Dominica in Palmis
Liturgie Květné neděle je důstojným a dojímavým vstupem do nejdramatičtějšího týdne církevního toku. Naši předkové v tomto čase odkládali práce svého zaměstnání, aby se zcela soustředili na prožívání klíčových událostí dějin spásy. Nosným sloupem tohoto rozjímání a bezprostřední přípravy na svaté triduum bude rozjímání nad zprávami o Pánově umučení podle sv. Marka a Lukáše v úterý a ve středu Svatého týdne. Nejsme nikdy schopni dobrat pravé hloubky tohoto nevýslovného tajemství, ačkoliv se nás tak bezprostředně týká.
O Květné neděli si připomínáme slavný vjezd Spasitele do Jeruzaléma. Obřady podle nového misálu z roku 1962 jsou proti původním ve své první části značně zjednodušeny a zkráceny. Stále však zůstávají dvě části: Svěcení, rozdávání ratolestí a průvod do chrámu. Druhou část tvoří mše svatá, při které se zpívá nebo čte zpráva o umučení Páně podle sepsání sv. Matouše.
Svěcení ratolestí a průvod je oslavou Krista Krále. Tato část je plná slávy a radosti. Liturgická barva je červená.
Svěcení ratolestí se může konat v jiném chrámě nebo pod širým nebem. Má tyto části: Zpěv antifony Hosanna Filio David a jedinou oraci, při které celebrant žehná připravené ratolesti. Ihned následuje rozdávání posvěcených ratolestí, při kterém se zpívá žalm 23 proložený antifonami. Když je rozdílení ratolestí skončeno, zpívá jáhen nebo celebrant evangelium (Mt 21, 1-9) o slavném vjezdu Páně do Jeruzaléma.
Pak vyjde průvod, při kterém nesou všichni posvěcené ratolesti a zpívají hymnus k oslavě Krista Krále s oslavnými antifonami.
Po vstupu do chrámu vykoná celebrant závěrečnou modlitbu. Odloží se červená paramenta a nahradí je ke mše svaté roucha v barvě fialové.
Ráz bohoslužby se zcela mění a místo slavnosti nastoupí smutek. Introit ve mši svaté má místo jen tehdy, když nepředcházel průvod s ratolestmi.
Orace připomíná Pánovu pokoru, s jakou se vtělil a podstoupil potupnou smrt na kříži, a prosí, abychom vzděláni jeho trpělivostí zasloužili mít účast na jeho vzkříšení. Je to úvod k epištole, (Fil 2, 5-11), ve které slyšíme památná slova o Kristu, který se stal poslušný až k smrti a zasloužil si tak nejvyšší oslavu.
Před četbou pašijí se zpívá v tractu žalm 21, který je vroucí prosbou opuštěného Spasitele o záchranu a osvobození ze lví tlamy.
Pak se dramaticky zpívá nebo čte zpráva o umučení Pána Ježíše Krista podle svatého Matouše. Po slovech: Ježíš zvolal velkým hlasem a vypustil duši všichni pokleknou a setrvají v tichém rozjímání.
Následuje Credo a Offertorium, ve kterém zaznívají hořká slova žalmu 68, 21-22: Mé srdce očekávalo potupu a bídu, vyčkával jsem, zda někdo bude mí účast na mém zármutku, ale nebylo nikoho. Hledal jsem, zda mě někdo potěší, ale nenalezl. Dali mi za pokrm žluč a v žízni mě napájeli octem.
Communio je Pánova prosba z Getseman: Otče, nemůže – li mě tento kalich minout, staň s tvá vůle.
V závěrečné modlitbě Postcommunio prosíme: Pane, působením tohoto tajemství nechť jsou smyty naše viny a naplněny spravedlivé tužby.
Ve mši, před kterou se konal průvod s ratolestmi, odpadá poslední evangelium. Jinak se čte úryvek Mt 21, 1-9, který je součástí průvodu.
