Menu


Bergogliův klerikalismus

 

 
(Řím ) Papež František opakovaně káral „klerikalismus“, který označil za "nemoc". Nebylo však zcela jasné, co přesně tím papež myslí. Smutný příklad klerikalismu zřejmě ilustroval nyní apoštolský nuncius v Kostarice.

Klerikalismus znamená "nemoc", kterou František odsuzuje, tedy skandální sexuální zneužívání kleriků, které v žádném případě není zneužíváním pouze nezletilých, ale v každé situaci. Má František na mysli i ono homosexuální zneužívání, které tvoří s 80 procenty zdaleka největší část skandálu zneužívání? Nebo má na mysli šíření homohereze, kterou podporují klerikové? To nevíme, protože František své obvinění nikdy neobjasnil, ale pochybujeme, že měl na mysli výše zmíněné neduhy, ačkoliv je církvi provozují i klerici.

Smutný příklad toho, co lze chápat pod pojmem bergogliovský klerikalismus, nyní poskytl apoštolský nuncius v Kostarice Msgr. Bruno Musarò. Po pohřební mši za zesnulého Benedikta XVI. v Římě sloužil 5. ledna zádušní mši v katedrále San José, kterou živě přenášela televize a internet. Incident je k vidění na videu z 1 h 14′20″.

K nunciovi, který rozdával svaté přijímání, přistoupila žena a poklekla před ním, aby přijala svaté přijímání. Gestem ruky, které bylo stejně rychlé jako arogantní, ji vyzval, aby vstala. Krátce nato se totéž stalo jinému věřícímu. Když chtěla dotyčná žena přijmout svaté přijímání do úst, nuncius jí odstrčil složené ruce, aby mohla přijímat rukou. Jeho Excelence se nejenže nesklonila ke klečící ženě, ale doslova jí vnutila jí přijímání na ruku. Toto zjevné porušení platného církevního práva zopakoval všem věřícím, kteří poklekli a požádali o ústní přijímání.

Gesto při rekviem za zesnulého Benedikta XVI. ze všeho nejvíce svědčí také o překvapivé formě neúcty a bezohlednosti nejen vůči ženě, ale také vůči Benediktu XVI. Především však je třeba toto gesto interpretovat jako urážku samoného Boha. Přijímání na kolenou ústy, na které jeho Exclence má zapomenout, je trvale správnou a skutečnou řádnou formou obsluhy svatým přijímáním. Ostatní kněží podávali svaté přijímání na rozdíl od nuncia v jedné i druhé formě.
 
P. Bruno Musarò, rodák z Andrana v Apulii, byl v roce 1971 vysvěcen na kněze pro otrantskou arcidiecézi. Poté navštěvoval Papežskou diplomatickou akademii a vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce. V roce 1994 ho Jan Pavel II. jmenoval titulárním arcibiskupem a apoštolským nunciem. Sloužil v Panamě, na Madagaskaru a Mauriciu, na Komorách a Seychelách, v Guatemale, Peru a na Kubě. Za papeže Františka se stal nunciem v Egyptě a od roku 2019 v Kostarice.

Msgr Musarò byl nunciem na Kubě v letech 2011-2015. Když se odvážil říct, co se děje na Kubě¨, kde "stát kontroluje všechno" a "jedinou nadějí je útěk z ostrova", papež František ho odvelel do Egypta.

Zdá se, že je jasné, jak má být svrchované poučení pochopeno.

Text: Giuseppe Nardi - Katholisches