Církev není možno bezmezně zatěžovat
Na své interview pro Catholic News Agency (CNA) o Amoris laetitia obdržel prof. Robert Spaemann nadšené, zčásti i kritické reakce. Vytýkají mu především větu, že „poznámka 351 v AL představuje rozchod s tradiční naukou katolické církve“. Na to odpovídá v Die Tagespost:
O skutečné roztržce by bylo možno mluvit pouze tehdy, kdyby papež s formálním odvoláním na svou apoštolskou plnou moc jednoznačně a výslovně, nikoliv tedy v poznámce, učil něco, co je v rozporu s tradiční naukou. To se v tomto případě neděje, už proto ne, že papež František nemá rád jednoznačnost.
Když však nedávno prohlásil, že v křesťanství není žádné »buď – anebo«, zřejmě mu vůbec nevadí Kristova slova: Vaše řeč budiž ano-ano, ne-ne. Co nadto je, je ze zlého (Mt. 5,37). Takového „buď – anebo“ jsou listy apoštola Pavla plné. Stejně tak platí: Kdo není se mnou, je proti mně (Mt 12,30).
Papež František však chce dělat jen návrhy! Odporovat návrhům není zakázáno. A podle mého názoru se musí energicky odporovat, jestliže AL např. tvrdí, že Ježíš předložil jen „náročný ideál“. Nikoliv. Ježíš kázal jakožto ten, kdo má moc, a nikoliv jako zákoníci a farizeové (Mt 7, 29). On sám poukazuje mezi jiným v rozhovoru s bohatým mládencem na vnitřní jednotu mezi následováním Krista a dodržováním Desatera (Lk 18,18-23). Ježíš nekázal žádné ideály, nýbrž budoval novou skutečnost - království Boží na zemi. Nepředkládá návrhy, nýbrž přikazuje: Nové přikázání vám dávám. Tato nová realita a tento příkaz stojí ve těsném vztahuk lidské přirozenosti a poznání prostřednictvím rozumu.
Jestliže to, co Svatý otec říká, se tak málo shoduje s tím, co čtu v Písmu svatém, není to dostatečný důvod mluvit o roztržce, ale jistě je to na pováženou.
Papež si stěžuje, že z podnětu sdělovacích prostředků se málo mluví o jeho četných výrocích na téma alarmujícího stavu rodin, ale mnoho se mluví o jedné poznámce na téma přístupu k přijímání. Jenže předsynodní veřejná debata se točila jen kolem tohoto tématu, protože zde se opravdu jedná jednoznačně o Ano, nebo Ne. Debata nyní pokračuje, a to stejně kontroverzně jako dříve, protože papež se zdráhá citovat jasná prohlášení svých předchůdců, a protože jeho odpověď je tak mnohoznačná, že si ji může každý interpretovat podle vlastního mínění.
Když polnice vydá zvuk jen neurčitý, kdo se připraví k boji? (Kor 14, 8). Když se mezitím prefekt Kongregace pro nauku víry cítí nucen, aby papežova nejbližšího biskupského poradce a ghostwritera obvinil veřejně z hereze, zašly už věci velmi daleko. Ani římskou církev není možno bezmezně zatěžovat.
Papež František s oblibou srovnává kritiky své politiky s těmi, kteří se posadili na Mojžíšův stolec. Ale i zde míří vedle. Byli to právě zákoníci, kteří obhajovali rozvod a tradovali k tomu známý předpis. Když Pán uvedl záležitost na správnou míru, byli apoštolové jeho jednoznačným zákazem rozvodu tak překvapeni, že říkali Mistrovi: Když je tomu tak, pak je lepší se neženit. Ježíši bylo líto zástupů, ale tak jako při eucharistické řeči, když se posluchači vzepřeli: „To je tvrdá řeč, kdo ji má poslouchat?“, nereagoval jako populista: Jediná Pánova reakce na odchod četných přívrženců byla: Chcete odejít i vy?
Die Tagespost, 19. 6. 2016
