Co se Františkovi líbí a co ne
2.2. 2016
Kam vede papež církev?
Ani působivé dva miliony katolíků a lidí dobré vůle, kteří se shromáždili v Římě na Family Day, nevyvolaly u Svaté Marty pražádnou změnu myšlení. Biskup Galantino, „papežův muž“, torpédoval v italské biskupské konferenci toto shromáždění a snažil se minimalizovat jeho politickou účinnost. Také papežův domácí vatikanista Andrea Tornielli se pokouší se svými kolegy stejného smýšlení zahrát do autu význam této manifestace. O obou můžeme tvrdit, že postupují v duchu ze Santa Marta.
František nesnáší Family Day ani Manif pour tous
Oba tito muži se vůbec neostýchají vysmívat se katolíkům, kteří vyšli do ulic. Tornielliho nástroje jsou pitvoření a banalizace. Vysmívá se i internetovým novinám Nuova Bussola Quotidiana, kde byl kdysi šéfredaktorem, ještě za Benedikta XVI.
Tehdy byl Tornielli velkým ratzingeristou, i když s nedoživeným spojením, pokud šlo o tradiční formu římského ritu. Ale Benedikt je minulostí a František to vidí jinak.
Především František nesnáší taková shromáždění jako Family Day nebo Manif pour tous, při kterých se prosazují autentické katolické záležitosti. Abychom byli přesní, ty jsou mu zcela proti srsti. Je to jako s těmi katolíky, kteří trvají na katolické tradici a na tradičním ritu a které už několikrát degradoval jako „pelagiány“.
František by chtěl rudé ovce „lidového hnutí“
Papeži Františkovi jsou bližší černé ovce, ze kterých se při bližším pohledu klubou ovce rudé. Masová shromáždění a „lidová hnutí“, která mají levicové zaměření a bojují za sociálně politické požadavky, jsou mu podstatně sympatičtější. Aliance s marxistickými levicovými hnutími ho vůbec neruší. Také mu nevadí, že jeho důvěrník pro sblížení církve a politiky OSN, kuriální biskup Marcello Sanchez Sorondo, tleskal návrhům levicově radikální strany, aby se František stal vůdcem nové papistické internacionály, která má nastoupit místo té staré komunistické.
Pro taková „lidová hnutí“ organizoval František již dvě internacionální setkání. První 2014 v Římě a druhé 2015 v Bolívii.
Pro ochránce života neorganizoval František ještě vůbec nic. Když mezitím desetitisíce táhnou Římem a zúčastní se Anděl Páně, mohou být velmi rádi, jestliže je papež pozdraví.
Nesahat na levicové doktríny „Kultury smrti“
Pro ochránce života a zastánce rodiny jako Family Day, Pochod pro život nebo Manif pour tous žádný papežův projev blahovůle, žádné gesto ocenění. Neexistuje žádný papežův pověřenec, který by s těmito hnutími udržoval styk, tak jak to činí biskup Sorondo oficiálně i neoficiálně s lidovýmí hnutími, radikálními levičáky a OSN.
Na „(ne)kulturu smrti“ se u Františka nesmí ani škrábnout. Papežovo politické smýšlení a jednání podporuje vysloveně levicově liberální svět, jaký představují nejlépe demokratická strana USA a jí spřízněné elity.
Dědictví kardinála Martiniho
Jenomže v takovémto světě není pražádné místo pro katolickou církev, s výjimkou, že měla být něco jako prodloužené náboženské rameno osvícenských panovníků v závěru 18. století.
Pak měl pravdu kardinál Martini (jezuita, +2012), který vytýkal církvi, že zaspala 200 let vývoje. Církev se zřejmě měla 1780 podrobit josefinismu a 1790 Constitution civile a vzdát svůj boj za nezávislost.
Církev však není figurkou na šachovnici mocných a jejich politiky, nýbrž je to mystické Tělo Kristovo.
Kam tedy chce František vést svou církev?
Giuseppe Nardi
