Duch Svatý promlouvá k synodě
4. října v den zahájení druhé části synody se v katolických chrámech světa četla slova z evangelia sv. Marka: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
13. října chce Duch Svatý ve svém důrazném komentáři pokračovat, ale režie mu v kritickém bodě „vypíná mikrofon“. Ten den se jako Boží slovo čte úryvek z první kapitoly listu sv. apoštola Pavla k Římanům, verš 16 – 25, kde stojí: To co mohou lidé o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to sám Bůh zjevil. Co je totiž u něho neviditelné – jeho věčná moc a božské bytí – to je možno od počátku poznat světlem rozumu z toho, co Bůh stvořil. Proto je nelze omluvit. Ačkoliv Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli si, že jsou mudrci, a zatím se stali blázny. Zaměnili vznešeného a nesmrtelného Boha za pouhá vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal klesnout do nečistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili své vlastní tělo. Zaměnili pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a klaněli se mu místo Stvořiteli. Ten ať je veleben navěky. Amen.
Tím končí čtení, nikoliv 1. kapitola Pavlova listu. Další den však pokračuje čtení hned 2. kapitolou listu Římanům. To podstatné zůstává zamlčeno.
V 1. kapitole nacházíme totiž ještě verše 26 – 32, které by účastníkům synody neměly být neznámé. Pavel tu dále vysvětluje konkrétně, co má na mysli, když mluví o „nečistotě“. Proto je velkou chybou vynechávat přímo otřesný závěr první kapitoly:
Proto je Stvořitel nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zaměnily přirozený styk za protipřirozený a podobně i muži nechali přirozené styku se ženou a vzplanuli náklonností k sobě navzájem. Muži páchali nestoudnosti s muži, a tak zakusili sami na sobě zasloužený trest za svoje poblouznění. A protože se nesnažili poznat Boha, dopustil Bůh, že klesli do převrácených názorů, takže se dopouštěli věcí ošklivých. Jsou plní kdejaké špatnosti a ničemnosti, chamtivosti a zloby, jsou samá závist, vražda, nesvár, lest, zlomyslnost. Pomlouvají, na cti utrhají, Boha mají v nenávisti, urážejí druhé, jsou nadutí, domýšliví, vynalézaví ve zlém, vzpurní vůči rodičům, tupí, věrolomní, bezectní, nemilosrdní. Oni sice znají Boží ustanovení, že zasluhuje smrti ten kdo se takových věcí dopouští. Přesto však nejenže to dělají sami, nýbrž i schvalují, když to dělají druzí.
Tento úryvek se nelíbil tvůrcům nové liturgie již před 50 lety a někteří pokrokoví teologové to pokládají zřejmě za znamení, že těmto závažným slovům Apoštola národů už nemusíme věnovat pozornost. Jsou však na velkém omylu. Co je jednou protipřirozené, a proto hanebné, nemůže se nikdy stát přirozeným a ušlechtilým, stejně tak zůstává neměnné, co Bůh jednou stanovil. Všechny pokusy o změnu Božího zákona nejsou ničím jiným než projevem oné nadutosti, domýšlivosti a vynalézavosti ve zlém.
KI
