I trest je projevem milosrdenství
2.3.2016
Evangelium nezná jen milosrdenství, ale i kárání, napomenutí a velmi přísný trest.
Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.
Není to náhoda, že verše 15-17 v 18. kapitole Matoušova evangelia tvoří podklad exkomunikace. Exkomunikace znamená vyloučení ze společenství církve. Může být výslovně vyhlášena příslušným církevním představeným na ochranu církevního společenství. Exkomunikace může také nastoupit bez rozhodnutí představeného (latae sententiae)automaticky jako důsledek spáchaného skutku. V takovém případě se pachatel sám svým chybným jednáním vylučuje ze společenství církve.
Exkomunikace se netýká jen heretiků, kteří šíří falešnou nauku, a tak pohoršují lid. Týká se i dalších závažných provinění, jako je např. spolupráce a podpora vraždění nenarozených dětí. Zvláštní odpovědnost přitom berou na sebe politici, protože jejich odpovědnost za stát a národ je obzvláště vysoká. To platí zvláště pro ty politiky, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané a že se svou stranou uskutečňují křesťanskou politiku. Politici, kteří podporují potraty, stahují na sebe automaticky exkomunikaci.
Pius IX. exkomunikoval takřka celou třídu politiků své doby.
V 19. století pokládal Pius IX. za svou povinnost exkomunikovat takřka celou tehdejší třídu politiků. V dopise velkovévodkyni Marii Toskánské, které byla svěřena správa velkého knížectví s hlavním městem Florencií, zdůraznil papež, že mu leží na srdci především pravda:
...aby katolické národy znaly pravdu a byly poučeny o základech ctností, které se dnešní doba pokouší vymýtit.
Když v polovině 19. století byl v Itálii 29. května 1855 přijat zákon o zrušení všech klášterů a jejich majetek prohlášen za propadlý státu, vyžadovala pravda od Pia IX., aby odhalil tento rouhavý postup vlády, parlamentu a koruny a exkomunikoval všechny, kdo byli do této záležitosti zapojeni, ať už se prohlašovali za katolíky nebo liberály.
Jsme nuceni prohlásit, že všichni, kdo v tomto království neváhali uvedený dekret proti právům církve a Svatého stolce navrhnout, schválit a potvrdit, všichni jejich podporovatelé, poradci a přívrženci i vykonavatelé propadli velké exkomunikaci.
Pius IX. zdůraznil, že vyhlášením tohoto trestu musí jednat proti vlastní smířlivé povaze.
Zákon o „sňatcích“ homosexuálů, který právě přijal italský parlament, se obrací nikoliv proti církvi, ale přímo proti Bohu, Stvořiteli a nejvyššímu Zákonodárci, který je původcem veškerého života. Odporuje Starému i Novému zákonu, dvoutisícileté tradici církve a celým lidským dějinám.
Praporečník tohoto „civilizačního pokroku“ ministerský předseda Matteo Renzi se ještě nedávno nechal filmovat, jak se účasní mše svaté. Navíc nejedná sám za sebe, ale obklopen ministry, sekretáři a poslanci, kteří se označují za katolíky, což představuje pohoršení v pohoršení.
Italští politikové, kteří se prohlašují za katolíky, schválili zákon, který je proti Božímu řádu, ale současný papež, ačkoliv je současně „primasem Itálie“, na rozdíl od Pia IX. nezaujal k tomu ani předem ani potom žádné stanovisko.
I když nátlak modernistů a homo-lobby je i uvnitř církve velmi silný, respektovat a hájit pravdu je pro katolíky absolutní povinností, hlavou církve počínaje.
La Nuova Bussola Quotidiana, Angella Pelliciari
