Menu


V zaprodané církvi

 

                                 5. 8. 2016

Židé a muslimové diktují podmínky?

Podle Vatican Insider osobuje si American Jewish Comittee a představitel islámu Yahya Pallavicini právo určovat katolické církvi, za jakých podmínek může církev uznat za své bratrstvo Pia X.

Bude Vatikán ochoten obětovat charakter některých dokumentů 2VK, které sice nejsou dogmatem, ale jsou cenným nástrojem mezináboženského dialogu?

Na jedné straně je zde přání papeže smířit v církvi teologické různice. To má velký vliv na další budoucnost dokumentů Nostra aetate o vztahu církve k židovskému národu a Dignitatis humanae o náboženské svobodě.

                                                                                 Lisa Palmirei Billig

           Autorka článku Lisa Palmieri-Billig napadá výroky arcibiskupa Guida Pozzo, že zcela přehlíží historické kořeny 2VK, a tím základy, které uznali Jan XXIII. a Pavel VI. i koncilní otcové. Byla likvidována nestravitelná indoktrinace tridentského koncilu o „bohovraždě“. Jules Issac přesvědčil Jana XXIII., že tato rétorika je živnou půdou pro antisemitské stereotypy, které živí nenávist a umožnily holokaust.

Palmieri Billig cituje rabína Davida Rosena z American Jewish Comitee:

Mám plnou důvěru v prohlášení kardinála Kocha, předsedy papežské rady pro jednotu křesťanů, který prohlásil, že přijetí Nostra aetate jako závazného dokumentu Bratrstvem Pia X. je nezbytný krok k tomu, aby FSSPX mohlo být Svatým stolcem uznáno; a já nemohu uvěřit, že by mohl od něho přijmout méně než toto. Chci doufat, že Svatý stolec trvá na uznání magisteria týkajícího se židovství a židovského národa a na odmítnutí antisemitismu, který byl součástí kultury FSSPX. Nešlo jen o „biskupa“ Williamsona a několik dalších osob. Internetové stránky této organizace byly v minulosti plné protižidovské rétoriky. Chci doufat, že formální pojetí papeže Františka je v souladu s jeho předchůdci, kteří potvrzují, že je vyloučeno být pravým křesťanem a mít antisemitské názory.

Palmieri Billig vyslovuje své starosti, pokud jde o rozdílný stupeň dogmatické závaznosti různých koncilních dokumentů, jak uvedl ve svém interview kuriální arcibiskup Pozzo. 18. listopadu 1964 prohlásil sekretář pro jednotu křesťanů, že jeho sekretariát nemá v úmyslu vydat dogmatická prohlášení o nekřesťanských náboženstvích, nýbrž jen praktické pastorační normy; proto Nostra aetate nemá dogmatickou závaznost. Podle arcibiskupa Pozzo není tedy možné od někoho požadovat, aby tento dokument uznal za závazný.

Palmieri Billig kritizuje také tvrzení arcibiskupa Pozzo, že výklad Nostra aetate odporuje prohlášení Dominus Jesus o jedinečnosti spásné univerzality Ježíše Krista a jeho církve. Sekretář Ecclesia Dei též výslovně varoval před „falešným duchem Assisi“.

                                                                          Yaho Pallavicini u Františka

K tomu Palmieri Billig uvádí výpověď imáma Yahya Pallaviciniho, viceprezidenta italského islámského náboženského společenství (COREIS), kterého označuje za „mezinárodně uznávaného“ a „umírněného“ představitele tradičního islámu. Palavicini svého času pohrozil Vatikánu:

Mezinárodní islámské společenství sleduje pozorně vývoj tohoto sbližovacího procesu Bratrstva Pia X. k začlenění do katolické církve. Jedná se přitom o cit pro pastorační působení plodů koncilu a dokumentu Nostra aetate. Neboť zatímco papež František a katolická církev spolu s duchovními autoritami mnoha náboženství oslavují prorockou hodnotu tohoto koncilu a prozřetelnostním způsobem v padesátiletých cyklech vedou intenzivní ekumenický a mezináboženský dialog, zdá se, že FSSPX přinejmenším podceňuje význam této cesty a tohoto směru a trvá na tradičním výkladu, který prakticky popírá duchovní nutnost respektu a bratrství vůči věřícím a dobru jiných vyznání jediného Boha. V momentu dramatické mezinárodní krize, kdy manipulace s náboženstvím se projevuje jako spojení fundamentalistických skupin, které nárokují oprávněnost násilí proti muslimům, křesťanům a židům, naplňuje nás smutkem tento anachronismus a nedostatek senzibility těch, kdo chtějí společnosti a dokonce i církvi vnutit nebo učit jinou hierarchii hodnot, než jakou žádá koncil a poslušnost vůči svatým a papežům.

Aggiornamento - přání Jana XXIII.

Představitelka AJC sice říká, že FSSPX zastoupená v 70 zemích na 750 místech slavení mše v nesmírném katolickém světě má poměrně malý vliv, jenže nic z toho, co se děje ve světě, nezůstává bez vlivu. Souhlas s Bratrstvem může snadno vést k návratu ke starým předsudkům proti jiným vyznáním a změnit se v bojovné přesvědčení, že je vlastníkem jediné pravé cesty k Bohu.

To by byl další krok k zhanobení a delegitimizaci horoucího přaní Jana XXIII. po „aggiornamentu“ katolické církve a k návratu k pseudorománským a antisemitským stereotypům, které způsobily nesmírné utrpení a nakonec ďábelské pronásledování a genocidy ve 20. století.

Zatímco autorka dala zabouřit nenávisti vůči FSSPX, chválí výmluvné, ale ohlušující mlčení papeže Františka v Osvětimi.

K protagonistům

                                                 Tornielli u šéfa

Koordinátorem Vatican Insider je dvorní vatikanista Andrea Tornielli, proto je třeba přikládat jeho článkům a jeho platformě obzvláštní pozornost. To platí i o tomto článku představitelky AJC u Svatého stolce, se kterou Tornielli poskytuje židům a muslimům právo vypočítávat podmínky, za kterých může Svatý stolec kanonicky uznat FSSPX. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, vyvolá to velmi vážné otázky. Tak to čteme v článku American Jewish Comittee, který je možno chápat jako výstrahu. Tornielli tak poskytuje AJC a Islámské náboženské radě zcela neobvyklou příležitost vměšovat se do vnitřních záležitostí církve. Je zcela zřejmé, že obě tyto instituce táhnou za jeden provaz, aby varovaly před návratem k uznání skutečnosti, že Ježíš Kristus je jediná cesta ke spáse.

Lisa Palmieri Billig se narodila ve Vídni. S židovskou rodinou emigrovala jako dítě do New Yorku. Během 2VK pracovala v římském sídle WEJC (Světový židovský kongres). 25 let byla místopředsedkyní evropské sekce Světové konference pro náboženství a mír. Od r. 2005 je jako židovská odbornice z Vatikánu představitelkou AJC v Itálii a u Svatého stolce.

Yahya Pallavicini je imámem mešity al-Wahid v Miláně. Jeho matka je Japonka, jeho otec potomkem jedné větve italské šlechty; konvertoval 1951 k islámu ve věku 25 let. Raději než o konverzi mluví o „novém zaměření“. Od té doby se nazývá Abd al-Wahid a třicet let cestoval po islámském světě, kde byl uveden v Istanbulu, v Jeruzalémě a Singapuru do súfismu. Roku 1980 se sám stal šejkem a hlavou Sufi-bratrstva Ahamadiyyah Idrissiyyah Shadhiliyyah v Evropě.

Abd al-Wahid Pallavicini zastává synkretickou koncepci, podle které všechna náboženství vedou k jednomu bohu. Podle Pallaviciniho je hinduismus prvním článkem řetězu, který vedl k třem monoteistickým abrahamitským náboženstvím, jejichž vyvrcholením je islám. 1986 se jako představitel islámu účastnil mírového setkání v Assisi. Jeho syn je uveden na seznamu 500 nejvlivnějších muslimů světa. V roce 1998 vyjednávali otec a syn o uznání Islámské náboženské komunity Italskou republikou. Roku 2000 vznikla k tomu cíli organizace nazvaná Islámská náboženská komunita (COREIS). Je členem státní islámské rady u italského ministerstva vnitra.

Giuseppe Nardi, katholisches.info