Nevole ve Vatikánu narůstá
18. 11. 2015
V těchto dnech explodovala ve Vatikáně časovaná bomba, jejíž existence byla už dlouho známa. Argentinský papež se pokusil převést stávající charakter církve na „církev chudých“. Přitom zjišťuje, že Vatikán je konstrukt, který se formoval po staletí, a nechtěl či nedokázal vzít na vědomí, že kurie je silný aparát, jehož vedoucí síla je významnější než vedoucí kardinálské a biskupské špičky. Papež ze vzdálené Argentiny, jemuž je vlastní autoritativní řídící styl, věřil, že bude schopen populistickým stylem prosadit své myšlenky proti vůli vatikánských činitelů.
Nyní se rozhořela palácová revoluce. Anonymní preláti druhé úrovně se přihlásili ke slovu u novinářů. Mnoho znalců situace očekávalo tento výbuch již delší dobu. Čím více stoupala popularita v lidu, tím více se šířila uvnitř nevole z nekonvenčního stylu řízení. Desítky chybných rozhodnutí se nedostaly na veřejnost, protože nebyly pro média zajímavá. Týkaly se okrajových teologických otázek, které zatím spadaly do kompetence střední řídící úrovně. Kuriální biskupové a kardinálové jsou snadno vyměnitelní. „Middlemanagement“ Vatikánu se tak rychle nemění. Mnoho papežských rozhodnutí bylo poznamenáno úděsnou naivitou. Brzy bylo všem jasné, že struktury církve se mají od základu změnit.
Jeden příklad. Po celá desetiletí bylo běžné, že na biskupská sídla velkých diecézí byli jmenováni biskupové z menších míst. Tak bylo možno vyzkoušet zkušenosti aspirantů a vytvářet póly kariér. František naopak obsadil významná biskupství v Boloni a v Palermu prostými kněžími. Umíme si představit, jak byli odsunutí uchazeči šokováni a nadávali na papeže.
Na začátku pontifikátu jmenoval na významné místo IOR P. Ricciho, který musel být před několika lety propuštěn z diplomatických služeb pro opakované homosexuální vztahy. V jeho osobní dokumentaci scházely právě tyto doklady. Všichni o tom věděli, ale František odmítl změnit své rozhodnutí.
Utrácení ve Vatikánu se spíše rozmáhá než zmenšuje. Papež sice jezdí ostentativně před Bílým domem v malém autě, ale jeho kardinálové létají např. švýcarskou Privatjet MAX AIR do Astany, aby se zúčastnili svěcení řeckokatolického kostela a za toto pohodlí zaplatí kolem 20 000 švýcarských franků.
Pro mnoho členů kurie se tento papež stává neúnosný, protože nikdo neví, kde vlastně morálně stojí. K jeho výroku: „Kdo jsme já, abych soudil..?“ dodávají preláti: „Kdo jiný než papež?“
Papež se dále „koupá“ v nadšení mas, ale s tím nějak hloupě kontrastuje, že odpady v Německu silně stoupají. Kde je tedy očekávaný „Františkův efekt?“ Levicová média v Itálii si ho nemohou vynachválit a ateista Scalfari z LA REPUBBLICA se vychloubá tím, že je Františkův přítel. Ve Vatikáně však zůstává několik set pokrytců, kteří se mu klanějí, aby mu vytvořili iluzi, že je „papežem pro všechny“.
Argentinský papež však jde vstříc nebezpečí, že bude muset dožít ve své vlasti, protože ve Vatikáně pro druhého papežského penzistu nezbude místo.
Manfred Ferrari, vatikanista, kathmedia.org
