K sobotní památce Panny Marie
Jestliže ve Vatikáně chtějí Luthera, jestliže mu nadržují, my dáváme přednost být s Matkou Boží
Až do včerejšku nás církev učila, abychom Pannu Marii stále více poslouchali a v úctě prosili, protože je to naše starostlivá Matka a mocná ochránkyně před zlem.
Nyní, jak se zdá, se všechno změnilo.
Dokonce slyšíme úplný opak, že nesmíme Matku Boží příliš uctívat, protože to narušuje dialog s luterány.
Kdo to řekl?
Pater Raniero Cantalamessa, papežský kazatel, který za předchozích papežů měl jiné ladění, a nyní, jak se zdá, se jeho řeč změnila.
Ve třetím adventním kázání pro římskou kurii v očekávání sblížení mezi katolíky a protestanty vysvětloval, že by naše „neuvážená“ úcta k Panně Marii představovala překážku.
Řekl doslova, že je třeba volit jinou cestu:
»Taková cesta vede skrze upřímné uznání, že my katolíci, zvláště v posledních staletích, jsme přikládali mariánské úctě význam pro bratry protestanty nepřijatelný, když ji uctíváme často přehnaným a neuváženým způsobem, a především, když neumísťujeme úctu k ní do vymezeného biblického rámce, aby byla zřejmá její podřízená role vůči Božímu slovu, Duchu Svatému a samotnému Ježíši«.
Nevím, zda to vyvolává více rozhořčení nebo smutek, když slyšíme takové hlouposti, protože si myslím úplný opak, že totiž Maria není náležitě uctívána (a jako příklad mohu uvést její prosby z Fatimy...)
V každém případě připouštím, že Cantalamessovi, Lutherovi a oněm luteránům se naše úctu k Marii nezamlouvá, ale to je jejich věc.
Umím si představit všechno to úsilí, jaké vyvíjí vatikánský establishment, vyplývá to z (přímo neuvěřitelných) věcí, které papež Bergoglio řekl při návštěvě luteránské komunity v Římě.
Nevím, kam až chtějí dospět, tam ve Vatikáně, zdá se mi, že sestup je stále rychlejší.... Opakuji, jestliže chtějí Luthera, ať si ho mají, já se ho rád zřeknu. Jsem rád, když jsem od toho individua co nejdále.
Dávám přednost být spolu se všemi papeži a svatými u nohou Panny Marie, dávám přednost mít přehnanou oddanost raději k Ní než k mocným tohoto světa.
Protože papežský kazatel naznačil, že to byla „poslední staletí“, která uctívala Pannu přehnaným a neuváženým způsobem, připomenu několik světců, kteří (všichni v posledních staletích) tvrdili přesně opak.
Svatý Maximilán Kolbe: »Nebojte se, že milujete Marii příliš, protože nikdy nedosáhnete toho, abyste ji milovali tak, jak ji miloval Ježíš«.
Svatý Bonaventura: »Nikdo nemůže být příliš velký mariánský ctitel«; »Je třeba dávat dobrý pozor abychom ani v nejmenším nezmenšovali povinnou úctu k Marii, musíme být připraveni hájit privilegia nejsvětější Panny Marie třeba i s nasazením života«.
Pater Pio: »Chtěl bych ji milovat tak, jak zasluhuje, ale uvědom si, že všichni svatí a všichni andělé spolu nemohou dostatečně milovat a chválit Matku Boží«.
Svatý Bernard z Clairvaux : »Ó Maria, Ty jsi na světě jediná, nikdy jsi neměla nikoho, kdo by se ti podobal, a i kdyby svět trval věčně, nikdy nebude mít Tobě podobnou«.
Připojím, že Pius IX. v bule v níž vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí, napsal: »Ona převyšuje všechny chvály nebe i země... je Boží zázrak par excelence, ano - ona je vrchol všech zázraků«.
Konečně hle, jakými slovy uzavírá Dante Božskou komedii:
O Panno, matko, dcero syna svého
nejpokornější, nejvyšší všech tvorů,
určený cíle záměru věčného,
Tys lidskou bytost k důstojnosti vzoru
tak povznesla, že tvůrce její déle
neváhal žíti ve stvořených sboru.
V tvém lůně láska ona vzplála vřele,
na jejímž ohni v míru věčném, v kráse
ten nebes květ se rozvinul tak skvěle.
Zde pochodní polední usmívá se
tvá láska na nás, lidem v zemské rmuti,
jsi věčné naděje zdroj živý zase.
Tys velká, vše tvé zmůže pokynutí,
že, milost kdo bez tebe v světě žádá,
si přeje lítati však bez perutí.
Leč dobrota tvá nepomáhá ráda
jen tomu, kdo tě prosí; často rojí
se sama, dlaň než k modlitbě se skládá.
Se soucitem se milosrdí pojí
a velkomyslnost, šlechetnost čirá;
a dobrotu všech tvorů zoveš svojí.
Teť prosí tento, který z všehomíra
vzlet nejdolejší sluje a zřel žití
všech duchů posloupně, a k tobě zírá;
(Dante, Božská komedie, Ráj XXXIII. 1-22, př. Jar. Vrchlický)
Toto jsou naši učitelé „posledních staletí“, kterým dáváme přednost před Cantalamessou i Lutherem.
Antonio Socci, Lo Straniero 30.12.2015
