Filipínští biskupové jako chápaví žáci
26.2.2016
Při návratu z Mexika zazněla v letadle tato otázka týkající se přesně definované situace:
»Svatý otče, již několik týdnů vládnou v některých latinskoamerických zemích, ale i v Evropě velké starosti s virem Zika. Největší riziko se má týkat žen, které otěhotněly. Panuje zde znepokojení. Některé úřady doporučují potrat anebo zábrany otěhotnění. Může církev v tomto případě brát v úvahu pojem menšího zla?« (O viru Zika byla na těchto stránkách opakovaně řeč (viz) (viz).)
Ve své odpovědi na palubě letadla se papež o Zika-viru nezmínil, ale využil situace a poukázal na jinou „obtížnou situaci v Africe“ v šedesátých letech, kdy papež Pavel VI. údajně dovolil řeholnicím použít antikoncepční prostředky. Ve skutečnosti Pavel VI. takové povolení nikdy neudělil. Papež František se stal obětí jedné legendy. Kromě toho se v onom případě jednalo o ohrožení znásilněním a nikoliv o manželský pohlavní styk, o kterém mluví nauka církve.
Média však přijala papežův výrok jako oznámení „obratu“ a odklonu od encykliky Humanae vitae a Katechismu katolické církve.
A to, co sám František neřekl, řekli jiní jeho jménem.
Tiskový mluvčí Svatého stolce mluvil výslovně nejen o riziku viru Zika jako o zvláštním případu, ale i o ohrožení nebo o těhotenstvích, ve kterých je možno připustit „možnost použití antikoncepčních prostředků nebo prezervativů po vážné úvaze svědomí a uvedl jako příklad ony sestry v Kongu, nebo - jak měl připustit Benedikt XVI., používat kondomy v případě rizika nákazy AIDS.
Oba tyto příklady, ačkoliv zcela jiné povahy spojil Lombardi s oním rizikem Zika. Účinek slov papeže a jeho mluvčího na veřejné mínění byl jednoznačný a znamená: „Církevní NE k antikoncepčním prostředkům už není dogma, nastala doba, kdy je možno připouštět výjimky.“
New York Times napsal bez váhání: „Papež František řekl, že v boji proti viru Zika je možno používat antikoncepční prostředky“.
Pak přišlo prohlášení filipínských biskupů.
20. února podali filipínští biskupové důkaz, jaký účinek mají Františkova slova. Filipínská biskupská konference se obrátila na věřící se zvláštním prohlášením, které podepsal arcibiskup Socrates B. Villegas z Lingayen-Dagupanu, její předseda. Tato místní církev je první, která používá poučení z viru Zika, aby se odklonila od katolické nauky. Filipínské prohlášení má působivý titul:
„Pravda s láskou a milosrdenstvím“
Obdrželi jsme zprávu o tiskové konferenci, kterou měl papež František během zpátečního letu do Říma po své historické cestě na Kubu a do Mexika. Byla mu položena otázka k viru Zika, zda těhotné ženy, které jsou postiženy touto nemocí, mohou podstoupit potrat. Svatý otec byl vůči zlu potratu zcela jednoznačně nekompromisní a my biskupové opakujeme nauku církve. Nejde o to, zda dítě v mateřském lůně může být postiženo zločinem nebo deformací. Nikdy nemůže být dovoleno ukončit záměrně lidský život. Není naším právem rozhodovat, kdo má žít a kdo má zemřít.
V další části pak hovoří o antikoncepci:
Pak vyslovil ideu, že zlo zabraňovat početí neznamená stejné zlo jako potrat. Je to přirozeně korektní morální úvaha. Zlo ukrást několik pesos nemůže být srovnáváno se zlem rabování. Papež nezměnil nauku církve, že umělé antikoncepční prostředky nejsou dovoleny. Pouze přiměřeným způsobem obrátil pozornost k důležitým morálním příkazům. V prvé řadě, že mohou nastat okolnosti, které vyžadují přehodnocení soudu o umělých ochranných prostředcích. Za druhé, že svědomí je vždy třeba naslouchat a je třeba vynaložit všechno úsilí, aby svědomí bylo náležitě vzděláváno.
Tato stanoviska nejsou vůbec nová. Byla vždy součástí morální teologie a patří k pokladu církve v oblasti etiky a zdravotní péče.
Ještě jednou: papež projevil svou citlivost ke složitým lidským situacím, aby svět viděl milosrdnou tvář církve, která je svátostí milosrdného Pána.
Antikoncepce je na Filipínách zákonem povolena teprve dva roky. Tento zákon o „reproduktivním zdraví“ prezidenta Noynoy Aquina biskupové dlouho rozhodně odmítali.
Ale bezprostředně před Františkovou cestou na Filipíny v lednu 2015 se objevila kniha, která tento postoj biskupů ostře kritizuje. Lombardi tuto knihu doporučil novinářům, kteří papeže provázeli. Autorem knihy je jezuita Pierre de Charentenay, vedoucí jezuitské školy Cenre Sèvres v Paříži,astálý spolupracovník Civiltà Cattolica, kterou vede Františkův nejbližší spolupracovník, jezuita Antonio Spadaro. Knížka se pokládá za „římskou důtku filipínským biskupům“.
František tehdy mluvil v letadle o tom, že lidé nejsou králíci. K postoji a odporu biskupů neřekl ani slovo.
Rok nato, jak vidíme z nejnovějšího prohlášení, dali biskupové najevo, že pochopili a že jsou bystrými žáky biskupa Říma.
Sandro Magister, chiesa.espressonline.it
