Menu


Trapné bergogliánské situace

                                           

Bergogliova promluva ve Florencii měla jediný cíl: smazat pontifikát Jana Pavla II. a Benedikta XVI. a znovu nastolit italskou církev v devastujícím marasmu klerikálního progresismu sedmdesátých let, právě oněch let, ve kterých Pavel VI. mluvil o „Satanově dýmu, který vnikl do Božího domu“ a v církvi se rozpoutala sebezničující fúrie. Byly to nejtemnější roky v historii italské církve a ty se právě vracejí.

Bergoglio je tak vyhládlý po kulturních vztazích a tak postrádá solidní teologické základy, že se dopustil v této florentské promluvě neuvěřitelných omylů. Označil jsem to jako neobratný vlastní gól.

Profesor Pietro do Marco ukázal, jak zcela pomýlené a na hlavu postavené jsou všechny jeho polemické výpady o gnozi a pelagianismu.

Několik dnů nato došlo k atentátu v Paříži.

Po trapném telefonickém interview o masakru v Paříži, který Bergogliovi zprostředkovala TV2000 (prokázali mu to nejhorší službu, ale odkdy je papež fejetonista po telefonu), ve kterém řekl , že „tyto věci jsou těžké k pochopení“ (ve skutečnosti stačí se zeptat kteréhokoliv občana a byl by mu to vysvětlil; problém má jen ten, kdo NECHCE POCHOPIT), po tomto faktu sáhl k výroku, že „není třeba stavět zdi“ a spojil tuto ideu s tragédií v Paříži.

Každému musí být jasné, že problém Paříže a Francie (která má doma šest milionů muslimů) stejně jako problém Evropy vyplývá naopak z toho, že se zbouraly zdi, dále z dramatické nesnáze, jak integrovat islám do demokratických společností a konečně z nezdaru multikulturalismu.

Jenomže Bergoglio neslyší rozumné důvody a sleduje svou ideu rušit bez rozlišení všechny hranice v Evropě (plísnil kvůli tomu také slovenské biskupy, kteří zdůrazňují nezbytnost hájit identitu své vlasti před muslimskou imigrací).


Kdekdo může v těchto dnech vidět, co to znamená....

Nespokojený šel ve stejnou dobu na setkání k Luteránům, aby – jak říká Sandro Magister – přidal na jídelníček další chod. Na ústřední otázku katolické pravdy o Eucharistii, která je srdcem života Církve a vůči které se argentinský papež chová způsobem, který vyvolává – mírně řečeno – znepokojení (viz také synodu a nejen to).

Nevím, nakolik zná Bergoglio Luthera, který označil Církev za „kloaku, ve které je uvězněn Duch Svatý“. Vyhnu se komentářům k tomu, co v této věci řekl Luteránům, protože to jsou věci skutečně neslýchané... a jen se ptám: není už každému evidentní nepřiměřenost tohoto „biskupa Říma“?

Petrova lodička pluje v úplné temnotě, voda do ní teče ze všech stran a riskuje, že se potopí... Došlo ke ztrátě kursu, jak v oblasti naukové, tak v rovině pastorační (církev zůstala odzbrojená vůči frontě postupující ideologické i laicistické agrese, a to dokonce i v rovině diplomatické, kde se Svatý stolec takřka ztrácí při obraně svých církví pronásledovaných a ohrožených fyzickou likvidací.

Funguje pouze mechanismus osobní propagandy „Hvězdy Bergoglia“, „Hvězdy tohoto světa“, oslavované a vynášené - nikoliv náhodou - od věčných nepřátel Krista a Církve, kteří jsou velmi šťastni ze svého díla...

POSLEDNÍ VYNÁLEZ DNEŠNÍHO BERGOGLIANISMU JE „JUBILEUM OTEVŘENÉ PRO MUSLIMY“... TO JE SUPERNÁPAD, JEHOŽ VÝZNAM NIKDO NECHÁPE... MŮŽEME JEN DOUFAT, ŽE K TOMU NEPATŘÍ BERGOGLIOVO PUTOVÁNÍ DO MEKKY PO JEHO „CHVÍLI ADORACE V ISTAMBULSKÉ MODRÉ MEŠITĚ SMĚREM K MEKCE“.

Jeden neví, zda se má smát, nebo plakat...

Nyní je snad jasné, že všichni ti, kteří jsou natolik svobodní, aby uznali skutečnost, že Bergoglio je dramaticky nevhodný ke svému úřadu a službě, a působí nedozírné škody (uprostřed ovací nepřátel Ježíše Krista a Církve, kteří se konečně mohou triumfálně vysmívat katolíkům.

Bylo by na čase, aby křesťané, kněží, biskupové a kardinálové konečně otevřeli oči a začali mluvit pravdu a řekli, co ve svém svědomí vidí a co si opravdu myslí, dříve, než bude Bergoglio pokračovat ve svých biskupských jmenováních podle svého obrazu a jmenováním nových kardinálů zkompromituje dokonce budoucnost Církve.

Myslím, že od každého z nás bude Bůh požadovat účet, jak jsme dostáli své odpovědnosti v nadmíru dramatickém momentu Církve. A bude soudit, jestliže jsme zaprodali pravdu prospěchu a oportunismu.

Antonio Socci Lo Straniero 17. listopadu 2015