Zapomnětlivost neboli fiasko apoštolského listu
Kontemplativní mnišství na indenxu
V posledním rozhovoru, který papež František poskytl v posledních týdnech (tom nejdelším) - hlava církve potvrzuje to, co svět, včetně katolického, již provedl: odkládá do archivu jeho apoštolskou exhortaci Gaudete et exsultate
S Marií Antonietou Collins (Univisión) a Valentinou Alazraki (Televisa) hovořil František ve své mateřštině a velmi spontánně. Nahrávka byla pořízena najednou, proto jsou papežovy výroky nefiltrované. Vzhledem k tomu, že setkání trvalo celé dvě hodiny, obsahuje rozhovor množství velmi rozdílných témat, která mají nejen různou váhu pozornosti veřejnosti, ale jsou také vnímána selektivně.
Jedním z mnoha klíčových slov byla apoštolská exhortace Gaudete et exsultate na základě slov z Matoušova evangelia 5,12: "Radujte se a plesejte". František podepsal tento „učitelský list“ 19. března 2018 a 9. dubna 2018 jej nechal vyhlásit. List má povzbuzovat ke "svatosti v každodenním životě", ale zaměřuje se na problém, který František stále znovu připomíná: „zneužívání víry“ věřícími. Klíčovými slovy jsou například: "rigidní postoj", "truchlivé miny", "rigidita předpisů", "blud zákona", "pelagianismus", "neopelagianismus"..atd...
Gaudete et exsultate zkrátka obsahuje jen málo radosti, ale hodně nadávek. František svými ostrými urážkami naráží na dvě hesla: jeho kritici jsou novodobí "gnostici" a "pelagiáni", tedy představitelé "starověkých herezí". Při bližším pohledu zjistíme, že se za tím neskrývá žádné dobře míněné napomenutí, ale spíše snaha o posunutí osy, což lze poznat z velmi pochybného používání přesných odborných termínů.
Zdá se, že František chce vymýtit z církve i starobylé mnišství, když v odstavci 26 píše:
"Není zdravé milovat mlčení (...) a odmítat činnost, vyhledávat modlitbu a pohrdat službou."
Psaní naučných listů jako pouhé plnění povinností?
Svatý stolec věnoval exhortaci obvyklou formální pozornost, jakou si zaslouží apoštolská exhortace. Žádný skutečný význam tomu však nepřikládal. Vatikanista Sandro Magister to vyjádřil bezprostředně po představení dokumentu:
»Bylo to zcela zbytečné, buď pro nicotnost toho, co bylo řečeno, nebo pro bezvýznamnost těch, kdo to řekli«.
Magister řekl o prezentaci římského vikáře, bývalého předsedy Katolické akce Itálie a Františkova přítele z řad novinářů:
»Všichni tři působili dojmem, že si právě přečetli úvod dokumentu, který měli představit, aniž by o něm věděli něco víc.«
Další osud Gaudete a exsultate tedy předvídal již sám František. Papež gest chtěl zavést svět, včetně katolického, do jiných rovin, kde je vnímán především on sám a jeho dílo. Jeho oficiální doktrinální listy, v nichž by měl být vyjádřen jeho učitelský úřad, nejsou zahrnuty.
Němečtí biskupové tehdy pravděpodobně apoštolskou exhortaci poslušně pochválili a některé pasáže zvýraznili, aby ji pak uložili do šuplíku. Jeden německý teolog se pokusil dokument zachránit tím, že s Františkem usiluje o "demokratizaci pojmu svatosti". Ať už tím myslel cokoli, nebylo to nic platné. Vyhlídka, že Gaudete et exsultate bude opět vytaženo ze šuplíku, se blíží nule.
V každém případě soustředěná salva znepokojivých urážek věřících nijak nepřispívá k tomu, aby se zvýšila jejich pozornost k čtení podobných jeho listů
Na ještě závažnější nedostatek Gaudete et exsultate upozornila dva dny po jeho vydání Luisella Scrosati:
»Ať už jde o svatého Bonaventuru, svatého Tomáše Akvinského, svatého Augustina, nebo dokonce o Katechismus, některé klíčové pasáže Apoštolské exhortace o svatosti uvádějí z nich pouze zkrácené citace, které mají elazkreslený význam."
Bonnský klasický filolog Heinz-Lothar Barth představil celou dotyčnou knihu jako "matoucí teologii papeže Františka".
Papež František potvrzuje utopení svého vlastního doktrinálního spisu.
František se loni 3. dubna během své návštěvy Malty setkal také s místní jezuitskou komunitou. Jeho důvěrník P. Antonio Spadaro jako redaktor římského jezuitského časopisu La Civiltà Cattolica o každém z těchto setkání referoval. Při této příležitosti František v odpovědi na otázku jednoho ze spolubratří přiznal, že jeho apoštolská exhortace Gaudete et exsultate byla "odložena". Zdálo se, že František toho nepovedeného díla opravdu nelituje.
Je zveřejňování doktrinálních listů, tedy tradiční forma výkonu papežského magisteria, pro Františka jen prázdnou povinností?
V rozhovoru pro Univisión a Televizi, který byl zveřejněn v pondělí, to František zřejmě potvrdil. Ke konci se ho ptají, za co se modlí. František ve své odpovědi připomíná modlitbu svatého Tomáše Mora, kterou by zařadil do poznámky pod čarou 101 své exhortace "Exsultate et iubilate".
Exsultate et iubilate?
Člověk se přikloní k domněnce, že jde o přeřeknutí. V tomto zmatku však lze spatřovat i potvrzení toho, že Gaudete et exsultate bylo skutečně "archivováno", "odloženo" a zmizelo v šuplíku, a to tak důkladně, že dokonce i jeho autor zapomněl, jak se tento list jmenuje.
Text: Giuseppe Nardi
Obrázek: VaticanMedia (Snímek obrazovky)
Viz také: Konec kontemplativního mnišství
