Generace bez ideálů
2.4.2016
Ve všech italských školách bez rozdílu místa se diskutuje o tématu islámu a násilí. Toto téma se týká celé Evropy. Katolický list Sussidiario přinesl zprávu o jedné třetí třídě italské střední školy. 25 žáků ve věku 13 let.
Co byste udělali, kdyby k vám domů vstoupil IS?
Učitelka vykládala žákům, jak IS ničí všechny křesťanské symboly a hrozí smrtí každému, kdo odmítá konvertovat k islámu. Nezamlčela skutečnost, že mnoho křesťanů bylo kvůli své víře usmrceno, odvlečeno nebo zotročeno.
Nakonec položila žákům otázku: Co byste udělali, kdyby IS přišli k vám domů?
Odpověď byla téměř jednohlasná a působí jako šok: „23 žáků bez váhání prohlásilo, že by konvertovali k islámu. Jen dva žáci se postavili proti. Pocházeli z praktikujících katolických rodin.“
Někdo může namítnout, že případ není reprezentativní a především, že IS-nebezpečí není v Evropě reálné, takže bychom mohli teprve viděli, jak by mladí reagovali, kdyby věc byla reálná. To je všechno je možné, ale tento případ je velmi vhodný k nezbytnému zamyšlení. Především je lépe pokládat to nepříjemné za docela možné a nikoliv je potlačovat. Jak postoj 23, tak i oněch dvou žáků zasluhuje pozornost. První komentář pochází od listu Sussidario, který konstatuje:
Je zřejmé, že žijeme ve společnosti bez ideálů.
Děti byly zbaveny Vánoc i Velikonoc, které nahradil obsah slov „Zima“ a „Jaro“, jež nemají žádnou historii a nejsou schopna přivést lidi k úsilí o něco vyššího. Jsou to hodnotově neutrální slova bez tváře a bez ceny. Ideály potřebují tvář. Musí být uchopitelné a personifikované. Hodnoty jsou dnes předávány v rovině, která nevede ani k druhotným ctnostem. Nekuř. Jez zdravou stravu, Mysli politicky korektně, k čemuž patří i gender – ideologie, antiideál a odcizení člověka sobě samému. V tomto řádu hodnot není nic, co by stálo zato, abychom kvůli tomu riskovali život, nic, co by nadchlo duši a ducha.
Byli jsme oloupeni o Krista a o své dějiny
Byli jsme oloupeni o Krista i o své dějiny. Kým? Bez našeho souhlasu, který se zřídka projevuje přímo a spíše se prosazuje plíživě. „Zpola ho táhli, zpola klesl sám.“ Tato Goethova slova platí i pro proces zbavující Evropu ideálů i křesťanství. Krádež vlastní identity probíhá ve vícero rovinách. Výsledkem je rozhodování 23 z 25 žáků. „Tuto generaci žáků jsme vytvořili my“, takové je sebekritické konstatování deníku Il Giornale. Staří marxisté sice tvrdí, že komunismus je mrtev, ale kdykoliv zazní Internacionála, potlačují své slzy.
Staří Římané měli chléb a hry, my máme sex a hry
Po zániku reálného socialismu prožíváme léta pochybností, skepse, zmatku, podezřívání, nenávisti, chytráctví a cynické instrumentalizace. A nyní máme mládeži říct, jak se mají vyzbrojit, aby se dokázali hájit, když přijdou katani IS? Ve jménu jakých ideálů a hodnot to máme od nich žádat? Ve jménu ideálů a hodnot, které jsme jim nepředali, nýbrž v jejich očích záměrně očernili?
Všechno jsme jim vzali a nic nedali kromě příznaků, jako jsou nejnovější smartfony a ideál volné zábavy. Římané měli chléb a hry a my máme sex a hry. Jaký je v tom rozdíl?
Rozhodnutí velké většiny žáků je svědectvím zcela nepřítomného vztahu k Ježíši Kristu a jeho církvi. Proto je třeba říct slovo k těm dvěma, kteří se postavili proti jednotnému myšlení, protože oni symbolizují, co zdravého je ještě k dispozici. Abychom došli k základům toho, co je přivedlo k odporu, to znamená najít odpověď na trýznivou otázku, které vnitřní a vnější postoje je třeba oživit a znovu podpořit, abychom mohli obstát.
Deviza zní: „Kapituluji!“
Nejdříve je třeba poznamenat, že nikdo z ostatních žáků se k jejich pozici nepřipojil. Ani poté, když vysvětlili svůj postoj. Většina setrvala na cestě nejmenšího odporu. „Ideál“ mladé generace je kapitulace. Jejich devíza zní: Co udělám, když přijde IS a násilím ode mne něco požaduje? Kapituluji.
Jediní žáci, kteří vyslovili opačné mínění a také u něho setrvali, i když tvořili žalostnou menšinu, pocházeli z rodin, které jsou jiné než průměr. Jedná se o rodiny věřící, nikoliv jen katolické podle jména. S takovými „jinými“ se již obě strany setkaly. Kdo zastává ideály, platí v naší době za něco anachronického. Kdo je dnes věřící, stane se předmětem výsměchu, může se stát rychle outsiderem. „Věřit“ platí pro zdravé, bohaté a krásné za něco slabého, chudého nebo svým způsobem zpátečnického.
Dotaz položený žákům však ukázal, kdo kapituloval před přesilou mocných a kdo zůstal pevný. Tak se mohou rychle ti domněle slabí projevit jako jediní silní.
Typ poddaných, jaké se přály totalitarismy, ale jaké uskutečnila teprve demokracie.
Zůstává otřesnou skutečností, že generace našich dětí vyrůstají jako „kanonenfutter“ zítřka. Je velkou měrou nepřipravená a neschopná přežít mimo své své konzumní a zábavné prostředí. Jedná se o generaci,, která je ochotná podepsat kdejakou kapitulaci, jakmile mocní se zbraní v ruce z TV nebo PC monitoru skočí do života. Tato generace je vychovávána v nedůvěře k těm, kteří se nepřizpůsobují a nesklánějí před vládnoucím mainstreamem. Jsou imunní právě proti uzdravujícím silám.
Rozhodující odpor přichází od těch, kteří jsou zakotveni ve víře. Ale tuto víru dokonce i církevní představitelé často zpochybňují, relativizují a minimalizují, místo aby ji posilovali. Stačí vzpomenout na nekončící litanie některých kleriků a laických funkcionářů, kteří zastávají absurdní tvrzení, že všechna náboženství jsou dobrá a spásná, nebo horují pro symboly, které jsou „všem náboženstvím stejně důležité a drahé“.
Odpovědnost „mezináboženských“ církevních představitelů
Za zdrcující odpověď 23 žáků, kteří by bez váhání přestoupili k islámu, protože ve světě, jak jim byl předán, nehraje náboženství žádnou roli, nejsou odpovědní v prvé řadě církevní představitelé, ale každopádně jsou spoluodpovědní.
Mnoho biskupů, kněží a řeholníků bloudí sem a tam a neví opravdu, co by měli dělat, protože učitelský úřad je zahalen do hluboké mlhy, kterou šíří nepřátelé Krista a jeho církve uvnitř i mimo ni.
Alessandro Grotteri, KI
