"Léčka se protrthla a m y jsme svobodni (Ž 123,7)
Mons. Viganò: "Existují důvody k naději. Lži jsou zjevné. Vraťme Boha do středu pozornosti." - Aldo Maria Valli
Aldo Maria Valli
11-15 minut
25června
Projev na II. filosofickém festivalu Antonia Liviho
Carlo Maria Viganò
Laqueus contritus est,
Et nos liberati sumus.
Ž 123, 7
Jsem rád, že mohu poslat tento pozdrav účastníkům druhého ročníku Filosofického festivalu věnovaného drahé památce monsignora Antonia Liviho. Vaše přítomnost v tento den ukazuje, že přání formulovaná v červenci loňského roku se začínají naplňovat díky angažovanosti a spolupráci mnoha ochotných lidí. Všem jim, stejně jako organizátorům festivalu, posílám povzbuzení a ujištění o svých modlitbách.
Tato moje úvaha - více než dva roky po začátku psychopandemické frašky a převratu Velkého resetu - však nebude mít chmurný nádech mého předchozího projevu a bude se vyznačovat spíše hodnocením událostí, které bychom mohli zjednodušeně nazvat realistickým, v pozitivním slova smyslu. To není zrovna optimismus, protože ten přehání v pozitivitě to, co pesimismus přehání v negativitě. Realismus mi připadá správnější a odpovídající pravdě.
První důvod tohoto "pozitivního realismu" vychází z teologické ctnosti naděje: se synovskou důvěrou víme, že Pán nám dává všechny prostředky potřebné k tomu, abychom si zasloužili ráj, a že nás nevystavuje žádným zkouškám kromě těch, které můžeme překonat díky jeho milosti. Naše malé vítězství nad pokušením hříchu je vítězstvím Božím: omnia possum in eo qui me confortat, všechno mohu v tom, který mi dává sílu (Flp 4,13). Nemluvíme tedy o lidském pocitu založeném na iluzi, ale o vědomí založeném na Spasitelově příslibu: sufficit tibi gratia mea, má milost ti stačí (2 Kor 12,9).
Druhý důvod pro pozitivní pohled na současnost je možná subjektivnější, ale podle mého názoru by se neměl podceňovat. Tyto dva roky globálního blouznění nám ukázaly pravou tvář protivníka a odhalily, kdo jedná z touhy po moci, kdo po zisku, kdo sleduje zločinný plán proti Bohu a lidem. Jsme si dobře vědomi skandálních střetů zájmů skrytých na nejvyšších úrovních moci; jsme si dobře vědomi těch, kteří se zaprodali neomalthusiánskému globalismu a podporují narativ, který je stejně tak zjevně falešný jako bludný; jsme si dobře vědomi těch, kteří se z parlamentních křesel, mediálních redakcí, profesních sdružení, odborů a dokonce i církve podílejí na nesčetných porušeních přirozených práv a jsou zodpovědní za smrt milionů lidí na celém světě. A jmenovitě známe ty, kteří s chladným cynismem naplánovali pandemii, aby do ní vpravili genové sérum, které nenapravitelně poškozuje imunitní systém, způsobuje neplodnost mužů a žen, potraty u těhotných žen a úmrtí mladých lidí na infarkt. Hrůzy nacismu a komunismu blednou před bezohlednou krutostí teoretiků světové depopulace, podle nichž - v čele s Cingolanim - by měly být zlikvidovány čtyři miliardy lidí. Je nemyslitelné, aby takový zločin, který byl všude prováděn stejně koordinovaně a pod stejným dohledem, zůstal nepotrestán. A přestože bude jistě potrestána rukou Nejvyššího, před nímž oběti globalistické eugeniky volají o spravedlnost, lze doufat, že i na této zemi budou lidé umět odsoudit viníky k exemplárnímu trestu.
V loňském roce jsme s velkými obavami sledovali vývoj událostí, které se zdánlivě neomylně řídily programem globalistů na Světovém ekonomickém fóru. Stále více lidí si uvědomovalo, že čelí plánu - nebo spíše nazvěme to vhodným termínem: spiknutí - zosnovanému spiklenci bez morálky, ale cítili se bezmocní a zdrcení. Dokonce i my, kteří jsme od počátku věděli, co se děje, jsme měli mnoho důvodů obávat se utužení nastoleného diktátorského režimu. A rusko-ukrajinská krize na začátku roku jako by tuto eskalaci potvrdila. Před několika dny nám nikdo jiný než Bergoglio potvrdil, že dlouho před zahájením ruské vojenské operace na Ukrajině chtělo NATO vyprovokovat Moskvu k intervenci, aby mělo záminku k zavedení ekologické transformace v návaznosti na sankce mezinárodního společenství. Pandemie pro sociální kontrolu, válka a hospodářská krize pro zelený obrat, sociální úvěr, zrušení soukromého vlastnictví, všeobecný příjem.
Tito globalisté jsou ve svých blouznivých představách o nadvládě tak předvídatelní, že vyvolávají rozhořčení u těch, kteří je slyší mluvit o filantropii, zatímco vyhlazují, sterilizují nebo činí chronicky nemocnými miliony lidí; o solidaritě a sociální spravedlnosti, zatímco teoretizují o využívání levné pracovní síly a způsobují katastrofální nárůst nezaměstnanosti; o ekologii, zatímco znečišťují planetu miliardami zbytečných masek nebo lithiových baterií v elektromobilech. A pokud si všimnete, zdá se, že od svých příznivců vyžadují akt podřízení, takže čím absurdnější a nelogičtější nebo dokonce pohrdavější důvody uvádějí, aby legitimizovali svá rozhodnutí, tím větší musí být u jejich poddaných rezignace na rozum a otrocké podřízení se vůli.
Heterogeneze cílů: ti samí, kteří na nás celá desetiletí žvanili o svobodě, vědomé volbě, právu na kritiku, námitkách svědomí a občanské neposlušnosti, se nyní projevují jako horliví prosazovatelé těch nejsměšnějších zdravotních předpisů, nejabsurdnějších hygienických pravidel a nejodpornější diskriminace. Apoštolové antifašismu dnes se stejnou slepou poslušností jdou ruku v ruce s Pravým sektorem a praporem Azov, zatímco levičáci, kteří ještě včera odsuzovali americký imperialismus a závislost Itálie na NATO, dnes vychvalují vládní schopnosti herce s kokainovou hlavou zotročeného hlubokým státem, který vyvěšuje neonacistické symboly a oslavuje antisemitské válečné zločince jako národní hrdiny.
Domnívám se, že více prvků nás může přimět k tomu, abychom útok, který globalistická elita naplánovala v rámci Agendy 2030 a Velkého resetu, považovali za neúspěšný. To neznamená, že válka je vyhraná, ale že Prozřetelnost ráčila změnit běh událostí, jako by nám chtěla dát poslední šanci k pokání, příležitost napravit spáchané chyby a hříchy a napravit je. Pseudopandemie a ukrajinská krize jistě přiměly mnoho duší, aby znásobily své modlitby a pokání a prosily Boha o oddech, který by lidstvu umožnil probudit se z narkózy, do níž se na desetiletí, ne-li na staletí ponořilo.
Neúspěch elity potvrzuje i přiznání mnoha jejích představitelů, kteří již konec globalismu považují za samozřejmost. Fanatici, kteří se stále snaží udržet pohromadě nebezpečnou psychopandemickou stavbu, si neuvědomili, že sami jejich vůdci je opouštějí; jiní s intuicí typickou pro dvořany spěchají, aby se přeorientovali na nyní nezbytnou změnu vyprávění. Brzy bude přiznáno, že pandemie a ukrajinská krize byly součástí globálního podvratného plánu, na jehož realizaci se podíleli světoví vůdci, hlavy států, politici, novináři, lékaři, profesoři, soudci, policisté a duchovní.
Ale právě proto, že tato zrada je nyní jasná; právě proto, že se ukázala nepravdivost a záminka šířené lži; právě proto, že se zjistilo, že je to současná moc, která je nenapravitelně zkorumpovaná a zkažená, lze očekávat zoufalou reakci, poslední vzpruhu: protože už nemají co ztratit a vědí, že čeho nedosáhnou dnes posledním vzmachem, nedosáhnou zítra, kdy bude jejich spiknutí všeobecně známo a všeobecně odsouzeno.
Jak jsem řekl, není to vítězství: je to oddech, který nám umožní podílet se na procesu obnovy, který nás všechny čeká. Proces, který musí být morální před materiálním, srdce před rozumem.
Zhroucení globální společnosti a konec falešného bipolarismu revoluční matrice (pravice/levice, USA/USA, liberalismus/socialismus, progresivismus/konzervatismus) bude vyžadovat kolektivní závazek, v němž katolická složka musí hrát vedoucí, vůdčí roli. Aby se však člověk mohl stát protagonistou, aby mohl soutěžit na politické scéně, musí mít pevnou náboženskou, morální, intelektuální a politickou formaci. Mít ideály, svaté a hrdinské ideály, oživené touhou každého člověka posvěcovat se v jakékoli oblasti svého života, od studia po práci, od rodiny po sociální angažovanost. A já říkám posvěcovat se, abychom se líbili Bohu, který nás k tomu stvořil a učinil nás ke svému obrazu a podobě.
Společnosti je třeba vrátit její duchovní rozměr a zacelit tak staleté rány způsobené sekularismem, liberalismem a komunismem. Kristus Král musí vládnout Italům ještě předtím, než začne vládnout Itálii. Katoličtí laici jsou povoláni vydávat svědectví o své víře na dvou frontách: sociální, obnovovat to, co bylo zničeno, obnovovat to, co se zhroutilo. Školy, univerzity, profese, řemesla. Důvěrně realizovat křesťanské civilizační dědictví.
Druhou frontou musí být vzdělávání těch, kteří slouží komunitě. Vychovávejme své děti tak, aby byly dobrými křesťany a občany, dobrými otci a matkami rodin, poctivými pracovníky, příkladem budování pro ostatní. Učme je, aby se nestyděli hlásit se ke katolické víře a nepovažovali za hanbu milovat svou vlast. Vytvářejme vládce, kteří myslí na společné dobro, a ne na vlastní prospěch, kteří plní své povinnosti s vědomím, že jsou odpovědní Pánu.
A nezapomínejme na ty, kteří se během těchto dvou let kolektivního šílenství nepodřídili diktátu autority podřízené elitě. Kéž je jejich příklad povzbuzením pro mladé, kteří potřebují vzory důslednosti, a pro budoucí vládnoucí třídu, která bude muset nahradit tuto generaci ustrašených dvořanů a zbabělých spiklenců.
To je nakonec skutečná změna posledních měsíců: zjistili jsme, že pokrok, bratrství, inkluze, odolnost, udržitelnost jsou jen lži, které za zdánlivou horizontální solidaritou skrývají velký podvod, podvod, zločinný plán. Pochopit, že nemůže existovat bratrství, pokud člověk neuznává společného Otce; že neexistuje solidarita, pokud člověk nemiluje Boha a bližního pro něj; že pravá svoboda není svévole ani povolení, ale schopnost pohybovat se v mezích Dobra; že stát jako společnost složená z občanů, kteří jsou skrze křest povoláni být Božími dětmi, se nemůže prohlašovat za ateistický nebo nekonfesijní, nýbrž musí veřejně uznat podřízenost občanské autority a všech svých členů nejvyšší autoritě Boží a přizpůsobit jí své zákony. Neboť toto je Boží vůle: "Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích." (Mt 7,21).
Vraťme Boha do středu našich životů, do středu rodiny a společnosti, do středu církve. Všechny ostatní budou následovat.
25. června 2022
