Mešní texty k Nejsvětějšímu Srdci
Kalvinismus XVI. století a jansenismus XVII. hlásaly zkomolené křesťanství. Místo bezmezné lásky Boha, který dal svého Syna za spásu lidí, nastoupila jen úzkost a strach. Soudilo se, že velká část lidstva je neodvolatelně vyloučena ze spásy.
Na toto zbloudění odpověděl sám Pán a jeho církev. Ustanovení svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vneslo do církve a věřících intenzivní proud úcty, která se stále více rozvíjí. První liturgické texty pro tento svátek připravil sv. Jan Eudes. Od zjevení Božského Srdce, kterých se dostalo sv. Markétě Marii Alacoque a ve kterých Pán žádal o rozšíření úcty ke svému Srdci, uplynulo nicméně bezmála 200 let. Na celou církev rozšířil tento svátek Pius IX. v roce 1856. Pius XI. ho povýšil mezi hlavní svátky Páně a obdařil novými mešními texty a oktávou, která pak byla v roce 1955 při zjednodušení misálu zrušena.
Zářícím vstupem do mešní liturgie je Introit ze slov žalmu 32, který je výmluvnou starozákonní oslavou Boží lásky. Na věky trvá vůle Páně, z rodu na rod jeho záměry. Uchránil jejich duše od smrti, zachoval je v domě hladomoru. Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, sluší se, aby mu zbožní pěli chvalozpěv (11, 19, 1).
Orace nám shrnuje obsah a smysl dnešní slavnosti a zdůrazňuje náš vztah k ní:
Bože, jenž jsi nám chtěl v Srdci svého milovaného, našimi hříchy zraněného Syna udělit nekonečné poklady lásky, dopřej nám, abychom tím že mu vzdáváme oddaný hold své lásky, naplnili také povinnost důstojného zadostiučinění.
Epištola z listu Efezanům (3, 8 – 19) nám pohledem do propasti lásky Božího srdce hluboce promyšlenými slova sv. Pavla vypočítává nesmírné poklady Spasitelova Srdce. Cítíme z toho textu, že je vlastně lidskými slovy nelze ani vyjádřit. Bylo od věčnosti skryto v Bohu a nyní je uloženo církvi, aby zvěstovala mezi pohany nevystihlé Kristovo bohatství a to, co vykonal pro nás, abychom měli statečnost a mohli k němu přistupovat s důvěrou. Je na nás, abychom následovali příklad Apoštola a sklonili kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, po němž se jmenuje všeliký rod na nebi i na zemi, aby v nás zesílil duchovní tj. křtem znovuzrozený člověk a přebýval v nás Kristus a abychom pochopili, jak veliká je Kristova láska, která převyšuje všechno poznání.
Když rozjímáme o těchto slovech, nemůžeme se vyhnout otázce, čím by mohl ještě poklady naší víry obohatit dialog s jakýmikoliv jinými náboženstvími, která neobsahují ani paběrky z těchto nesmírných a jedinečný Božích bohatství.
Graduale (Ž 27, 8 - 9) se s dojetím zamýšlí nad obsahem epištoly: Laskavý a upřímný je Pán, proto ukazuje zbloudilým cestu, ukazuje cestu bloudícím, ubožáky vyučuje svým cestám. A toto je jeho nauka: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorného srdce a naleznete pro své duše pokoj (Mt 11, 29)
Evangelium (Jan 19, 31 – 37) nám představuje nejkrásnější a nejvěrnější obraz Ježíšova Srdce, které vycedilo za nás i poslední kapku své krve. Evangelista zdůrazňuje, že se tak stalo, aby se naplnilo Písmo. To byl odvěký Boží úradek a plán Boží lásky. Nyní můžeme stále patřit na toho, kterého jsme svými hřích probodli. Zrodil se tu nový Adam, zrodila se tu církev, která při pohledu na probodené Srdce musí vyznat: Toto je tělo z mého těla (Gen 2,23).Tady došla k naplnění slova k Nikodémovi: Tak Bůh miloval svět.
Offertorium dává průchod Ježíšově bolestnému povzdechu, který připomíná velkopáteční Improperia: Potupu očekávalo mé srdce a bídu. Čekal jsem, kdo se bude rmoutit spolu s mnou, a nepřišel. Hledal jsem, kdo mě potěší, a nenašel jsem. (Ž 68,21)
Vrcholným chvalozpěvem o Božském Srdci je zvláštní preface pro tento svátek, která chválí Boha: Hospodine, všemohoucí Otče, který jsi chtěl, aby vojín kopím probodl Srdce tvého jednorozeného Syna, pověšeného na kříži, aby otevřené Srdce, svatyně Boží štědrosti, vylilo na nás proudy milosrdenství a milosti, aby ono, které k nám nikdy nepřestalo plát láskou, pro zbožné bylo místem pokoje a kajícníkům se otevřelo jako útočiště spásy...
Communio se znovu vrací k blahodárným pramenům, které vytryskly z probodeného Srdce: Jeden z vojáků mu kopím probodl bok a ihned vytekla krev a voda. (Jan 19,34)
Poscommunio nám vyprošuje pravé plody svatého přijímání a úcty k Ježíšovu Srdci:
Pane Ježíši, ať tvé dary v nás roznítí božský žár, který nám dá okusit z rozkoší tvého nejsladšího Srdce, abychom se naučili pohrdat věcmi pozemskými a zamilovali si věci nebeské.
Doporučené texty:
