Kardinál Gianfranco Ravasi, „ministr kultury Vatikánu“ píše zednářům
Předseda Papežské rady pro kulturu obrátil se v neděli 14. února ve své rubrice v listu Il Sole 24 Ore na zednáře slovy: „Drazí bratři zednáři“.
Článek je nadepsán heslem : Církev a lóže
„Přes rozdílnou identitu nescházejí společné hodnoty: smysl pro pospolitost, dobročinnost, boj proti materialismu.“
Těmito slovy uvádí Ravasi svůj článek na téma vztahů mezi církví a masonerií.
V dlouhém článku, kde hovoří o papežských odsouzeních zednářů počínaje Klementem XII., píše:
Tato různá prohlášení o nesmiřitelnosti mezi příslušností k církvi a k zednářství nejsou na překážku dialogu, jak to výslovně stojí v dokumentu německých biskupů, který již tehdy jmenoval specifické oblasti vzájemné výměny, jako jsou dimenze společnosti, boj proti materialismu, dobročinnost, lidská důstojnost a vzájemné poznávání.
Je k tomu třeba překonat určité integralistické katolické kruhy, které, abych poukázal na některé i vysoce postavené exponenty církve, vás nemají v lásce – sahají ke zbraní apodiktického odsouzení příslušnosti k lóží.
Na závěr, jak již napsali němeční biskupové, je třeba vyjít ze vzájemného nepřátelství, urážek, předsudků, protože ve srovnání s minulými staletími tón, úroveň a způsob, jak poukazovat na rozdíly, jednoznačně pokročily, zlepšily se a změnily.
Kardinál, který hovoří velmi dobře německy, odvolává se ve své ochotě k dialogu na německé biskupy, k nimž beze sporu přičítá vídeňského kardinála Königa, který s velkým úsilím, třebaže marným, pracoval na zrušení exkomunikace pro zednáře. Jako rohožka mají posloužit „integralistické katolické kruhy“, od kterých se kardinál současně distancuje a odbývá výtku členství v lóži u církevních představitelů jako pomluvu ze strany těchto kruhů. Výroky kardinála se nijak zvláště neliší od slov vídeňského dómského faráře Toni Fabera.
Kardinálův článek navazuje na článek v La Croix, listu francouzské biskupské konference z 25. ledna, který požaduje zrušení exkomunikace pro zednáře, protože taková přísnost „exkluzivní“ a „ bolestná“ se týká jen zednářů, kteří se hlásí ke katolické církvi.
Koncem října 2015 prohlásil Oscar de Alonso, velmistr lóže ve Španělsku, na společném jednání s latinskou-americkými lóžemi: „Prožíváme to nejlepší období pro masonerii.“ Nemyslel tím, že by to mohlo být nejvhodnější období pro zrušení exkomunikace v katolické církví?
Reakce Velkolóže v Itálii
Stefano Bisi, velmistr Velkého Orientu Itálie odpověděl kardinálu Ravasimu v dopise v Il Sole 24 Ore.
Uvítal kardinálovy výroky, že oficiální postoje církve a dokumenty o masonerii nebrání budoucímu pokojnému dialogu mezi oběma institucemi:
Těší mě , když slyším, že hovoříte o zednářství bez předsudků a s kulturním světovým rozhledem a necháváte stranou oficiální postoje a dokumenty církve, které jsou obecně známé tím, že mezi oběma realitami jsou přece jen společné hodnoty, které spojují, i když ipso facto neanulují rozdílné světonázory. Bisi opakuje „to společné“ co jmenoval kardinál Ravasi a končí slovy: „Na této základně je si možno jen přát konstruktivní dialog při plném respektování rozdílné identity.“
Ravasi (1942) byl vysvěcen na kněze v arcidiecézi Milán 1966 . Platil za „zázračné dítě“, které se již v závěru základního školního vzdělání naučilo starořečtině, protože chtělo číst Písmo svaté bezpodmínečně v originálu. Dnes kromě rodné italštiny ovládá dalších dvanáct moderních jazyků. Na arcibiskupském semináři v Miláně přednášel Ravasi biblickou exegezi. Jeho schopnost spočívá v daru srozumitelně předkládat i komplexní obsahy. Získal si tím oblibu u studentů a pozornost u představených. Byl pokládán za putující encyklopedii s fascinujícím darem zapamatovat si nesmírně mnoho.
Od konce osmdesátých let přednášel každou neděli úvod do nedělních čtení na Canale 5, největším televizním vysílači Silvia Berlusconiho. Jeho pořady nebyly přerušovány obvyklou reklamou. Nikdy nevystupoval v Talk Shovs ani jiných pořadech pochybného zaměření.
Jak v katolických (Avvenire), tak laických médiích (Il sole 24 ore) měl stabilně své rubriky. Jeho knihy patří k bestsellerům. K nepřijatelným hodnotám jako potraty a eutanazie měl vždy odmítavý postoj a byl připraven v tomto směru zkřížit meče. Vyžaduje absolutní úctu ke každému životu v každém okamžiku a proto je třeba mít respekt i k hříšnému člověku.
Mnoho let byl kandidátem pro všechno možné, ale nikdy neuspěl. Důvodem byl jeden nadpis v Il Sole 24 Ore o Velikonocích 2002: „Nevstal z mrtvých, ale zvedl se“.
Jako předseda Papežské rady pro kulturu založil „Nádvoří národů“ , akci, která zatím nezaznamenala nějaký úspěch. Kritizoval to i Benedikt XVI. jako pouhý debatní klub, který postrádá evangelizaci a misijní náboj. Akce se koná několikrát v roce na různých místech světa, ale s vyloučením veřejnosti.
V listopadu 2004 se Ravasi účastnil šamanského Pachamama – kultu v Argentině. Bez rozporů nezůstává ani jeho účast na Bienále v Benátkách.
Argentinskému papeži zatím nepadl do oka.
Nyní na sebe upozornil článkem "Drazí bratři zednáři“.
