Z dopisu sv.Bernadetty Soubirous
Jednoho dne jsem se vydala se dvěma děvčaty na břeh řeky Gávy sbírat dříví a zaslechla jsem nějaký šum. Otočila jsem se směrem k louce, ale viděla jsem, že stromy se sotva hýbou. Proto jsem pozdvihla hlavu vzhůru a podívala jsem se na jeskyni. Spatřila jsem tam Paní celou v bílém: měla bělostné šaty přepásané modrým pásem a na obou nohou světle žlutou růži, i růženec stejné barvy.
Když jsem to uviděla, protřela jsem si oči, protože jsem si myslela, že mě klame zrak, a sáhla jsem rukou do kapsy, kde jsem našla svůj růženec. Chtěla jsem také udělat na čele kříž, ale nebyla jsem s to zdvihnout ruku, pořád mi padala. Až když se pokřižovala Paní, zkusila jsem to znovu, a ačkoliv se mi ruka třásla, podařilo se to i mně. Hned jsem se začala modlit růženec a také Paní posouvala zrnka svého růžence, ale rty se jí nepohybovaly. Když jsem se růženec domodlila, vidění ihned zmizelo.
Vyptávala jsem se tedy ostatních dvou dívek, zdali něco viděly. Řekly, že ne, a hned naléhaly, co to bylo a že jim to musím prozradit. Sdělila jsem jim, že jsem uviděla Paní, celou v bílém, a že nevím, kdo to byl. Ale vybídla jsem je, aby o tom nic neříkaly. Nato mě děvčata varovala, abych se sem už nevracela. To jsem odmítla. A tak jsem přišla v neděli znova, protože jsem uvnitř cítila, že mě něco volá...
Ta Paní na mě promluvila až potřetí a ptala se mě, zda bych za ní nechtěla chodit příštích patnáct dní. Řekla jsem, že chci. A také dodala, že musím vyzvat kněžstvo, aby se tam postarali o stavbu kaple. A pak mi poručila, abych se napila z pramene. Protože jsem žádný pramen neviděla, šla jsem k řece Gávě. Ale ona mi dala na srozuměnou, že nemluví o řece, a ukázala mi prstem, kde má být pramen. Když jsem tam přišla, nenašla jsem nic, jen trochu bahnité vody. Snažila jsem se ji nabrat rukou, ale nešlo to. Proto jsem se pustila do hrabání a nakonec jsem sice dokázala trošku vody nabrat, ale třikrát jsem ji rozlila, až po čtvrté jsem se dokázala napít. Pak se zjevení ztratilo a já jsem šla pryč.
Celých patnáct dní jsem se tam vracela a každý den kromě jednoho pondělka a pátku se mi Paní zjevovala. Každý den mi přikazovala, že mám kněžím připomenout, aby tam vybudovali kapli, že se mám jít k prameni umýt a že se mám modlit za obrácení hříšníků. Častěji jsem se jí ptala, kdo je, ale ona se na to jen usmívala. Až nakonec pozvedla ruku do výše, upřela oči k nebi a řekla mi, že je Neposkvrněné Početí.
Během těch patnácti dnů mi také prozradila trojí tajemství, ale zakázala mi komukoliv je prozradit. To jsem dodnes věrně dodržela.
Les écrits do sainte Barnadette, Paris 1961, str. 53 - 59
Pro srovnání:
Liturgická modlitba 11. 2. původní
Bože, jenž jsi neposkvrněným početím Panny připravil svému Synu důstojný příbytek, žádáme od tebe pokorně, abychom pro oslavu Zjevení této Panny dosáhli zdraví duše i těla.
Novus ordo
Milosrdný Bože, ty víš, jak jsme nestálí, vyslyš naše prosby a na přímluvu neposkvrněné Rodičky svého Syna nám přispěj na pomoc, abychom se zbavili svých poklesků a povstali k novému životu.
