Čemu vůbec Bergoglio věří?
Ve svém ponaučení pro paní de Bernardinis použil Bergoglio jeden docela konkrétní příklad ze života. Nebyl by to ovšem Bergoglio, aby i tuto konkrétní situaci nepřekroutil tak, aby se mu hodila do krámu.
Ten velký Bergogliův přítel totiž nebyl ve skutečnosti ani biskup ani anglikán, nýbrž patřil k episkopálním evangelikálům. To nejpodstatnější ovšem Bergoglio zcela nečestně zamlčel: tento jinověrec totiž chtěl vyřešit svůj problém (i problém tazatelky) tím jediným logickým způsobem: chtěl konvertovat do katolické církve. Bergoglio navíc zamlčel, že tento zájem svého přítele nejen neuvítal, ale dokonce mu ho rozmluvil. Co může být podlejšího než odradit bližního od jediné cesty ke spáse? Nemluvě o tom, že onen „biskup“ Tony Palmer nedlouho nato zahynul při dopravní nehodě.
A nebyla to jediná „lež“ této klamné katecheze. Je to neuvěřitelné, čeho všeho je schopná mysl ošálená koncilním superbludem o „smířené různosti“. Když psal svatý apoštol Pavel Efezanům ona slova: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, tak měl na mysli něco zcela opačného, než aby přesvědčoval katoličku a protestanta, že mezi nimi není vlastně rozdíl, že mají jednoho Pána a jednu víru, protože nic takového neodpovídá pravdě. Šlo mu o to, aby se věřící nedali strhnout větrem kdejakého učení, ve kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame, což se stalo ve velkém před 500 lety a co i zde se právě stalo a děje, a to dokonce z úst nejvyššího „pastýře“ jediné pravé církve. Svatý Pavel se už tehdy právem obával o pevnou jednotu jednoho těla, které má jednu Hlavu. Proto Pán sestoupil a vystoupil a určil některé za pastýře a učitele, aby všichni došli k jednotě víry, nikoliv aby se rozcházeli a pak klamali řečmi o smířené různosti. Copak není právě ona „večeře“ jedním z hlavních kamenů úrazu? Co vůbec věří tento muž o tajemství Eucharistie? A čemu vůbec tento muž věří?
