Geopolitická šachovnice a válka na Ukrajině. Kritický bod?
Fakta, alespoň ta veřejně známá. Biden na sbírce peněz v domě Murdochova syna řekl:
- nacházíme se v nejvážnější krizi atomového rizika od dob kubánských raket;
- Putina znám osobně, nedělá si legraci;
- pokud se díky podstatnému nevítězství na hřišti cítí ohrožený a začne používat taktickou atomovou bombu, od té chvíle je to eskalace bez východiska;
- Pak přemýšlím, jaké by mohlo být východisko.
Blinken znovu spustil „jsme připraveni najít diplomatické řešení, ale Rusové jdou opačným směrem“. Rusové v posledních dnech ze svého pohledu řekli víceméně totéž. Někteří tvrdí, že tito dva spolu v zákulisí nějakou dobu mluví, a proto to, co vidíme, je kvantová pěna nad neznámými fakty. Pokud tomu tak skutečně je, musí být veřejná prohlášení interpretována, jsou to záblesky, pokus o vymezení pole, vyjednávání o tom, jak jednat, dát červené čáry, které pak zrůžoví a zmizí, když skutečně skončíte u stolu? Co je pro oba nepostradatelné?
Někří chtěli číst novou vůli zmírnit americkou stranu při zveřejnění prohlášení CIA v NYT o útoku části ukrajinského establishmentu na Duginovu dceru (je zde vyjednávací část a extrémistická komunikace „je v těchto situacích zřejmá ?).Jiní zdůrazňovali rostoucí americkou otrávenost kvůli neustálým ukrajinským žádostem, vždy velmi náročným, navíc se situací v terénu, která ukazuje určitou ukrajinskou operační autonomii, jak se zdá, ne vždy Washingtonem oceňované.
Jsou také tací, kteří pozorovali, že výjezd Elona Muska, který pobláznil Kyjev, by mohl být pilotován.
Včera jsme psali příspěvek o tom, že panuje silná netrpělivost po ohlášeném planetárním ekonomicko-finančním Armagedonu. Číňané, Indové a 24 členů OPEC zatím mluvili tichým hlasem. Také včera byl Komisi OSN pro lidská práva zamítnut americký návrh na zahájení oficiálního vyšetřování špatného zacházení s Ujgury ze strany Číňanů v Sin-ťiangu. Hlasy proti muslimsko-africké ose, ale s asijskými doplňky. Problém s Kimovými raketami vedl Jihokorejce k tomu, aby na sebe navzájem vypálili skutečnou (ozbrojenou) střelu, což byl špatný výkon.
Před několika dny si ukrajinští představitelé s jistým zoufalstvím stěžovali, že Evropa nedodává slíbené finanční prostředky (v Bruselu je notoricky známo, že nejsou tak dostupné, pokud jde o honbu za penězi) a nevěstí nic dobrého ani na další měsíce. Ukrajinský státní a válečný stroj žere miliardy měsíčně, pak je rekonstrukce a tak to bude ještě hodně dlouho. Na druhou stranu víme, čemu Evropa v nadcházejících měsících čelí, a přemýšlení o vyčlenění adekvátních finančních prostředků na válku, zatímco zde zuří zima a nezaměstnanost, je nad realitou.
Také před několika dny vyšel v Rep. zajímavý článek Franceschiniho, mluvčího amerických strategických kruhů. Článek informoval o obavách, které by kolovaly v americkém strategickém myšlení, Atlantic Council a Carnegie Endowment , ohledně možné fragmentace Ruska poraženého ve válce s kolapsem centrální moci a zmizením Putina. Nové státy a malé státy, někteří „darebáci“ (viz Kadyrov, který byl nedávno Putinem propagován, ze série „pokud mě nemáte rádi, můžete se v budoucnu vždy najít jako Kadyrov“), ale s atomová bomba, noční můra.
Navíc obrovský prostor možné expanze čínské hegemonie na východ, žádní spojenci v oblasti, na kterých by se pilotovali akce. Po pravdě řečeno, tyto věci byly dlouho známé a byly jen polovinou problému, který také sliboval mnoho geostrategických výhod pro Američany. Symptomatická, dnes se však ukazuje pouze znepokojivá stránka.
Kromě toho je třeba poznamenat rostoucí jadernou paranoiu zde v Evropě a částečně i v samotných USA. Jak reálné je riziko? Pokud je to skutečné, ale ne tak pravděpodobné, proč narůstá paranoia? Je to mediální zesílení efektu, jako je paranoia Covid na zákon o publiku, nebo existuje zájem o prosazení této „příčiny vyšší moci“, aby se otevřelo přehodnocení „věřit, poslouchat a bojovat“ v módě dodnes?
Jaké skutečné výpočty ekonomické, sociální a politické udržitelnosti se dělají o Evropě, ale v tuto chvíli také o USA, které jdou v listopadu k volbám? Po Švédsku a Itálii panují obavy, že předčasné volby budou i v Dánsku a i tam se zdá, že pravice má značné a nebývalé šance na vítězství. Minulou neděli byly v Bulharsku volby a proevropsko-liberální strana prohrála, prosadila se středopravice, ale vznikla i protisankční strana v orbánovském stylu. Zdá se, že se jim stejně nepodaří sestavit vládu, budou muset jít - myslím počtvrté - v krátké době k volbám, ale odpor fronty zjevně skřípe. A když Orbán pořádá obávané referendum, aby se lidí „demokraticky“ zeptal, zda podporují sankce a jejich váhu, či nikoli, co se bude dít? A to jsme teprve na začátku října.
Opakuji, jde o výběr faktů, jsou i další a s jiným významem. Ty samy o sobě by mohly být interpretovány různě. Faktem však zůstává Bidenova včerejší úvodní prohlášení a toto je „poprvé“, což si všimne. Uvidíme.
Putin se posadil na svou malou kořist ze svých 15-20 % ukrajinského území tak, že na něj nasadil jaderný deštník a řekl: „Jsem s tím spokojený, promluvíme si?“. Zelenskyj reagoval tím, že uvedl do zákona jakousi neschopnost vyjednávat. Biden říká: buď opatrný, protože to vede, když špatně prohraje. Takže think tanky se obávají jaderného Balkánu plného velmi šílených islámských nebo sibiřských trestanců.
Amerika toho dosáhla hodně, znovuzahájení NATO ve velkém, Finsko a Švédsko (vždy schopné uspokojit Erdogana, otázka stále čeká), hegemonické dobytí totální a nezvratné Evropy alespoň na pár let, prodej zbraní a břidlic na několik let. pár let ale pro Rusy pořádná rána a s vyhlídkami na dlouhé sankce pěkný červík, který časem zasáhne. Navíc každý ví, že skutečný strategický zápas je v Asii. Kolik by vás stálo pokusit se získat více? Léčíme? (Pierluigi Fagan)
