Psychopatie a blížící se konec
V posledních týdnech se vytrvale hovoří o bezprostřední blízkosti konkláve. Existují dva důvody: papež František by mohl odstoupit z úřadu, jinak by jeho přirozený konec byl mnohem blíže, než je Vatikán ochoten připustit. Nevíme. Dialog, který Bergoglio vedl téměř před měsícem s řediteli evropských kulturních časopisů jezuitů a který publikoval.
La civiltà cattolica, však ukazuje, že největšími problémy nejvyššího papeže nejsou otlučené koleno nebo střevní divertikula; je to něco mnohem vážnějšího a ovlivňuje rovnováhu jeho úsudku. Stručně řečeno, a otázka nevyvstává z žádného protifranciovského hněvu nebo zášti: Je Bergoglio příčetný?
Nyní, jak progresivní člověk může být, nelze popřít, že některé body konverzace ukazují charakteristiky osoby, která dává zjevné známky senilní demence, což je vzhledem k jeho věku naprosto pochopitelné. Alternativně si člověk musí představit, že scénář jeho slov napsal jeho nepřítel nebo nepřítel určitého kalibru Církve nebo nějaký komik. Jediná věc, která je jistá, je, že rozumný člověk, který má zdravý rozum a prozíravost vyžadovanou jeho funkcí (v tomto případě nikdo jiný než nejvyšší pontifikát), nemůže říci to, co říká František.
Nemá smysl zde ztrácet čas vyvracením jeho tvrzení. Udělali bychom to několik let, kdy bychom se tomuto úkolu věnovali; Nyní, když pod mostem prošlo tolik vody, je třeba věci brát podle toho, kdo je říká. Stojí však za to zdůraznit několik bodů:
Lehkovážnost a povrchnost, s níž mluví o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Přirovnává je k Červené Karkulce a vlkovi a vyvolává dojem, jak to udělalo několik médií (těch, která mu stále věnují určitou pozornost), že NATO vyprovokovalo Rusko k rozpoutání války. Bez ohledu na to, zda je to více či méně pravda, papež jako hlava státu a nejvyšší pontifik Církve si takové výrazy nemůže dovolit. V každém případě by bylo v pořádku, kdyby se o nich po jídle v domě starších kněží mluvilo, ale ne aby se o nich dozvěděl celý svět. Tato skutečnost sama o sobě by měla přimět kardinály, aby se vážně zamysleli nad tím, co udělají s touto postavou, která může uvrhnout Církev do nepořádku velkých rozměrů.
Zvláště zajímavá je pro nás odpověď na třetí otázku, která se týká znamení, která papež vidí v duchovní obnově církve. A první věc, kterou je třeba říci, je, že máme co do činění s jedním z nejlepších příkladů institucionálního kanibalismu, který si můžeme představit, tou specialitou Bergoglia, kterou náš přítel Ludovicus tak dobře popsal a kterou si můžeme přečíst zde. Požírá "restaurátorské" katolíky zuřivostí hyeny a také drancuje římskou kurii, klasického nepřítele každého populisty.
Na druhé straně se známky jeho psychické nerovnováhy projevují stále zřetelněji. Již při jiné příležitosti jsme hovořili o tom, že František má rysy psychopata, čehož si jeho nadřízení všimli dlouho před jeho jmenováním biskupem. V tomto případě navíc vidíme zřejmým a stěží pochybným způsobem příznaky disociované osobnosti. Mluví o biskupech, kteří se objevují v Evropě nebo v Americe, jako by to nebyl on, kdo je zjevil; jako by sám nebyl protagonistou a přímým odpovědným za tato biskupská jmenování. Přečtěme si například tento odstavec: "Jeden argentinský biskup mi řekl, že byl požádán, aby spravoval diecézi, která padla do rukou těchto 'restaurátorů'." Jasně odkazuje na diecézi San Rafael, jedinou diecézi s apoštolským administrátorem, která má "restaurátorský" profil. Ale František říká, že tento biskup "byl požádán". Kdo se ho zeptal? Ale on sám, protože neexistuje nikdo jiný, kdo by mohl jmenovat biskupy nebo apoštolské administrátory kromě římského papeže, a to tím spíše v případě Argentiny, které byla vyhrazena výlučná správa.
Čelíme vážné psychické poruše a budou to odborníci, kteří budou muset diagnostikovat, zda se jedná o případ disociativní identity nebo depersonalizace.
Ve stejném odstavci je již zřejmé pohrdání, které doutná vůči americkým biskupům. Říká: "Počet skupin 'restaurátorů' – například ve Spojených státech je jich tolik – je působivý." To jen potvrzuje to, co jsme několikrát řekli na našem blogu: adekvátní hermeneutikou pro čtení Bergogliových rozhodnutí je vzít v úvahu jeho antiamerikanismus.
Abych potvrdil svou amatérskou diagnózu disociace osobnosti, je to tentýž papež, který se dovolává synodální Církve, v níž musí být každý vyslyšen, a útočí na skupinu členů Církve, kterou sám uznává jako překvapivě početnou, kteří nejenže nesmí být vyslyšeni, ale musí být vymazáni.
Je to tatáž psychopatická porucha, která ho vede k tomu, aby se zapletl do elegie proti otci Pedrovi Arrupeovi, s.j., s.j., s kvetoucími odkazy na Pavla VI., aniž by si uvědomil (nebo ano), že s tím nedělá nic jiného, než že špiní památku Jana Pavla II., který v roce 1981 odstranil z Arrupe úřad generálního představeného Bratrstva, za úlet nejen pokrokový, ale i ateistický, k němuž ji vedl obdivovaný "prorok" Bergogliův.
Na závěr této sbírky slavných frází František říká: "Předsedovi Německé biskupské konference, monsignoru Bätzingovi, jsem řekl: 'V Německu je velmi dobrá evangelická církev'. Je možné, že nejvyšší papež katolické církve věří, že existuje "velmi dobrá" evangelická církev? Je-li evangelická církev velmi dobrá a mnohem uvolněnější, chápavější a přívětivější než rozmanitost katolické církve, která se stále zahaluje do "krajek a čepic", tak proč se nestát evangelikály místo katolíků? Proč by měl mladý muž obětovat svůj život a věčný celibát Bohu jako katolický kněz, když je totéž jako být dobrým evangelním pastorem, aniž by musel nést některé z těchto břemen?
Zaráží mě, že otec Spadaro, s.j., ředitel časopisu, se rozhodl tento "rozhovor" zveřejnit. Kapitola 9 knihy Genesis říká toto: "[Noe] vypil víno, opil se a ležel odkrytý uvnitř svého stanu. Ham [nejmladší syn], Kanaánský otec, viděl svého otce objeveného a řekl to dvěma bratrům, kteří byli venku. Pak Šém a Jáfet vzali plášť, oba si ho položili na ramena a kráčeli pozpátku a přikryli odkrytého otce; když se obrátili zády, neviděli otce odkrytého.
Když se Noe probudil z opojení, věděl, kolik mu toho jeho nejmladší syn udělal," a proklel ho.
Spadaro se choval jako Cam. Bylo by pro něj lepší zakrýt nahotu svého otce nebo se svěřit se svatým Ignácem z Loyoly, jak to zbožně učinili Šém a Jáfet. Neočekávám, že ho Bergoglio prokleje; Doufám, že ho spravedlivý a hrozný soudce spravedlivě posoudí; on a ten, kdo žije v Santa Martě.
Postilla. Nedávno jsme řekli, že ten, kdo řídí církev, je sám Syn Boží a ví, jak to dělat mnohem lépe než my.
Extravagance tohoto pontifikátu se v posledních měsících zrychlila, aby znečistila vše, čeho se Bergoglio dotkne. Například synoda, která je úctyhodnou institucí univerzální církve, se stala maškarádou, kterou biskupové pořádají ve svých diecézích pour la gallerie, a ve skutečnosti jen málo katolíků ví, že za tři měsíce začne kontinentální fáze synody o synodách. Není ani divné pomyslet na to, že když František vystoupil proti krajce, mnozí faráři otevřeli pokladny svých sakristií, aby oprášili stará šněrovací roucha.
Takže čím více František mluví o Druhém vatikánském koncilu a čím více na něm trvá, tím více bude taková katastrofální událost brána s odporem, protože bude spojena s ním a s patetickým stavem jeho pontifikátu. Z tohoto důvodu je možná lepší mít ještě více trpělivosti a modlit se k Bohu, aby na chvíli udržel Služebníka svých služebníků na zemi, aby svou neohrabaností přestal rozmazávat vše, co je třeba pošpinit, a aby jeho nástupce byl usnadněn v úkolu přivést vše zpět na správnou cestu a "obnovit" Církev v její pravé tváři, tak znetvořený.
Originální název: Psicopatía e ¿inminencia del fin?
Překlad Valentina Lazzari
