Neděle Květná
V Jeruzalémě se od čtvrtého století četlo vždy na stejném místě, kde se odehrál, Ježíšův triumfální vstup do Jeruzaléma evangelium o této události. Biskup pak na oslu sestupoval z Olivové hory obklopen zástupem, který nesl ratolesti a zpíval hymny a antifony. Církev v Římě přijala tento obyčej kolem IX. století a připojila obřad svěcení ratolestí.
Konáme tedy to, co dělali Židé. Liturgie této neděle se skládá ze dvou částí : jedna je plná radosti a druhá, mše se zpěvem pašijí, je již ponořena do smutku.
Nejdříve se koná obřad svěcení ratolestí, pak následuje jejich rozdílení věřícím a četba evangelia (Mt21, 1-9). Pak vyjde průvod za zpěvu antifon nebo vhodných písní.
Po průvodu odpadá Asperges i stupňové modlitby.
Již z Introitu zaznívá smutek a vroucí prosby o pomoc (Ž 21,20): Pane, nezůstávej daleko se svou pomocí, vysvoboď mě ze lví tlamy.
Orace prosí, abychom si zasloužili následovat příklad pokory Spasitele, poučili se z jeho trpělivosti a měli pak účast na jeho vzkříšení.
Epištola z listu sv. Pavla k Filipským (2, 5-11) obsahuje nádherný hymnický text: Kristus se stal pro nás poslušný až k smrti... který pak v tomto pašijovém týdnu třikrát uzavírá dojemné večerní Officium Tenebrarum.
V dlouhém Traktu se zpívá podstatná část prorockého žalmu 21 o ponížení a utrpení Božího Syna, kde slyšíme slova Já jsem pak červ a ne člověk, lidem k posměchu, vyvrhel chátry.
Zpívají se nebo čtou Pašije podle sv. Matouše.
Offertorium je ohlasem pašijí: Čekám, kdo se nade mnou ustrne, ale marně, kdo by mě potěšil, ale nenalézám. Nyní vlastně začíná reálné zpřítomnění Kristovy oběti, kterou nám tak dramaticky přiblížily pašije. Na Pánovo bolestné očekávání máme odpovědět upřímným úsilím, aby jeho oběť pro nás nepřišla nazmar.
Ve mši, kterou nepředcházelo svěcení ratolestí a průvod, čte se na závěr evangelium z obřadu svěcení ratolestí.
