Hypotézy, ze kterých mrazí
29. 12. 2016
Kardinál Burke oznámil, že v případě, kdy neobdrží od papeže odpověď na dubia vznesená proti Amoris laetitia, on a další kardinálové zahájí po Zjevení Páně formální akt nápravy závažného bludu.
Zdá se jisté, že František neodpoví, a to nejméně ze dvou důvodů, které je možno vyvodit z již protahovaného mlčení:
Co se stane po Zjevení Páně? Neberu v úvahu hypotézu o soukromém napomenutí v camnera caritatis papeže, prostě proto, že taková akce by přehlížela nás věřící a asi bychom se nic nedověděli. Kromě toho je málo pravděpodobné, že by Bergoglio přijal své karatele na audienci, a pokud by se ujednání mohlo uskutečnit písemnou cestou, stalo by se tak již při odeslání dubií.
Co se tedy může stát? Podle toho, co je mi známo, Burke a spol. nepřistoupí ihned k formální korekci papeže, neboť taková akce by nevyhnutelně vedla ke schizmatu, což by se rovnalo formulovat obvinění proti Bergogliovi; a nevyhlásí ani formální korekce samotného textu exhortace, což je jen málo odlišná forma, ale jinak prakticky totožná. Spíše dají Františkovi poslední možnost na rozmyšlenou.
Jak? Omezí se na směrodatnou interpretaci AL v rámci pravověrnosti a tradice. Zatím v podstatně obvinili papežský dokument, který obsahuje dvojznačnosti, ale nikoliv vyložené hereze. Jelikož se nedostavilo Františkovo vyjasnění, zasáhli by sami a papeži by tak přenechali toto východisko.
Jak bude František reagovat v tomto případě?
První možnost, rozhodně velmi pochybná, i když není možno vyloučit zásah Ducha Svatého, který osvěcuje svědomí tápající ve tmě, by bylo plné přijetí takové interpretace. To by přivedlo Františka provždy do lůna nauky a současně by mu umožnilo zachovat si formálně tvář. Samozřejmě povstala by Kasperova strana a všichni ti, kteří by se cítili zrazeni a obviněni, a důsledky je těžko předvídat.
Diametrálně opačná možnost je, že František odsoudí takovou interpretaci exhortace a sáhne dokonce k disciplinárním zásahům proti autorům. To by mělo za následek přiznání k herezi a pád jeho papežství. Zůstává problémem, kdo a jak by to měl provést a současně je jasné, že by to vedlo ke schizmatu.
Nejpravděpodobnější je hypotéza, že František v podstatě z důvodů uvedených na začátku vůbec neodpoví. To nechává otevřené různé možnosti. Ta, která se jeví teologicky nejfundovanější, je tato: protože by se jednalo o autoritativní interpretaci a z toho pohledu jedině oficiální s nejvyšší magisteriální úrovní, papežovo mlčení by bylo pokládáno za souhlas. Schizma by ustoupilo a pravověrnost zůstala formálně uchována, i když každý biskup by pokračoval ve své vlastní praxi bez zásahů ze strany Svatého stolce.
Tento vývoj, který je podle mého zdání nejpravděpodobnější, by znamenal jen velmi křehkou a efemérní přestávku.
Mezitím by se vrátila kampaň Kasperovy party pro rozvedené a homosexuály, a není možno vyloučit pokusy ze strany dalších biskupů a kardinálů zplodit magisteriální interpretace ještě více laxní, jaké v exhortaci ani nejsou.
Na druhé straně František jako dobrý jezuita by pokračoval ve své oblíbené hře odpovídat bez odpovědí, vyjevovat své smýšlení v rozhovorech v laickém tisku, v úderech extempore v homiliích, které jedněm přitakají a druhé démonizují. Současně by se pokoušel na jedné straně o věci mlčet, buď s využitím moci vatikánských informačních prostředků, nebo by počítal s lhostejností a nezájmem větší části laického světa; na druhé straně by se postaral o „odzbrojení“ všech, kteří mu překážejí v jeho morálním pustošení s využitím řízeného veřejného mínění, i když přitom současně tratí fazónu a věrohodnost. Ve velkém stylu bude pokračovat ve využití svého mocenského postavení jmenováním kardinálů podle svého obrazu ochotných plnit jeho vůli.
Záleželo by na čtyřech kardinálech, zda by neměli mít odvahu a zasáhnout ihned definitivně a učinit konec komedii, která šíří hereze. Ať to stojí co stojí, dokonce se smutnou jistotou, že většina těch, kteří jsou jen formálně katolíci, zůstane s Bergogliem, který jim vytváří iluzi, že mají svědomí v pořádku.
Malý dodatek na závěr. Bude schizma, neboť je zcela iluzorní, že Bergoglio a jeho nejvěrnější přijmou kapitulaci s vyhlášením hereze. Pád Bergoglia by měl v každém případě přispět k tomu, aby bylo jasno, explicitně nebo implicitně, o anulování všech aktů jeho vlády, především jmenování kardinálů; i ve vzdálené hypotéze, že by se František podřídil nebo abdikoval, setkali bychom se asi s nástupcem jemu podobným.
Alberto di Janni, Radio Spada
