Po Trumpově vítězství. Bergoglio lídrem mezinárodní levice?
11. 11. 2016
Kardinál sekretář Parolin zaslal Donaldu Trumpovi gratulaci Svatého Stolce, která vyjadřuje očekávání, že nový prezident bude pracovat ve službě vlasti a světa. Také mons. Joseph Kurz, arcibiskup v Lousville a předseda biskupské konference USA, gratuloval nově zvolenému a vyzval ho, aby vládl k obecnému dobru všech občanů. Zdá se, že vatikánská diplomacie chce poopravit nebo zmírnit postoj papeže Františka, který nikdy neskrýval svou nevraživost vůči tomuto kandidátu na prezidentský úřad.
18.února při letu z Mexika komentoval Trumpův plán zbudovat zeď mezi USA a Mexikem na zbrzdění proudu uprchlíků, řekl papež, že „osoba, která myslí jen na stavbu zdí a nikoliv mostů, není křesťanská“. Při jiném návratu 2. října z Baku do Říma na otázku, kterému americkému kandidátu dává přednost, František se raději nevyjádřil. Nicméně, jakkoliv silné mohou být výhrady katolíka vůči Trumpovi, bylo by velmi obtížné představit si vyvážený vztah k němu a k Hilary Clintonové, která oficiálně vtělila do svého program masové šíření potratů a agendy LGBT. Leda že by sebeobrana proti invazi emigrantů byla větší hřích než potrat a tzv. homosexuální manželství.
Na druhé straně morální soud o takových otázkách, zásadní problém, který dělí Vatikán od nového amerického vedení, je politického charakteru. Téma imigrace je totiž od počátku pontifikátu nosnou osou berlogliánské politiky, ale představuje také stěžejní bod v programu Donalda Trumpa. V této věci jsou ovšem pohledy Františka a prezidenta USA zcela protikladné. „Národ bez hranic není národ, tak jako není národem země bez zákonů“, tvrdí Trump, zatímco pro papeže Bergoglia je neomezené přijímání imigrantů takřka teologický „locus“. Půjde – li Trump vpřed svou cestou, zbrzdí nejen panující multikulturalismus z kennedyosvké doby ve své zemi, ale dá také nezbytný impuls těm pravicovým stranám, které v nejbližších týdnech půjdou k volbám v Rakousku, Holandsku, Francii a Německu. Pokud jde o Františka, po porážce Clintonové zůstal jediným vztažným bodem mezinárodní levice zbavené lídra. Když 5. listopadu skončilo ve Vatikáně třetí mezinárodní setkání tzv. lidových hnutí za účasti revolučních agitátorů z pěti kontinentů, papež František se k nim obrátil se slovy: „Beru za svůj váš křik“. Jenže protestní křik, který se zvedá z hnutí shromážděných v sále Pavla VI., je bohužel poznamenám ideologickým fanatismem a výzvami k násilí.
Linie tendence je jasná. Při své poslední cestě do Jižní Ameriky vyjádřil František své sympatie prezidentům Bolívie a Ekvádoru a 24. října přijal na soukromou audienci ve Vatikáně venezuelského prezidenta Nikolase Madura Morose, rovněž příslušníka extrémní levice, kterého ujistil svou podporou. Ani slovo schválení nebo souhlasu nevyšlo z Vatikánu k mimořádnému gestu prezidenta Peru Pedro Pablo Kuszynského, který 21. října před členy parlamentu a senátu zasvětil zemi Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Bylo by vhodné vhodné, aby papež i biskupové světa opustili politiku, spojili se v úsilí o náboženské úkony tohoto druhu a začali od zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie u příležitosti stého výročí Fatimy, které se setkává se smutným výročím bolševické revoluce.
V objetí revolucionářů
Roberto de Mattei, Il Tempo
