K výsledkům voleb v Ittalské republice
Několik úvah o současné politické situaci v Itálii
NOVÝ POLITICKÝ RÁMEC, který vzešel z nedávných voleb, potvrzuje onen běžný pocit voličů, který někteří dokázali předem uchopit. Po dvou letech znepokojivého porušování nejzákladnějších práv a po dvou vládách, které ukázaly, že poslouchají příkazy nadnárodních subjektů proti zájmům Itálie a Italů, vedlo hlasování, které vedlo k vládě tzv. v čele s Brothers of Italy jednoznačně vyjádřila přesnou politickou linii, která dalece přesahuje skromné návrhy programu koaličních stran.
Je to patrné především z toho, že v rámci této aliance došlo k přerozdělení konsenzu ve prospěch té strany, která byla jako jediná opoziční strana instinktivně považována za hodnou hlasu. Velmi umírněná opozice, ale stále opozice, spíše ve vnímání běžného občana než ve skutečnosti.
Takzvané „antisystémové“ strany, roztříštěné a přesvědčené, že dokážou překonat hranici 3 % a mohou tak zasedat v parlamentu, čítají dohromady asi milion voličů. Důvodem je jednak ne náhodné rozhodnutí odstupující vlády svolat volební shromáždění na polovinu léta; a velmi nízká viditelnost, kterou jim připisují média hlavního proudu ; a na nepřijetí jejich programu, jehož důvěryhodnost a proveditelnost se zdála nepřesvědčivá, a tudíž odsouzená k rozptýlení hlasů.
Dalším ukamenovaným hostem je abstinentská strana, která se pohybuje kolem 36 %, ale která v sobě vidí různé a protichůdné motivace, které lze jen stěží připsat obecnému „disentu“. Je proto podle mého názoru zcela nemístné chtít politicky charakterizovat abstinenci, připisovat si její reprezentativnost ve fantomových nevolicích stranách, právě proto, že volba nejít k volbám znamená i volbu nemít žádné politické zastoupení. Většina abstinentů jistě vyjadřuje přání nepřijmout se takříkajíc ve hře, ve které o pravidlech rozhodují jiní. Ale k nim je třeba přidat i ty, kteří nehlasují pro triviální lhostejnost, nebo jednodušeji – a to se mi zdá být případem většiny – protože jsou znechuceni politickou třídou, která se ukázala jako nedůstojná a zkorumpovaná k nevíře. V tomto Brothers of Italy byl částečně zachráněn, protože měl opatrnost zůstat v opozici, často nečinný nebo spolupachatelský, ale alespoň oficiálně mimo Draghiho vládu.
Na druhou stranu Demokratická strana, emblém této radikální šik levice, nebyla zachráněnanikdy dostatečně poskvrněna a která nahradila třídní boj proti šéfům bojem mezi chudými, podporovaným globalistickou elitou. Italští demokraté spojili to nejhorší z komunistického kolektivismu s nejhorším z konzumního liberalismu ve jménu agendy, která upřednostňuje vysokou finanční lobby využívající pandemické, energetické a válečné situace s jediným cílem zničit tradiční sociální strukturu. Ne že by ostatní přítomné strany spolu s PD v minulé vládě byly lepší: rána, kterou ve volbách utrpěla Lega, Forza Italia a další menšinové strany, je přímo úměrná zradě jejich voličů. A pokud byla Di Maiova absolutní nedůslednost definitivně posvěcena nezvolením,lientes cokoliv, jen ne nezájem.
Mnoho hlasů ztracených PD se nalilo do Bratří Itálie, a to dále potvrzuje očekávání těch, kteří si vybrali Právo Giorgia Meloni ne pro to, co je, ale pro to, co může být ; ne za to, co řekl, že má udělat , ale za to, co od něj všichni očekávají , že skutečně udělá . Meloni, který hájí tyto zdravé základní principy občanského soužití, bledě inspirované sociální naukou církve, kterých se však Italové nechtějí vzdát: ochrana přirozené rodiny, respekt k životu, bezpečnost a boj proti ilegální imigraci, konec 'gender a LGBTQ + indoktrinace pro nezletilé, svoboda podnikání, přítomnost státu v majetkustrategické, větší váhu v Evropě a - Nebe chtělo! - odchod z eura a návrat k národní suverenitě. Od Meloniho se zkrátka očekává, že se bude chovat jako vůdce strany umírněné pravice, inklinující ke konzervativnosti, umírněně suverénní. Nic extrémního – rozhodně ne extrémní pravice – navzdory poplašným proklamacím levice; ale alespoň ne spojeny s atlanticismem náchylným k NATO nebo se sebevražedným evropanstvím, které charakterizovalo činnost Draghiho vlády, ani nehlasovalo z ideologické zuřivosti za zničení civilizace, kultury, náboženství a identity italského lidu.
Podle některých pozorovatelů nová hnutí – záměrně nebo se prostě nechali využít systémem – vytvořila fiktivní opozici, díky čemuž dávají přednost logice „chytit se za nos“ tím, že budou hlasovat pro Brothers of Italy. Ve skutečnosti existují dvě fiktivní opozice: jedna vnitřní v systému, atlantistická a proevropská, a jedna vnější a rozdělená na různé strany, nominálně protievropské a antiatlantistické, ale složené z postav s minulostí, která není v souladu s nové programy. Mnoho kandidátů těchto antisystémových hnutí byli jistě čestní lidé, převážně homines noviJe však nepopiratelné, že jejich přítomnost nedokázala přesvědčit ty, kteří považují za naléhavé, nejen dát signál silné nespokojenosti, ale také vidět, jak se tato nespokojenost v krátkodobém horizontu promítá do rázných a rozhodných vládních akcí, které napravují katastrofy dvě předchozí volební období. Lega a Forza Italia zaznamenaly značné krvácení voličů, podle mého názoru motivované zploštěním jejich vůdců a prominentních postav narativu pandemie a ukrajinské krize: Salvini a Berlusconi se rozhodli poslouchat Evropskou unii, WHO, NATO a diktáty jejich manévrů na Světovém ekonomickém fóru. Špatná volba, jak jsme viděli, tvrdě potrestána voliči; který však z velké části sdílí také Giorgia Meloni, členka Aspen Institute (patřící do Rockefellerovy nadace ) a otevřeně atlanticistická a proevropská.
V podstatě se nespojitost mezi voliči a volenými zástupci, mezi občany a politickou třídou znovu navrhla ve formě „touhy“, takříkajíc, přisuzující Bratrům z Itálie roli, kterou sama strana deklarovala již několik týdnů. že nechce předpokládat, protože nehodlá zpochybňovat ani politiku Evropské unie, ani cíle NATO a amerického hlubokého státu . Je to, jako by se průměrný Ital rozhodl volit Meloni , přestože je nepochybně v kontinuitě s Draghiho agendou, jako by si chtěl vynutit ruku, aby – díky drtivé většině – sebrala odvahu a podnikla kroky, které do předvečera volby, které slíbil, že neudělá. A jako jsou někteří, kteří se bojíže se Meloni chová "jako fašista" a že z tohoto důvodu volají po demokratické nouzi vyhrožováním expatriací, takže je mnoho - jistě všichni voliči Fratelli d'Italia - kteří doufají a modlí se, aby se chovala jako Italka jako vlastenec, jako křesťan. A že budou vědět, jak přehlédnout skutečnost, že aby se dostal do Palazzo Chigi, dal ujištění, že ve skutečnosti může fakta popřít. Zda se první premiérka dokáže odlišit od svých předchůdkyň, nebo se raději skloní před deep statem a bude pokračovat ve zradě Italů, se teprve uvidí.
Na druhou stranu, pokud demokratické hlasování musí schválit toho, kdo reprezentuje vůli suverénního lidu, Meloni sama nemůže opomenout skutečnost, že její voliči po ní požadují radikální volby a že její předvolební umírněnost považují prostě za strategický krok k uklidnění „trhů“. Volby, na které by se mnozí v Lega a Forza Italia dívali také příznivě, kromě horlivosti vakcinistů nebo válečných štváčů toho či onoho poslance nebo guvernéra.
Salviniho stejná slova odporu ohledně schválení blokovánía povinné očkování, pár dní po hlasování, prozrazují vědomí, že úmyslná sebevražda těchto stran jejich vůdci byla lidovými lidmi špatně strávena. Totéž se děje v Brothers of Italy, kde Meloniho postoj k posílání zbraní na Ukrajinu a k sankcím proti Ruské federaci nesdílí jedna část strany, jednak proto, že je zjevně sebezničující, jednak proto, že je založen na mylném předpokladu že mezinárodní partneři zůstanou stejní, bez významných změn. Není absolutně jisté, že Joe Biden projde volbami v polovině období, ani to, že vyšetřování generálního prokurátora Durhama nezapojí Bidena a jeho rodinu spolu s politiky DEM do skandálů, které se nyní objevily i v hlavním proudu .Americký. A není jisté, že intervenční politika Evropské unie a NATO na Ukrajině zůstane nezměněna, tváří v tvář důkazům opakovaných Zelenskijových bombových útoků na civilisty v Donbasu a rusky mluvících oblastech, vítězství v referendech pro anexe k Rusku a totální katastrofální sankce pro evropské země. Konečně, sousedství Bidenovy administrativy s Kyjevem by mohlo vést k řetězovým změnám, kde Biden vidí již tak nejistý volební konsenzus, který si užívá, dále narušovaný, takže podpora pro loutkovou vládu, kterou chtěla Victoria Nulandová, ustane a následně umožní dosavadní mírová jednání. Washington tvrdošíjně brání. A vzhledem k politické váze prezidenta Trumpa a jeho deklarovanému nepřátelství vůči hlubokému státuAmeričané, mírová dohoda by po návratu do Bílého domu byla jistě bližší a trvalejší.
Víme, že není darem dnešních politiků ctít závazky přijaté vůči voličům. Nicméně si můžeme rozumně myslet, že příští premiérka bude chtít revidovat své proatlantické a proevropské postoje a vrátí se k převzetí role skutečné pravicové alternativy k hegemonii ordoliberalismu a probuzené levice .? V tomto případě by z toho měli prospěch voliči a ti, kteří by se viděli „zrazeni“, by neměli právo tvrdit, že byly porušeny italské pakty o předložení Evropské komise, protože předtím neměli právo je sjednávat. „Zrada“ mocností nepřátelských Itálii by byla ctnostným činem, protože by obnovila suverenitu uzurpovanou elitou; naopak, poslouchat elitu a nesledovat zájmy národa by znamenalo zradu nové vlády vůči jejím voličům. Dá-li se očekávat, že elita bude bojkotovat Itálii (rozpětí, úrokové sazby, čerpání fondů PNRR, komisař), od lidí již pomnohokrát zrazených v podmínkách rostoucí chudoby a záměrného pronásledování podnikání a práce, je třeba se bát barikád a protestů diktovaných podrážděním, před nimiž vidíme varování i v jiných zemích. Při hodnocení nákladů a přínosů chci doufat, že Meloniho vláda nebude chtít být spoluviníkem této podvratné operace na úkor země.
Těžko uvěřit, že finanční oligarchie s touto možností nepočítala. Je snazší uvěřit, že šlo přesně o zvládnutí ústupové strategie a potlačení škod na přední straně pandemie a podvodů s vakcínami, stejně jako na přední straně Velkého resetu , digitálního přechodu a zeleného nouzového stavu , který si velmi přejeme. Světové ekonomické fórum (z ideologických důvodů) a z Číny (z ekonomických důvodů).
Zdá se mi, že mnozí si uvědomují velmi vážný státní převrat, který probíhají nadnárodními mocnostmi, které jsou schopné silně zasahovat do činnosti vlád a mezinárodních orgánů. Svět obchodu a práce rozumí záměrné akci ničení národní ekonomické struktury provedené nejprve s Covidem a poté s válkou na Ukrajině. Každé rozhodnutí, každé pravidlo, každý dekret přijatý Draghim s parlamentním hlasováním nebo bez něj byly vybrány tak, aby přinesly co největší škody pro občany, pro firmy, pro zaměstnance, pro důchodce, pro studenty. To, co by předešlo úmrtím, plným nemocnicím, zavřeným podnikům a nárůstu nezaměstnaných, bylo vědecky vyloučeno, podniklo to nejničivější opatření a je v křiklavém rozporu s vyhlášenými cíli. Dnes vidíme tisíce energeticky náročných společností, které jsou předurčeny k pozastavení výroby nebo bankrotu, protože odcházející Draghiho vláda nehodlá zastavit skandální spekulace ENI o ceně energie, kterou navíc platí za desetkrát nižší ceny. Trhu je dovoleno nerušeně vládnout, aby amsterdamská burza mohla zničit ekonomiku národů, neúměrně obohatit nadnárodní společnosti a sloužit zájmům elity, která naléhá na nastolení technologické diktatury v souladu seAgenda Organizace spojených národů 2030 . Agenda, která je dnes předmětem školní indoktrinace již od základní školy a která váže financování PNRR na neudržitelné reformy a nové škrty ve výdajích.
Pokud globalistické vyprávění začne vykazovat známky slábnutí, zejména ve třídách, které jsou normálně více ovlivněny mainstreamem , pravděpodobně ti, kteří jsou u moci – myslím skutečná moc – se již připravili na další scénář a organizují se, aby obětovali ti obětní beránky, že dav bude nevyhnutelně chtít vidět akcie. Tímto způsobem se zbaví těch nepohodlných a již neužitečných spolupachatelů, ukojí lidovou žízeň po spravedlnosti a dokonce se ukáže jako spasitel a moralizátor. Zamýšlenými oběťmi budou jednoznačně nejhorlivější apoštolové psychopandemie, virostarve střetu zájmů někteří institucionální exponenti a možná někteří „filantropové“, s jejichž odsouzením by elita zlikvidovala i otravného konkurenta. A není vyloučeno, že sám Bergoglio, svědectví genových sér a velekněz novopohanského globalismu, se stane obětí popravy katolíků, unavených z toho, že s nimi bude zacházeno jako s nepřáteli, stejně jako jsou občané podrážděni nepřátelstvím jejich vládci .
Giorgia Meloni je v tuto chvíli premiérkou u moci . Je pro ty, kdo očekávají, že bratři Itálie budou hlasem toho pravého a motivovaného nesouhlasu s celou politickou třídou, a že jako taková bude jednat se silou a odhodláním, aniž by se nechala zastrašit. Je premiérem u moci pro ty, kteří jí chtěli dát důvěru, kterou jiní opakovaně zklamali a zradili. Jde o iracionální gesto, vyvolané rostoucí obavou o osud národa a přesvědčováním, že drtivá většina v parlamentu může dát nové vládě jistotu, že bude jednat, aby učinila silná rozhodnutí, pro která získá podporu a podporu voličů, na které musí reagovat jako výraz vůle lidu. Je to premiér u mociprotože dva předchozí premiéři byli všechno, jen ne vůdci, bráni jako číšníci ve Von der Leyen, Klaus Schwab nebo Joe Biden. Pokud chce být Giorgia Meloni skutečně premiérkou , a být tak na místě, a nejen potenciálně, musí se v první řadě postavit těm, kteří si, nikým nevoleni, dovolují udělit patenty politické reprezentativnosti demokraticky zvoleným předsedům vlád. , kdy se nejprve ocitnou ve velmi vážných střetech zájmů, počínaje SMSkami Uršuly s Bourlou, pokračující členstvím světových lídrů ve WEF a konče Bidenovým zapojením do financování biolaboratoří NASA na Ukrajině a do podnikání hlavní energetiky společnost v Kyjevě.
Itálie je národ, který se může vzpamatovat, jako tomu bylo vždy v minulosti, pokud dokáže znovu objevit hrdost své identity, svou historii, svůj osud v plánech Prozřetelnosti. Po celá desetiletí Italové trpí rozhodnutími přijatými jinde, z nichž se jim nedostalo nic jiného než škody a ponížení. Nastal čas zvednout hlavu, pohrdavě odmítnout tu odolnostže potřebujeme, abychom byli ochotni být biti, aniž bychom reagovali. Dystopický svět globalismu je třeba odmítnout a bojovat nejen za nás, ale i za naše děti, kterým každý z nás chce zanechat mírovou budoucnost, solidní ekonomické vyhlídky na vybudování rodiny, aniž by se cítili marginalizováni nebo kriminalizováni, protože nepřijímají rezignovali na plány, podvratní, o kterých rozhodli ti, kteří chtějí, abychom jedli hmyz a nutili nás do otroctví s jediným úmyslem udělat nás chudými a ovládat nás ve všech aspektech každodenního života.
Ale to – říkám to jako pastor a obracím se zejména na katolíky – bude možné pouze tehdy, pokud Italové uznají, že spravedlnosti, míru a prosperity národa lze dosáhnout tam, kde vládne Kristus, kde se dodržuje Jeho zákon, kde je dobro společné. osobním ziskem a touhou po moci. Vraťme se k Pánu a Pán bude vědět, jak odměnit naši věrnost. Vraťme se s důvěrou k Nejsvětější Marii, naší nebeské Matce, a ona se bude u svého Syna přimlouvat za naši drahou Itálii.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup ,
apoštolský nuncius
27. září 2022
St. Cosmæ et Damiani, Martyrum
