Františkův Vatikán se otevírá novým formám rodiny
Na tiskové konferenci k představení Světového setkání rodin (Řím 22.-26. června) byl použit pojem "rodina Amoris Laetitia" v protikladu k přirozené rodině, aby se otevřely dveře k přijetí jakékoli formy svazku, v čele s homosexuály. Je to rozhodující rozchod s tím, co církev vždy učila.
Jaký je rozdíl mezi rodinou a rodinou "Amoris Laetitia"? Až dosud se naivně myslelo, že Rok rodiny Amoris laetitia, který si přeje papež František, je pouze způsobem, jak se zabývat otázkami rodiny ve světle postsynodální exhortace, která trvá na potřebě pastorační priority. Tisková konference 31. května, kterou Svatý stolec uspořádal k představení 10. světového setkání rodin, které se bude konat v Římě od 22. do 26. června příštího roku a které zároveň uzavře Rok rodiny Amoris laetitia, však jasně ukázala, že čelíme pokusu o přepsání samotného pojmu rodiny.
Vzpomeňme například na velké katecheze o rodině, které pronesl svatý Jan Pavel II. v roce 1994, také prostřednictvím nedělní modlitby Anděl Páně, aby kulturně čelil válce proti rodině, která byla rozpoutána v OSN na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Káhiře. Jedním z nejdiskutovanějších bodů byla v té době právě snaha zavést pojem "rodiny" namísto "rodiny" s jasným cílem, aby homosexuální svazky byly uznány jako rodina. Tehdy se objevila nejednoznačná formulace, ale už tehdy jsme stáli na počátku procesu, který vedl k tomu, že pojem "rodina" je dnes v naší společnosti považován za samozřejmost.
Z vyjádření profesorky Gambino je zřejmé, že "rodina Amoris Laetitia" je církevním ekvivalentem "rodiny", a to tím spíše, že k tomuto zásahu dochází v kontextu, kdy homosexuální svazky jsou v církvi již široce akceptovány, i když nejsou rovnocenné manželství muže a ženy. Byl to sám papež František, kdo se v rozhovoru pro televizi Tv2000 15. září vyslovil pro občanské svazky a zároveň prohlásil, že "nemají nic společného s manželstvím jako svátostí, která je mezi mužem a ženou". A v Itálii si připomeňme, že přesně před šesti lety, u příležitosti schválení zákona Cirinnà, se deník Avvenire, který patří italským biskupům, již několikrát vyslovil pro uznání občanských svazků, i když je neztotožnil s rodinou, jak ji definuje naše ústava.
Pokud je však svazek osob stejného pohlaví považován za dobrou věc, kterou je třeba podporovat, není jasné, proč by neměl být plně uznán jako rodina; proto dříve či později nutně dospějeme k tomu, že církev plně uzná všechny formy svazku. Německo je prostě nejpokročilejší špičkou tohoto procesu, trochu netrpělivou kvůli pomalosti Říma, ale přesto je cesta stejná.
Tento proces tedy již nějakou dobu probíhá a "Amoris Laetitia rodina" představuje bod zlomu s tradičním učením církve, které - je správné připomenout, navzdory určitému současnému narativu - není o vylučování lidí z církve, ale o jasném vymezení cíle cesty doprovázení.
Problém se vyjasnil v odpovědi, kterou profesorka Gabriella Gambino, podsekretářka Dikasteria pro laiky, rodinu a život, poskytla novináři Giuseppe Rusconimu (rossoporpora. org), který se ptal, zda toto setkání bude pod heslem "Láska je láska", zda bude "akceptováno" slovní spojení "duhové rodiny", zda budou k vidění vlajky Lgbt a zda "ty "duhové" jsou podle vás rodiny, nebo jsou to uskupení jiného druhu" (zde můžete vidět video, minuta 56:50). Tato otázka nebyla nijak nadsazená vzhledem k tomu, co se v církvi děje (viz nároky německé synody, nejasnosti synody o synodalitě a čerstvé jmenování kardinlem biskupa ze San Diega v Kalifornii Roberta W. McElroye, otevřeného podporovatele lgbt v církvi, a co se stalo na předchozím Světovém setkání rodin v Dublinu (2018), kdy mezi řečníky vystoupil americký jezuita otec James Martin, aby vysvětlil, co by církev měla udělat pro přijetí lgbt lidí.
Profesorka Gambino sice nechtěla na otázky přímo odpovědět, ale její slova jsou přesto velmi významná. Začíná slovy: "Setkání, jak víme, je věnováno rodině Amoris Laetitia", což už naznačuje, že jde o něco jiného než rodina, jak ji známe: založená na manželství muže a ženy a otevřená generaci života. A skutečně hned poté mluví o "podpoře (...) skutečně doprovodného pastoračního přístupu ke všem". A dále zdůrazňuje důležitost "pastoračního přístupu, který umí každého doprovázet", samozřejmě s "postojem milosrdenství", který je "postojem přijetí a doprovázení Otcovy lásky". A "kromě témat, která budou probírána, je záměrem podpořit proces duchovního přijetí a rozlišování". A znovu: "Neexistují recepty na všechny situace (...), úkolem církve je doprovázet, aby se každý z nás naučil stavět Krista do středu svého života, ať už se nachází v jakékoli situaci.
Překlad referenty: "Ano, setkání se bude konat pod heslem "Láska je láska", existuje mnoho různých forem rodiny a církev poskytuje všem určitou duchovní útěchu a utvrzuje každého na cestě, kterou si zvolil. Zatím tedy nemůžeme říci vše explicitně, abychom nevyvolali silné reakce, začínáme proces, ale je jasné, že na jeho konci očekáváme uznání všech možných forem rodiny".
Je tedy zřejmé, že neologismus "rodina Amoris Laetitia" je pojmem, který je v otevřeném protikladu ke známému pojmu "rodina". A potvrzení přichází také z druhé odpovědi prof. Gambino na odpověď Rusconimu, který v opětovném zásahu požádal o přesnější odpověď na svou otázku: "Opakuji," zněla odpověď, "téma rodiny je řešeno ve světle Amoris Laetitia. To znamená, že se vzdáme určování toho, co je a co není rodina, co je pravda a co je lež, co je správné a dobré a co je nespravedlivé a zlé: každá cesta má údajně v sobě něco dobrého.
Zde se setkáváme s ohlášením antropologické revoluce v církvi. Nelze si představit nic, co by více odporovalo magisteriu předchozích pontifikátů.
Vzpomeňme například na velké katecheze o rodině, které pronesl svatý Jan Pavel II. v roce 1994, také prostřednictvím nedělní modlitby Anděl Páně, aby kulturně čelil válce proti rodině, která byla rozpoutána v OSN na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Káhiře. Jedním z nejdiskutovanějších bodů byla v té době právě snaha zavést pojem "rodiny" namísto "rodiny" s jasným cílem, aby homosexuální svazky byly uznány jako rodina. Tehdy se objevila nejednoznačná formulace, ale už tehdy jsme stáli na počátku procesu, který vedl k tomu, že pojem "rodina" je dnes v naší společnosti považován za samozřejmost Z vyjádření profesorky Gambino je zřejmé, že "rodina Amoris Laetitia" je církevním ekvivalentem "rodiny", a to tím spíše, že k tomuto zásahu dochází v kontextu, kdy homosexuální svazky jsou v církvi již široce akceptovány, i když nejsou rovnocenné manželství muže a ženy. Byl to sám papež František, kdo se v rozhovoru pro televizi Tv2000 15. září vyslovil pro občanské svazky a zároveň prohlásil, že "nemají nic společného s manželstvím jako svátostí, která je mezi mužem a ženou". A v Itálii si připomeňme, že přesně před šesti lety, u příležitosti schválení zákona Cirinnà, se deník Avvenire, který patří italským biskupům, již několikrát vyslovil pro uznání občanských svazků, i když je neztotožnil s rodinou, jak ji definuje naše ústava.
Tento proces tedy již nějakou dobu probíhá a "Amoris Laetitia rodina" představuje bod zlomu s tradičním učením církve, které - je správné připomenout, navzdory určitému současnému narativu - není o vylučování lidí z církve, ale o jasném vymezení cíle cesty doprovázení.
La Nuova Bussola Quotidiana
