Případ Viganò: arcibiskup a jeho dvojník
Pontifikát papeže Františka se chýlí ke konci, jak mnozí nyní připouštějí, ale západ slunce může být bouřlivý a nikdo neví, jak hluboká bude noc, která bude následovat, než se konečně rozbije úsvit. Zřeknutí se Mnichovské arcidiecéze kardinálem Marxem je jedním ze známek bouře, která se kupí, ale je zde další hrozivý mrak, o to více znepokojující, že se nesl větrem progresivismu, ale větrem takového - tradicionalismus. Cloud má postavu, ne-li identitu proslulého preláta:
Msgr. Carlo Maria Viganò, titulární arcibiskup Ulpiana a bývalý apoštolský nuncius ve Spojených státech. Co se tedy děje? Biskup Viganò je arcibiskup, který se vyznamenal ve službě církvi, vždy vedený s velkorysostí a duchem obětavosti. Po brilantní diplomatické kariéře působil v letech 2009 až 2011 jako sekretář guvernéra Vatikánu. Mnohým znepřátelil rozhodnutí, kterým zasáhl obnovit ekonomiku Svatého stolce. V roce 2011 ho Benedikt XVI. Jmenoval apoštolským nunciem ve Spojených státech amerických. Brilantně zastával tento úřad až do 12. dubna 2016, kdy ve věku 75 let papež František přijal jeho rezignaci. Jako Msgr. Viganò odhalen 23. června 2013, byl přijat novým papežem a se svou upřímností ho informoval o katastrofální situaci některých duchovních ve Spojených státech, zejména s ohledem na případ kardinála McCarrick.
Papež ho vyslechl, ale neudělal nic, skutečně umožnil zhoršení situace. Bergoglianský pontifikát vyvrcholil svou krizí po vyhlášení Exhortace Amoris Laetitia 19. března 2016. Obavy mons. Viganò vzrostly a obrátil se na katolíky, kteří projevovali ducha synovského odporu vůči papeži Františkovi. A konečně dne 22. srpna 2018 zveřejnil bývalý nuncius ve Spojených státech dramatické svědectví, ve kterém objasnil existenci sítě korupce v Církvi a zpochybnil odpovědné osoby, počínaje nejvyššími církevními autoritami. Odhalení Msgr. Viganò nikdy nikdo nepopřel, spíše potvrdil opatřeními, která papež František přijal proti kardinálovi Mc Carrickovi.
V obavě o svou bezpečnost, ale také o zachování mlčenlivosti, Msgr. Viganò odešel na tajné místo, kde stále bydlí. Po prvním odvážném prohlášení následovaly další intervence, od dokumentu Scio cui credidi ze dne 28. září 2018, po dlouhý rozhovor s Washington Post z 10. června 2019. Tyto intervence se vyznačovaly tím, že byly vzácné a obsahově omezené. Biskup Viganò se ně vyjádřil, s rozhodností, ale mluvil jen o tom, co věděl přímo, s jednoduchostí a ušlechtilostí jazyka. Na tomto byla založena jeho důvěryhodnost.
V roce 2020, v roce pandemie, se něco nečekaně změnilo. V záři reflektorů se objevil ¨nový Viganò. Když mluvíme o „novém“ mons. Viganò samozřejmě nemluvíme o jeho soukromé osobě, ale o jeho veřejné identitě, jak vyplývá ze záplavy projevů, které začal zveřejňovat počínaje protestem proti „Novému světovému řádu“ ze dne 8. května 2020. Tento protest nezklamal, vyvolal v katolickém světě, který je mu blízký otázky, a to natolik že někteří jeho přátele a obdivovatele, to přimělo, aby se od něho distancovalii. Ve stále početnějších prohlášeních, která publikoval, se tón stal bombastickým a sarkastickým a témata se rozšířila i na teologická a liturgická pole, ve kterých vždy prohlašoval, že nemá kompetenci. do té míry, aby se dostal k úvahám o geopolitice a filozofii dějin mimo jeho způsob myšlení a vyjadřování. Jeho tématem se staly dvě tradicionalistická témata, jako je liturgie a II. Vatikánský koncil, a to v rámci filozofie dějin, v níž dominovala myšlenka „velkého resetu“, která by prostřednictvím diktatury zdraví a masového očkování vedla k vyhlazení lidstva. Papež František, obecně nazývaný „Bergoglio by měl byl jedním z architektů tohoto plánu.
Pro ty, kteří ho znali nejlépe, nebo pro ty, kteří sledovali jeho projevy s větší pozorností, byly ihned nápadné rozdíly mezi výroky Msgr. Viganò v letech 2020-2021 a 2018-2019. S rostoucí silou vyvstává otázka: je arcibiskup Viganò skutečně autorem loňských spisů?
V tomto bodě je třeba učinit objasnění. Použití spolupracovníků pro vlastní projevy samo o sobě nemá nic politováníhodného. Papežové a hlavy států obvykle používají takzvané ghost-twitery„spisovatele duchů“, kteří provádějí výzkum jejich jménem nebo dávají literární podobu myšlenkám, které jim naznačují. Dokonce i sportovci a podnikatelé v oblasti show businessu často svěřují své knihy dojmů nebo vzpomínek novinářům. Je však třeba mít na paměti dvě rizika.
Za prvé, ten, kdo podepíše text, ať už je či není jeho autorem, přebírá za něj odpovědnost, co se týče formy i obsahu projevu, a musí být velmi opatrný, aby se vyhnul tomu, že jeho myšlenka a jazyk vyzní zkresleně. Zadruhé, kdokoli převezme autorství textu, měl by obecně naznačit tomu, kdo jej píše, aby to byla jeho paže a ne jeho mysl. Pro „pisatele- duchy“ by bylo ve skutečnosti nebezpečné určit myšlenkovou linii signatáře textu. A to se může stát, když neviditelný autor překrývá viditelného, kvůli větší kompetenci nebo síle osobnosti. Situace by byla ještě nebezpečnější, kdyby byl vytvořen vztah závislosti tak, aby se viditelný autor nemohl obejít bez toho neviditelného a ten neviditelný například zmizel nebo chtěl vnutit nepřijatelný obsah a vytvořit tak pro viditelného autora dramatickou „Mezeru v komunikaci“
Otázka, kterou si klademe, je tedy tato: analýzy jazyka a obsahu dokumentů vytvořených Msgr. Viganò v letech 2020-2021 odhaluje jiného autora než v letech 2018-2019. Ale pokud Msgr. Viganò není autorem svých spisů, kdo to je, že ho dnes nahrazuje slovy a možná dokonce myšlenkami? Nikdy bychom případ neotevřeli, kdyby nepředložilo tolik dobrých tradicionalistů, vyjádření tý kající se nikoliv Msgr. Viganò, ale jeho „dvojníka“. Je třeba objasnit pro dobro církve a duší, které mají v mons. Carlo Maria Viganò za svůjreferenční bod, ale také v zájmu arcibiskupa, který tak dobře sloužil církvi a může jí sloužit i nadále. (Roberto de Mattei)
PS. Mons. Carlo Maria Viganò byl již několik let soukromě varován několika lidmi o existenci tohoto problému.
Roberto de Mattei Corrispondenza Romana
