4. neděle postní Laetare
Dnešní neděle nám svou radostnou náladou připomíná, že odměnou za naše kající úsilí bude svrchovaná radost v Bohu. Překročili jsme polovinu svatopostní doby. K této radosti nás vyzývá Introit: Vesel se, Jeruzaléme, shromážděte se všichni, kdo ho milujete, plesejte a nasyťte se plností své útěchy. Liturgické roucho může mít dnes barvu růžovou, na oltáři mohou být květy a varhany se mohou více rozeznít. Radost zaznívá i z gregoriánských melodií. Radují se i katechumeni, kteří již ve středu obdrží tzv. symbola, Evangelium, Vyznání víry a modlitbu Otče náš.
V Oraci kněz prosí: Popřej nám, všemohoucí Bože, abychom znovu pookřáli útěchou tvé milosti, když po zásluze trpíme za své činy.
Epištola nám připomíná radostnou skutečnost, že nejsme nevolníky starozákonního poddanství, ale svobodní dědici Božího království s právem na milost a věčnou blaženost. K této svobodě nás osvobodil Ježíš Kristus. Proto se v Graduale zpívá: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do domu Páně. Štědrost a dobrotu jeho i našeho Otce naznačuje scéna zázračného rozmnožení chlebů a ryb, obraz nebeské hostiny. Stejnou ozvěnu slyšíme i v Communio, které nás vybízí k vděčnosti: Jeruzalém je vybudován jako město, putují sem Pánova pokolení oslavovat tvé jméno, Pane.
V Postcommunio prosme naléhavě: Uděl nám, milosrdný Bože, abychom s tvými svátostmi, kterými nás neustále sytíš, zacházeli s úctou a přijímali je vždy ve smýšlení opravdové víry.
