Pan král znervózněl
19. 10. 2016
Sláva! Konečně se začíná sypat zeď mlčení.
Poprvé se stalo, že byly vzaty v úvahu hlasy katolického disentu implicitně uznávané za projev širokého myšlenkového hnutí, rozmanitě artikulovaného a diferencovaného, které protestuje proti aktuálně převažující orientaci katolické hierarchie. Taktika, kterou systém zatím aplikoval, ignorovat systematicky hlasy mimo společný sbor, se projevila jako neúčinná a přímo kontraproduktivní. Mluvčích protestu přibývá, navazují kontakty a organizují se. Diktátor začíná být evidentně nervózní a jeho rádci dali pokyn papouškům režimu, aby vstoupili do protiútoku: neutralizovali protivníky a ocejchovali je, jak jinak než jako ultratradicionalisty!
Samozřejmě neuvědomují si zkušenost, ze které vycházíme, z obrácení, které mnozí z nás prožili. Nepřipouštějí, že obviňují právě ony ztracené ovce Dobrého Pastýře, které vzal na bedra svého milosrdenství (toho pravého, které hříšníky přetváří a nikoliv kamufluje), tím méně mohou pochopit, že jsme objevili Tradici právě proto, že jsme byli zrazeni a znechuceni onou „obnovenou“ církví. … Mnozí z nás jsou vtělením toho dobrého, co potrefení říkají a současně popřením živoucího ďábelského podvrhu, kterého se dopouštějí.
Jiný projev poplašné nervozity: patetický pokus početně bagatelizovat existenci disentu. Stačí podívat se na počítadla v této síti: šest milionů návštěv, z nichž dva se týkají posledního roku a půl. Ale i jiné sítě jsou velmi frekventovány, důkaz, že existuje skutečný věřící lid, kterému se zošklivila fraška poslední tři a půl roku recitovaná v katolické církvi. Vůbec nás neudivuje, že někteří oceňovaní vatikanisté přeskakují ustavičně z jednoho vozu na druhý, ale že to dělají také biskupové a kardinálové, kteří byli vybráni, aby za pravdu evangelia dali i svůj život, z toho je jednomu nevolno. Hanba. Chameleoni mají více důstojnosti než oni!
Jiný patetický tah na diskreditaci protivníků, ubohý podvod, typický pro levicovém prostředí je podkládat protivné straně hanebné úmysly: Stavějí se proti přijetí ubohých utečenců a proti integraci sezdaných rozvedenců, hájí osobní zájmy, bojují za anachronické ideje... ti špatní, zlí reakcionáři. Hle, co si může vysloužit ten, kdo nedává svůj rozum do sběru a odmítá polykat zhoubné idiotismy politické korektnosti, s nimiž okultní loutkáři táhnou k propasti.
Děkujeme Pánu a Matce Boží, že přes všechno zdání nám naslouchají. V době války se říkalo: Mlč, nepřítel naslouchá. Ale to je právě to, co chceme, aby nás slyšeli a velmi dobře.
Kdo ví, zda nakonec nevezmou vážně své refrény o kolegialitě a roli laiků...
Don Elia, Chiesa e post concilio
