupa do role jediného soudce, aby prováděl zkrácené procesy a vynášel rozsudky. Biskup může tuto moc postoupit komisi, která ani nemusí být složena z církevních právníků. Komise stvořená podle jeho obrazu, která bude samozřejmě sledovat jeho pastorační pokyny. Rozsudky budou mít především charakter sociologický, rozvedení a znovu sezdaní budou mít z důvodů „milosrdenství“ přednost. A tak se Církev milosrdenství dala do běhu. Přehodila výhybku z kolejí administrativních na koleje soudní, kde ovšem toho skutečně „soudního“ zbývá docela málo.
V některých diecézích jistě budou biskupové usilovat o seriózní postup, ale je snadné si představit, že ve Střední Evropě budou procesy o neplatnosti manželství pouhou formalitou. V roce 1993 biskup Oskar Siaier ve Freiburgu, Karel Lehmann v Míšni a Walter Kasper v Rottenburgu – Stuttgartu vypracovali dokument ve prospěch těch, kteří si byli ve svědomí jisti neplatností svého manželství, ale neměli potřebné prvky pro soudní schválení (Il Regno Documenti, 38 s. 613-622).
Kongregace pro nauku víry odpověděla dopisem Annus Internationalis Familiae ze 14, září 1994, že tato cesta není použitelná, protože manželství je veřejná záležitost: nerespektovat tento podstatný aspekt by ve skutečnosti znamenalo popřít, že v církvi existuje manželství, a to jakožto svátost.
Nicméně diecéze Freiburg vydala pastorační pokyny pro rozvedené,podle kterých rozvedení a znovu sezdaní na základě „nulity podle svědomí“ týkající se předchozího manželství mohli přistupovat k svátostem a přijímat funkce ve farních radách...
Na místo favor matrimonii nastupuje favor nullitatis, který se stává stěžejním prvkem práva, zatím co nerozlučnost byla redukována na nedosažitelný „ideál“. Teoretické prohlášení o nerozlučnosti manželství provází totiž v praxi právo na prohlášení nulity každého závazku. Stačí podržet ve svědomí, že vlastní manželství je neplatné, aby ho za neplatné uznávala i církev. To je stejný princip, podle kterého někteří teologové pokládají za „mrtvé“ manželství, ve kterém jeden nebo oba manželé řeknou, že “láska už umřela“.
Benedikt XVI. 29. ledna 2010 varoval Tribunál Sacra Rota Romana, aby netrpěl zneplatnění manželství podle vstřícnosti vůči touhám a očekáváním partnerů nebo kvůli vlivům sociálního prostředí. Ale v diecézích Střední Evropy se stane prohlášení neplatnosti pouhou formalitou, jak tomu bylo v USA v období Provisional Norms.Podle známého zákona špatná mince vyhání dobrou, chaos, který nastane, nastolí stav, že „krátký rozvod“ převládne nad nerozlučným manželstvím.
Už více než rok se mluví o skrytém rozkolu v církvi, ale nyní kardinál Gerhard Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, upozorňuje v Řezně na akruální riziko rozkolu a vyzývá, abychom byli velmi bdělí a nezapomněli na protestantské schizma, které zachvátilo Evropu před 500 lety.
V předvečer synody o rodině v říjnu Františkova reforma nejenže nehasí, ale přímo živí rostoucí plamen a zaměřuje cestu k dalším strašným novotám. Za tohoto stavu už není možno mlčet.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana
