Lumen de Lumine

Bergogio a Kuba

  19. června

 

Giuseppe Rusconi

Rossoporpora

Co se stalo na Kubě 11. a 12. července 2021? Poprvé od roku 1994 (demonstrace na Maleconu v Havaně) vyšly do ulic desetitisíce lidí (tentokrát po celém ostrově), aby protestovaly proti komunistické diktatuře. Důvody? Represivní politika režimu a hospodářské, zdravotní a sociální podmínky v zemi, zejména nedostatek potravin, léků a elektřiny.

Reakce moci se okamžitě zhmotnila ve slovech prezidenta Miguela Díaze-Canela (od roku 2018 nástupce Raula Castra), který vyzval své komunistické věrné ke všeobecné mobilizaci v ulicích ("Ulice patří revolucionářům") na obranu "ústavního pořádku a stability" republiky. Ve skutečnosti to byly především speciální policejní jednotky (Boinas negras) a nechvalně proslulá tajná policie (Seguridad de l'Estado), které demonstranty rozehnaly slzným plynem, údery obuškem a fyzickými útoky a stovky z nich zatkly již 11. července. Díky zabavování mobilních telefonů a vyhrožování (včetně mučení, a to i třináctiletým až sedmnáctiletým osobám, na což upozornilo sdružení Prisoners defenders) pak represivní aparát režimu zadržel a obvinil několik tisíc dalších protestujících. Na konci června 2022 bylo ve věznicích stále uvězněno tisíc politických vězňů. Podle dokumentace, kterou mají ochránci vězňů k dispozici, byly stovky rozsudků vyneseny na základě zmanipulovaných procesů. Někteří z nejznámějších aktivistů byli zatčeni a někteří katoličtí kněží nebo protestantští pastoři byli rovněž zatčeni nebo opakovaně zastrašováni: mimo jiné otec Rolando Montes de Oca, otec Alberto Reyes, sestra Nadieska Almeida.

Na první výročí loňských velkých demonstrací zabránila Seguritad jako obvykle stovkám aktivistů v odchodu z jejich domovů nebo je na několik dní zadržela. Některým se přesto podařilo vyjít do ulic, jako se to stalo v Pinar del Rio, a protestní hrnce byly slyšet.

Za této vnitřní situace byl 11. července 2022 zveřejněn rozhovor s papežem Františkem, který poskytly Valentina Alazraki z mexické televize Televisa a Maria Antonieta Collins z americké televize Univision. Oba tazatelé se papeže ptali mimo jiné na Kubu a také na vztahy se Spojenými státy.

Odpověď Jorgeho Maria Bergoglia? "Mám kubánský lid velmi rád. Mám je velmi rád a s Kubánci mám dobré lidské vztahy. A zároveň se přiznám, že mám k Raulu Castrovi lidský vztah. Byl jsem velmi šťastný, když se podařilo podepsat tuto malou dohodu se Spojenými státy, kterou si tehdy přál prezident Obama a Raul Castro ji přijal. Dobrý krok vpřed, ale nyní se zastavil. Chtěl bych dodat, že v současné době se zkoumá možnost sblížení obou národů prostřednictvím dialogu. Kuba je symbolem, má velkou historii a je mi velmi blízká i s kubánskými biskupy.

Režim slaví

Bergogliovy výroky režim potěšily. "Kuba je symbolem," zdůraznil Gerardo Hernandez, národní koordinátor Výborů na obranu revoluce. Svět potřebuje mnoho mužů, jako je papež František. Jaký křesťan a jaká výjimečná osobnost! "Vždy si klade za cíl pravdu a mír". Dokonce i Granma, oficiální orgán kubánské komunistické strany (jediný povolený), se pod titulkem "Papež František: Kuba je symbolem a má velkou historii" okamžitě rozplýval radostí ze všech svých sloupců. A mimo jiné poznamenává: "Františkova reakce byla podporou kubánské vládě a lidu.

Zkrátka ani náznak utrpení kubánského lidu, masových protestů a jejich násilného potlačení. Vždyť František už v září 2015 na apoštolské návštěvě Kuby (pamatujete si na Raula Castra? "Jestli bude papež takhle pokračovat, vstoupím do katolické církve") se vysmíval disentu, dokonce se mu bezostyšně vysmíval v odpovědích, které dával v letadle novinářům během papežova letu.

Letecká tisková konference 2015

Stojí za to reprodukovat, co jsme v této souvislosti napsali s odkazem na Františkovu odpověď na tiskové konferenci k letu Santiago de Cuba - Washington: "Pokud byste chtěli, abych s vámi znovu mluvil o disidentech, mohu vám říci něco velmi konkrétního. Především bylo jasné, že žádnou audienci neposkytnu, protože o audienci nežádali jen disidenti, ale i lidé z jiných sektorů, včetně několika hlav států (čti: argentinská prezidentka Kirchnerová, která byla v Santa Martě již mnohokrát přijata. Poznámka redakce). Ne, jsem na návštěvě země a to je vše. Žádná audience nebyla plánována; ani s disidenty, ani s ostatními. Za druhé, nunciatura telefonovala některým lidem, kteří jsou součástí této skupiny disidentů... Úkolem nuncia bylo informovat je, že rád pozdravím ty, kteří tam budou, až přijedu do katedrály na setkání s vysvěcenými. Pozdrav. To je pravda, to je pravda... Ale protože se nikdo nedostavil na uvítání (nebyli náhodou zatčeni Castrovým Seguritadem cestou na setkání?, pozn. red.), nevím, jestli tam byli nebo ne. Pozdravil jsem všechny přítomné. Zdravil jsem především nemocné, vozíčkáře... Nikdo se však neoznačil za disidenta (člověk se diví: Kromě nedostatku informací - které není těžké získat vzhledem ke zprávám, které se objevily v mezinárodních médiích, zejména španělsky mluvících - je mylný dojem, že při této návštěvě disidenti, často praktikující katolíci pronásledovaní režimem, protože žádají náboženskou svobodu, svobodu názorů, změny v demokratickém smyslu v kubánských institucích, nebyli papežem Františkem ani v nejmenším bráni v úvahu a poděkováni za křesťanské svědectví, které denně vydávají? Z jakých důvodů? Pokud by se jednalo o diplomatickou rozvážnost, znamenalo by to, že klima je stále těžké a že režim není tak pevně na cestě k uznání náboženské svobody, jak hlásali i exponenti kubánské církve... Muž režimu, bývalý předseda kubánského Národního shromáždění Ricardo Alarcon, řekl stanici NB6: "Myslím, že papež je velmi zaneprázdněný člověk a že má na práci mnohem důležitější věci než sloužit americkým médiím. Myslím, že je příliš zaneprázdněn, než aby ztrácel čas lidmi a tématy, která nejsou důležitá. Otázka na závěr: Jestliže papež František věnoval čtyřicet minut Fidelovi Castrovi, významné politické osobnosti, ale také bezohlednému utlačovateli, nemohl by jako pastýř najít prostor pro setkání s těmi, kteří denně a bolestně na vlastní kůži - z rukou Castrova režimu - zakoušejí, co znamená chtít být katolíkem a autentickým občanem? Nejsou snad kubánští disidenti plnohodnotnou součástí evangelijní kategorie chudých, trpících a marginalizovaných, která je papeži blízká?).

Je zřejmé, že odpovědi papeže na Kubě, zveřejněné právě 11. července 2022, vyvolaly zděšení a rozhořčení u opozice, která má ve svých řadách již mnoho katolíků, a také u mnoha dalších kubánských občanů (včetně dalších dosud obecně submisivních katolíků).

Zde jsou některé obzvláště zajímavé komentáře.

Leonardo Fernandez Otano (historik, v roce 2015 pozdravil Františka jménem mladých kubánských katolíků):

Vaše Svatosti, máte slova a výroky, které zarmucují více než represe. Naslouchejte matkám uvězněných mladých lidí z 11. července a ne mocným, Dlužíme to evangeliu. Vzpomeňte si na Magnificat. Řekněte mi, otče, co mám dělat s utrpením rodin z 11. července."

Jorge A. Nunez Hernandez (člen Institutu Jacquese Maritaina na Kubě, autor knihy Jacques Maritain y el humanismo cristiano para Cuba):

"Prožíváme nejhorší okamžik našich dějin a kubánský lid potřebuje vedení, doprovod a pomoc, aby mohl naslouchat Pravdě přímou a jasnou řečí. (...) Uprostřed tak bezútěšného panoramatu byla slova papeže Františka upřímně znepokojující. Nesouhlasím se Svatým otcem. Nemyslím si, že by Kuba byla v posledních šesti desetiletích pro někoho pozitivním symbolem. (...) Je symbolem toho, co zůstane ze země, když je politika založena na strachu, lži a represi (...) Je symbolem katastrofy, kterou způsobila ideologie, jež se snažila z existenčního obzoru lidí odstranit posvátnou myšlenku jejich vlastní důstojnosti (...) Je symbolem škody, kterou způsobí ideologie, když chce nahradit Boha. Je symbolem moci, kterou politici získávají, když ocelovou pěstí ovládají komunikační média a odmítají jakoukoli formu opozice a disentu. Svatý otec potřebuje naše modlitby. Kéž ho Duch svatý osvítí, aby byl otevřený realitě kubánského lidu.

 

Rosa Maria Payá

Rosa Maria Payá. Dceru Oswalda Payá, zakladatele Hnutí křesťanského osvobození, který zemřel 22. července 2012 při autonehodě s velmi podivnými obrysy, přijal papež František na audienci asi na dvacet minut - spolu s její matkou Ofélií Acevedo a bratry Oswaldem a Reinaldem - 14. května 2014. O zprávách jsme informovali v reálném čase a ráno nám Rosa Maria řekla, že papež velmi pozorně poslouchal její slova o situaci na Kubě. Rodina Payá byla tehdy nucena odejít do exilu v Miami, stejně jako mnoho dalších kubánských exulantů, protože jim bylo neustále vyhrožováno. A odtud dnes 33letá Rosa Maria, zakladatelka sdružení "Cuba Decides", pokračuje a neúnavně v neustálých iniciativách v boji za svobodnou a demokratickou Kubu, která nabízí všem stejnou důstojnost a příležitosti.

Dokonce i Rosa Maria Payá, osm let po papežské audienci považované za tak nadějnou, je však z odpovědí Jorgeho Maria Bergoglia pro televizi Televisa-Univision znepokojena a rozhořčena: "Jsou to politováníhodná a bolestná prohlášení, která ponechávají kubánský lid, politické vězně a jejich rodiny bezbranné a která opouštějí oprávněné touhy kubánského lidu po míru, svobodě, sociální spravedlnosti a demokracii." "Kubánský režim je jistě symbolem, ale pýchy, chamtivosti, odkřesťanštění, smrti. Křesťanský lid ostrova je pohoršen projevy přátelství s jedním z představitelů této vražedné diktatury, vrahem tolika Kubánců a vrahem mého otce. To jsou nespravedlivé výroky vůči tolika řeholníkům a řeholnicím, kněžím i laikům, kteří, jak říkával můj otec, žijí dobročinností a doprovázejí kubánský lid na jeho cestě k osvobození".

 

Zdroj: rossoporpora.org