Nevyslyšené prosby dětí
Nevyslyšené prosby dětí
Cristina Siccardi
Jak je možné odevzdat do jeslí vlastní batole, pokud není sirotek? Stejně jako je nepředstavitelné podstoupit potrat, je také nepředstavitelné nechat vlastní malé stvoření daleko od matky. I to je nevýslovná krutost páchaná na vlastním těle.
V minulých dnech, v době kdy se zdá, že rozum nemá žádné občanské právo, se během jednání v Komisi pro dětství objevila politická a kulturní otázka senátorky Fratelli d'Italia (FdI) Tiziany Drago: "Mám vážné pochybnosti o politických rozhodnutích, která se činí v souvislosti s přidělováním finančních prostředků pro mateřské školy. Jaký vzkaz vysíláme naší zemi? Jaká je naše perspektiva? Přivádět děti na svět a dávat jim školku jako jediný cíl?".
"Skandální" otázky obcházejí paláce moci... a hlas Tiziany Drago zůstává (zatím) osamocen, aby byl okamžitě odmítnut: její prohlášení bylo považováno za směšnou buzeraci, a to i tou samou FdI, která již dlouho volá po "jeslích pro všechny, bezplatných a otevřených až do zavírací doby obchodů ...".
Podle přírodních zákonů tomu tak není: štěňata a jiná mláďata zůstávají u matky tak dlouho, dokud nejsou schopna se osamostatnit. Jak je možné, že lidské ratolesti jsou svěřovány do cizích námezdních rukou (práce je vykonávána za úplatu) na celý den, často až do uzavření obchodů (19:30 - 20:00)?
"Každé dítě musí mít možnost požívat stejných práv bez výjimky," prohlásil prezident republiky Sergio Mattarella 20. listopadu u příležitosti Světového dne dětí, s odkazem na vykořisťování dětí. Mezi základní práva však patří i právo na život a na rodinu hodnou toho jména, na výchovu podle kritérií správné a harmonické pedagogiky a samotnou nevinnost, a nikoliv na prostředí a zvyky společnosti, jejíž zásady a hodnoty jsou eticky zkažené. Nemůže být v této situaci nic naléhavějšího než hledat pomoc nebe.
Patronkou par excellence je Panna Maria, nejvěrohodnější a nejpovolanější Matka, která dokáže získat ohromné milosti a zázraky pro děti, jež jsou v moderní době ohroženými, a tím vyvolenými pro její zjevení.
Pak přicházejí andělé strážní, kteří, jak kdysi učila církev, jsou od samého počátku lidské existence, tedy od početí, po boku svých svěřenců.
Svatá neviňátka jsou naproti tomu umučené děti, zabité v okamžiku, kdy se vtělil Boží Syn: "Když Herodes viděl, že mudrci ho oklamali, rozzuřil se a poslal zabít v Betlémě a na celém svém území, všechny děti, kterým byly dva roky a méně, podle času, který se přesně dozvěděl od mudrců. Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremiáše: 'V Rámě bylo slyšet křik, veliký pláč a nářek: Ráchel oplakává své děti a nechce být utěšena, protože jich už není'" (Mt 2, 15-18).
Don Marino Neri potvrzuje: "Včera i dnes Herodes prostřednictvím mnoha svých následovníků pokračuje v zabíjení mnoha nevinných lidí, když ne fyzicky, tak alespoň morálně. [...] Abychom tedy napodobili svatá neviňátka, která jako první napodobila Krista a předpověděla jeho smrt, potřebujeme my, kteří nejsme tak nevinní, nový příliv milosti, která obnovuje, "přetváří" naše duše v neustálém spojení s Pánem Ježíšem: Ať jsou svátosti lékem proti našim duchovním nemocem; ať je modlitba lékem proti vnitřní slabosti a vroucí láska zbraní, kterou bojujeme proti duchu světa, a tak vydáváme svědectví Kristu, Králi králů" (http://www. santiebeati.it/detail/22150).
Svět dospělých se zmocňuje opravdovosti a nevinnosti dětí a zesměšňuje ji všemi informacemi, zábavou, reklamou, technikou..., a to dnem i nocí. Svatá neviňátka mohou, pokud se k nim modlíme, bránit své sourozence a vnoučata před barbarskou hordou, která využívá potratů, pedofilie, morální a psychologické zkaženosti k ničení malých tělíček a nevinných duší.
Pak je tu řada svatých, kteří ještě za života pomáhali maličkým zázraky získanými od Boha na jejich naléhavé prosby. Existovala například tradice, že se malým dětem žehnalo tak, že si oblékaly roucho svatého Antonína Paduánského (malý františkánský hábit) a dívky roucho Panny Marie Karmelské, aby se jim dostalo dobrodiní zvláštních milostí.
Svatý Gerard Maiella, stejně jako svatý Dominik Savio, jsou ochránci těhotných žen a dětí, neboť vykonali několik zázraků ve prospěch rodících žen a jejich nenarozených dětí, zatímco blahoslavená Laura Vicuña je ochránkyní obětí incestu a sexuálního zneužívání. Dokázala se vypořádat s násilnickými úmysly matčina partnera, který ji chtěl zneužít. Laura složila sliby chudoby, čistoty a poslušnosti soukromě, protože nebyla oficiálně přijata jako postulantka do společnosti Dcer Panny Marie Pomocnice kvůli chování své matky, kterou katolická církev považovala za osobu ve stavu "smrtelného hříchu"; později se obrátila díky oběti života Laury za matku a její hříchy.
Svatý Mikuláš z Bari, biskup z Myry ve čtvrtém století, který dal vzniknout slavné a dětmi oblíbené postavě, vzkřísil, jak vypráví tradice, tři děti, které zlý řezník zabil a naložil do soli, aby prodal jejich maso, maso, které i dnes pedofilové reálně i virtuálně prodávají.
Svatý Jakub z Marky je známý svým zázrakem vzkříšení zabitého dítěte: v Brescii se upnul na dítě jménem Konrád, které naučil svým modlitbám, ale jeho otec, nevěřící člověk, v záchvatu násilí Konráda udeřil a zabil. Ze strachu ukryl tělo tak, že ho zazdil doma v krbu. Po třech dnech se Konrádův otec obrátil na světce, aby jeho syna našel. Pozorný řeholník minorita se vydal do domu vraha následován dvěma řeholníky: ihned ukázal přesné místo, kde bylo třeba stěnu vybourat, a k nesmírnému úžasu Konrád vyšel živý.
Svatá Gianna Beretta Molla, která obětovala svůj život, aby zachránila život své dcerušky a přivedla ji na svět, je vzývána při těžkých porodech a za prevenci potratu, a to jak vlastního plodu tak i jiných rodiček; zatímco blahoslavený Karel Acutis, pokládaný za patrona internetu (vzhledem k jeho využitívání pro apoštolát prostřednictvím výstav věnovaných eucharistickým zázrakům, mariánským zjevením, očistci/ráji, andělům a démonům), byl vyzdvižen ke cti oltáře, stejně jak za hrdinství svých ctností, tak rovněž za zázrak, který se stal 12. října 2010, totiž vědecky nevysvětlitelné uzdravení šestiletého brazilského chlapce Matouše, který trpěl vážnou vadou slinivky. Na pozvání svého dědečka se malý chlapec dotkl relikvie blahoslaveného Karla v brazilském kostele San Sebastian, jehož farářem byl otec Marcelo Tenorio. Žehnal se ostatkem pyžama, v němž světec spal krátce před tím, než zemřel na náhlou leukémii. V únoru 2011 se ukázalo, že Matoušova nemoc zmizela a jeho slinivka má zcela normální funkci.
Jak se neobrátit také na svatého Jana Boska, který je Otcem a Učitelem mladých lidí? - jak jej prohlásil Jan Pavel II. ho 31. ledna 1988. Rok poté 24. ledna 1989 napsal dopis Donu Egidiu Viganò, tehdejšímu hlavnímu představenému salesiánů, v němž čteme: "Problémy dnešní mládeže potvrzují [...] trvalou aktuálnost zásad pedagogické [preventivní] metody, kterou vypracoval svatý Jan Bosko a která se soustřeďuje na to, že je důležité předcházet negativním zkušenostem mladých lidí, vychovávat je pozitivním způsobem s platnými návrhy a příklady, apelovat na vnitřní svobodu, kterou jsou obdařeni, navazovat s nimi vztahy autentické důvěrnosti, podněcovat jejich přirozené schopnosti, opírat se o rozum, náboženství, laskavost"; při té příležitosti ho prohlásil za "otce a učitele mládeže" (https://www. vatican.va/content/john-paul-ii/en/letters/1989/documents/hf_jp-ii_let_19890124_vigano.html).
Od té doby uplynulo 32 let a situace dětí a dospívajících se strašlivě zhoršila. Kdyby církev věnovala více pozornosti jejich osamělému a zoufalému volání, znovu by objevila radost z toho, že se může stát opravdovou vychovatelkou podle zásad své velmi dlouhé pedagogické tradice, bohaté na dědictví dokonalosti, kterému nemůže nic konkurovat.
Cristina Siccardi, Correspondenza Romana
