Novopohanská show na místě Božím
12. 12. 2015
V rámci World Bank Group sponzorované show gigantických leopardů, tygrů a lvů na fasádě baziliky Svatého Petra, vybudované na troskách cirku císaře Nerona, ve kterém byli křesťané předhazování divoké zvěři a podstoupili tak mučednickou smrt, nebyl zde k spatření pražádný symbol, žádný vztah ke křesťanství. Při světelné hře se zdálo, jakoby bazilika byla stavěna na hlavu, ponořena do vody, mizela, zatímco na její fasádě se objevovala hejna klaunských ryb a mořských želv, jakoby bylo vyvoláno rozpuštění církevních struktur, jejichž prvky jakoby zmizely. Obrovská sova a divní zářící ptáci poletovali nad kopulí, zatímco kráčející buddhističtí mniši jakoby ukazovali alternativní cestu. Církev přenechala přírodě svou svrchovanost.
Andrea Tornielli se domnívá, že není žádného důvodu se vzrušovat, neboť, jak píše kunsthistorik Sandro Barbagallo ve své knize „Zvířata v náboženském umění“, v bazilice Svatého Petra během staletí mnoho umělců prezentovalo kolem hrobu apoštola Petra nejrůznější faunu. Je-li svatopetrská bazilika „posvátným zvěřincem“, jak píše autor tohoto díla bez náležité úcty, pak ovšem nikoliv tak, že by v bazilice byla představována zvířata v posvátném dění, nýbrž proto, že těmto zvířatům byl uměním propůjčen sakrální charakter, tzn. transcendentní význam přiměřeného charakteru.
V křesťanství se zvířata nezbožšťují, nýbrž jsou hodnocena podle účelu, tedy podle služby, kterou podle Božího záměru prokazují člověku. Žalmista říká: Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno mu pod nohy kladeš, všechen brav a skot a také polní zvířata, ptactvo nebeské a mořské ryby, vše, co se prohání po mořských stezkách (Ž 8, 7-9). Neboť člověk byl stvořen jako koruna tvorstva, jemuž je všechno podřízeno, aby všechno přiváděl k Bohu jako zástupce kosmu: Pak Bůh řekl: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby, a stvořil je jako muže a ženu (Gen 1, 26-27). Bůh je poslední důvod vesmíru, ale bezprostředním účelem fyzického všehomíra je člověk. „I my jsme v určitém smyslu účelem všech věcí“, říká svatý Tomáš Akvinský (II Sent., d. 1, q. 2, a. 4, sed contra), protože Bůh všechny věci stvořil pro člověka (Super Symb. Apostolorum, art. 1) .
Křesťanská symbolika připisuje zvířatům charakteristický význam. Křesťanství se nezabývá vymíráním zvířat nebo jejich blahobytem, nýbrž posledním a hlubokým významem jejich bytí. Lev symbolizuje sílu a beránek pokoru, aby nám připomínali existenci různých ctností a dokonalostí, které jen Bůh má v plnosti a na svět umístil obdivuhodný žebřík stvoření, od anorganické hmoty až k člověku, esenci a intimní dokonalosti, která je vyjádřena symbolickou řečí.
Země je povyšována na kosmickou geo-ekologickou bytost, naroveň božstvu
Ekologie v moderním pojetí se prezentuje jako pohled na svět, který tuto hierarchickou stupnici staví na hlavu tím, že Boha vylučuje a člověka sesazuje s trůnu. Člověk je postaven do absolutní rovnosti s přírodou, a to nejen v souvislosti se zvířaty, nýbrž s neživými komponentami prostředí, které ho obklopuje: horami, řekami, mořem, polnostmi, vyživovacími řetězci, ekosystémy.
Přijetí tohoto kosmologického zřetele znamená zrušení veškerých hranic mezi člověkem a světem. Země se svou biosférou tvoří určitý druh kosmické, zvláštní geo-ekologické bytosti. Je něčím více než „společný dům“, představuje božstvo. Když před 50 lety skončil 2. vatikánský koncil, dominujícím tématem onoho historického momentu byl určitý druh „kultu člověka“, vystižený pojmem „integrální humanismus“ Jacquese Maritaina. Kniha francouzského filozofa s tímto titulem vyšla v roce 1936, ale její vliv se plně projevil, když se jejím nadšeným čtenářem stal muž jménem Pavel VI., papežem zvolený Giovanni Battista Montini. Z DVK chtěl učinit kompas svého pontifikátu; 7. prosince 1965 poukázal ve svém kázání na to, že »2. vatikánský koncil se stal setkáním mezi náboženstvím Boha, který se stal člověkem, a náboženstvím člověka, který sám sebe činí Bohem«.
Po integrálním humanismu následuje „integrální ekologie“
O 50 let později prožíváme přechod od integrálního humanismu k integrální ekologii, od Charty lidských práv k chartě práv přírody. V 16. století odmítl humanismus středověkou křesťanskou civitas ve jménu antropocentrismu. Pokus vybudovat lidskou obec na troskách Božího města však ve 20. století ztroskotal a všechno úsilí christianizovat antropocentrismus pod jménem integrálního humanismu pranic nepřinesl. Náboženství člověka byla nahrazeno náboženstvím Země. Na místo antropocentrismu, kritizovaného pro jeho zbloudění nastoupilo nové ekocentrické hledisko.
Gender - teorie, která ruší všechnu identitu a všechnu podstatu, patří k této panteistické a rovnostářské perspektivě. Jedná se o radikální evolucionistickou koncepci, která v široké míře souhlasí s koncepcí Teilharda de Chardina. Bůh je „sebeuvědomění“ všehomíra, které si je vědomo dále se vyvíjející evoluce. Není to náhoda, že § 83 encykliky Laudato si papeže Františka cituje Teilharda, jehož disonance jsou zdůrazněny v katolickém podání filozofy jako Enrico Maria Radaelli a Arnaldo Xavier da Silveira. A divadlo Fiat Lux bylo prezentováno jako „ekologický manifest encykliky Laudato si převedené do obrazů.
Socci: novopohanská inscenace s precizním protikřesťanským poselstvím
Antonio Socci označil toto divadlo v listě Libero jako gnostickou a novopohansou inscenaci s přesným protikřesťanským ideologickým poselstvím. Poznamenal, ze u Svatého Petra o svátku Neposkvrněného Početí byla před úctou k Matce Boží dána přednost úctě k Matce Země, aby se šířila převládající ideologie, totiž ta novopohanská a novomalthuziánská, klima a eko – náboženství, které podporují mocní tohoto světa. Je to spirituální profanace, a to na místě, které je místem křesťanských mučedníků.
„Nikoliv Islámský stát (IS), píše Allessandro Gnocchi v Riscossa Cristiana, zprofanoval srdce křesťanství, nikoliv extrémisté laicistického vyznání, nikoliv rouhaví korporalističtí umělci poskvrnili víru mnoha křesťanů. Nebylo zapotřebí žádných kontrol a detektorů, aby byl vandalům znemožněn vstup do Božího města, protože ti se již nacházeli uvnitř a zapálili svoji bombu ze své pohodlné centrály pro multikolorní přenos“.
Boží světlo mělo být zastíněno falešným světlem Knížete tohoto světa
Fotografové, grafici a odborníci z reklamy, kteří vytvořili Fiat Lux, vědí, co Bazilika Svatého Petra pro katolíky znamená: je to materiální ztělesnění mystického Kristova Těla, kterým je Církev. Světelná hra, která osvěcovala baziliku, měla symbolický ráz, který byl opakem toho, co vyjadřují svíce, lampy a oheň, které po staletí zprostředkovaly význam Božího světla.
Toto světlo bylo 8. prosince zhasnuto. Mezi mnoha obrazy a světly, která byla promítána na baziliku, nenacházelo se ani jedno pro našeho Pána a žádné pro Neposkvrněnou, jejíž svátek se toho dne slavil. Svatý Petr byl ponořen do falešného světla padlého anděla Lucifera, Knížete tohoto světa a Krále temnot.
Pojem Božího světla není jen metafora, nýbrž realita, tak jako skutečná je temnota, která dnes zatemnila svět. A v tuto vánoční vigilii čeká lidstvo na okamžik, ve kterém se noc promění v den nox sicut dies illuminabitur (Ž 11) a naplní se proroctví, která Neposkvrněná učinila ve Fatimě.
Roberto de Mattei
