"Svatá válka" o Medjugorje
Fenomen Medjugorje je „žhavé železo“ pro katolickou církev
O „svaté válce“ mluví vatikanista Paolo Rodari. Dementi mluvčího Vatikánu Lombardiho je součástí této „války“. Zprávy v médiích přiměly přívržence Medjugorje k silné intervenci v Římě. Výsledky je možno alespoň částečně rekonstruovat.
Papež František odpověděl 6. června při návštěvě Sarajeva na otázku chorvatského novináře Silvija Tomaževiče: „K problému Medjugorje vytvořil papež Benedikt svého času komisi (…) Ta odvedla významnou práci. Kardinál Müller mi řekl, že jednání bude ve středu, myslel poslední středu měsíce, ale nejsem si tím jist. Jsme blízko před konečným rozhodnutím.“ P. Lombardi korigoval papeže hned na místě: „Zatím žádnou středu nebylo toto téma na programu jednání.“
Jen několik dnů nato kritizoval papež v ranním kázání křesťany, kteří jsou příliš žádostiví poselství. „Kde jsou vizionáři, kteří k nám dnes mluví o dopise, který pošle Panna Maria ve čtyři hodiny odpoledne? Na příklad, ne? A oni z toho žijí. To není křesťanská identita. Poslední Boží slovo zní „Ježíš“ a nic jiného.“
Intervence proti rozhodnutí
Papežův poukaz na Feria quarta v květnu dokládá, že již tehdy se měla kongregace zabývat otázkou Medjugorje a stát těsně před rozhodnutím. Stejně tak, že kardinál Müller je připravuje. Jisté je, že se o tom mělo jednat 17. června. S blížícím se termínem byla z různých stran veřejně tlumočena stanoviska k římskému rozhodnutí. Odročení je důsledkem intervencí příznivců Medjugorje, kteří zaujímají svá stanoviska v různých rovinách. Někteří z nich usilují o získání času, aby zamítnutí co nejvíce uhladili.
Ne, které je možno chápat také jako Ano.
Řím tíhne k šalomounskému řešení. Někteří hovoří o „pedagogickém“ řešení. Medjugorje má být změněno na místo modlitby, kde platí „NE“ k nadpřirozenému charakteru zjevení ve smyslu rozhodnutí biskupa v Mostaru a v jugoslávské biskupské konferenci, které však mohou příznivci Medjugorje chápat jako Ano-ne. Názory v Římě se však silně rozcházejí a bojuje se o jasnou formulaci.
Nejvíce se poukazuje na to, že „definitivní“ soud je možno vynést, až bude fenomén uzavřen. Fenomén Medjugorje trvá již 34 let a může pokračovat vzhledem k věku vizionářů ještě několik desetiletí. Také v Římě preferují někteří faktor času v naději, že fenomén Medjugorje ztratí časem přitažlivost, zeslábne a tak se věc normalizuje, aniž by Řím musel definitivně rozhodnout.
Rozhodující většina medjugorských poutníků jsou dobří křesťané. Církev jako moudrá učitelka se stará o reakce menšiny, která má nezdravou a přehnanou vazbu k tomuto místu a nikoliv k Ježíši nebo k Marii. Nebezpečí iracionálních reakcí a štěpení se v Římě chápe vážně.
Kardinál Müller proto naléhá na prosazení celosvětového zákazu pro vizionáře vystupovat jménem církve. Chtěl by mít Medjugorje pod přímou kontrolou Kongregace pro nauku víry. Pastorační péče má zůstat františkánům, jmenování odpovědného duchovního správce má být vyhrazeno Římu. Řím by tak měl bezprostřední možnost zásahu. Někteří představitelé v Římě jsou přesvědčeni, že jedině takový statut by zajistil kázeň.
Bojuje se také o to, jak formulovat a uznat kladné plody, aniž by došlo k uznání nadpřirozeného charakteru těchto „zjevení“. Příznivci Medjugorje poukazují důrazně na dobré plody, podle kterých je možno uznat nadpřirozený charakter. Byl to kardinál Schönborn, který prohlásil, že nebýt Medjugorje, musel by už zavřít svůj kněžský seminář. Existují také řeholní společnosti, které odvozují svůj vznik z Medjugorje. A jsou lidé, kteří zde nalezli víru.
Teologové: Nikoliv Medjugorje, ale Kristus uzdravuje na přímluvu Matky Boží.
Teologové poukazují na to, že dobré plody nesouvisí se zjeveními, nýbrž jsou výsledkem otevřenosti a ochoty, s jakou věřící do Medjugorje putují. Tato otevřenost srdce nachází Boží odpověď, která vede k obrácení nebo k duchovnímu povolání. Obrácení nepůsobí Medjugorje, ale přímluva Panny Marie. To musí církev lidem trpělivě vysvětlovat.
Především byl získán čas, několik měsíců, kdy bude v zákulisí pokračovat zápas o formulace. Není přitom vůbec řečeno, že František rozhodne na podzim nebo po synodě. Už jeho předchůdci usilovali o rozhodnutí, na které příznivci naléhali, aby tak obešli záporný názor místních biskupů. Že Řím chce rozhodnout, to působí mnohým spíše starost než spokojenost.
Giuseppe Nardi KI
