Nedůstojná a neopodstatněná novota
17. 3. 2016
15. března oznámil Svatý stolec, že papež František bude letos umývat nohy dvanácti utečencům. Není známo, kolik z nich bude katolíků nebo křesťanů. Není také známo, zda se bude jednat o utečence a nikoliv o hospodářské imigranty, tedy zda bude dodrženo toto rozlišení, které František ve svých vyjádřeních opomíjí, jak na to poukazuje evropský politický establishment. František samozřejmě zná nové směrnice, které sám nařídil v loňském roce. Jimi částečně sanoval ‚odchylky‘ které sám v předchozích letech svévolně praktikoval, když umýval nohy i nevěřícím a ženám . O nekřesťanech není v nových směrnicích zmínka. Zato je nově dovoleno zařadit také ženy, i když je to v evidentním rozporu s příkladem Ježíše Krista. Tento zcela osobní Františkův nápad a obyčej byl do tohoto památného posvátného obřadu integrován, ačkoliv nic takového ani podobného se ve Večeřadle nekonalo.
Jen dva týdny po svém zvolení rozhodl Bergoglio, že bude na Zelený čtvrtek umývat nohy i ženám, i když se tak dělo s vyloučením veřejnosti ve věznici pro mladé delikventy. Tradiční internetové stránky Rorate caeli poukázaly tehdy natento krok, jímž František torpedoval „reformu reformy“, kterou zahájil jeho předchůdce Benedikt XVI. Svým „špatným příkladem“ otočil tak reformní úsilí i dobrý příklad svého předchůdce. Podobně se Bergoglio zachoval v roce 2014 a 2015.
Biskup Athanasius Schneider z Astany komentuje výstižně tuto inovaci:
Typický farář by měl chápat samozřejmý charakter katolické víry a trvalý smysl zákonů posvátné liturgie, které spočívají na trvalosti a jistotě. Měl by vždy pamatovat na tento základ: quod semper, quod ubique, quod ab omnibus to znamená: co vždy, všude a všichni věřili a praktikovali.
Tyto kategorie „vždy“, „všude“ a „ode všech“ je třeba chápat morálně, nikoliv aritmeticky. Při konkrétním rozhodování je třeba si položit následující otázky: Nepředstavuje tato změna nauky nebo pastorační a liturgické praxe zlom se staletou a tisíciletou minulostí? Zazáří touto novotou víra jasněji a zřetelněji? Směřuje tato změna k božské svatosti nebo dává lépe porozumět božským tajemstvím? Vede tato novota k větší horlivosti a světějšímu životu?
Pokud jde o novotu umývat na Zelený čtvrtek nohy ženám: tato mše svatá je oslavou ustanovení Nejsvětější svátosti oltářní a kněžského svěcení. Umývání nohou ženám odvádí proto nejen zcela od dvou ústředních bodů: eucharistie a kněžství, nýbrž zavádí velký chaos, pokud jde o historickou symboliku „dvanácti“ a mužské pohlaví apoštolů. Univerzální tradice církve nezařazovala umývaní nohou do průběhu mše svaté, nýbrž praktikovala pouze jako samostatný obřad.
Musíme navíc dodat, že mytí a líbání ženských nohou mužem, v konkrétním případě knězem anebo biskupem, přede všemi a ve všech kulturách je třeba chápat jako zcela nepřiměřené a dokonce nepřístojné jednání. Bohu díky, že žádný kněz není k tomu zavázán a že to zůstává fakultativní.
Prefekt Kongregace pro posvátné obřady kardinál Sarah prohlásil, že je to věc každého kněze a biskupa, zda mezi ‚dvanáct‘ budou chtít zařadit i ženy.
Katholisches.info
