Z pokladnice Svátku Svaté Rodiny
Z apoštolského listu Nessuno ignora z 14. června 1892 Lva XIII.
Když nastal čas stanovený jeho plány pro uskutečnění velkého díla vykoupení lidstva, které dlouhá staletí očekávalo, Bůh milosrdenství uspořádal řád a hmotné podmínky tak, že „nabídl světu vznešený obraz díla božsky vytvořené Rodiny, o kterém by mohli všichni lidé uvažovat jako o nejdokonalejším příkladu domácího společenství a všech ctností a svatosti. Taková byla ve skutečnosti tato rodina Nazaretská, ve které dříve, než vylilo nádheru svého plného světla na všechny národy, Slunce spravedlnosti, tj. Kristus Bůh, náš Spasitel, přebýval ve skrytu u Panny, své Matky, a Josefa, nejsvětějšího muže, který zastával ve vztahu k Ježíši úřad otce. Pokud jde o vzájemné důkazy lásky, svatosti a morálky, projevy zbožnosti v rodinném společenství a obvyklé vztahy těch, kteří žijí pod jednou střechou, nelze nepochybně najít žádnou ctnost, která by nezářila v nejvyšší míře v této Svaté rodině předurčené stát se vzorem pro všechny ostatní. A Prozřetelnost to tak stanovila ve svém plánu plném dobroty, aby všichni křesťané, ať už jsou v jakékoli situaci nebo v jakékoli zemi, mohli snadno, pokud se na ni pečlivě podívají, mít příklad každé ctnosti s pozváním, aby ji také následovali.
Otcové rodin mají v Josefovi jistě obdivuhodný vzor otcovské bdělosti a péče; matky mají ve Svaté Panně, Matce Boží, vynikající příklad lásky, skromnosti, podřízenosti a dokonalé víry: děti v rodinách mají v Ježíši poslušném svých rodičů vzor, mohou obdivovat, ctít, napodobovat jeho božský příklad poslušnosti. Ti, kdo se narodili jako vznešení, naučí se z této rodiny královské krve zachovávat skromnost i v dostatku a také důstojnost v utrpení: bohatí v této škole poznají, že bohatství je méně ceněno než ctnosti. Dělníci a všichni ti, kteří často v úzkosti tolik strádají starostmi o život rodiny za špatných podmínek, pokud se podívají na přesvaté členy této domácí společnosti, nebude jim chybět důvod ani příležitost, aby se spíše radovali ze svého osudu, než byli zarmouceni. Ve skutečnosti je jejich práce totožná s prací Svaté rodiny, s kterou je spojena v péči o každodenní život: Také Josef musel pracovat, aby vydělával na každodenní chléb a zajišťoval svou vlastní rodinu; i samotné božské ruce se skutečně učily dílu řemeslné dovednosti. Není proto divu, že se velmi moudří muži s velkým bohatstvím chtěli tohoto jmění vzdát a vybrali si chudobu, aby se tak ocitli se ve spojení s Ježíšem, Marií a Josefem.
Ze všech těchto důvodů se kult Svaté rodiny, který se rychle rozšířil mezi katolíky, rozvíjí každým dnem stále více a více. Dokazují to jak křesťanská sdružení založená jménem Svaté rodiny, tak i jedinečná vyznamenání, která jim byla udělena, a především privilegia a duchovní výsady udělované našimi předchůdci, které povzbuzují k horlivosti a zbožnosti. Tento kult se proto těšil velké úctě, od sedmnáctého století se šířil všude v Itálii, Francii a Belgii a pronikl téměř do celé Evropy; poté překročil hranice oceánů, rozšířil se v oblasti Kanady a Ameriky, aby tam vzkvétal pod nejšťastnější záštitou.
Otcové rodin mají v Josefovi jistě obdivuhodný vzor otcovské bdělosti a péče; matky mají ve Svaté Panně, Matce Boží, vynikající příklad lásky, skromnosti, podřízenosti a dokonalé víry: děti v rodinách mají v Ježíši poslušném svých rodičů vzor, mohou obdivovat, ctít, napodobovat jeho božský příklad poslušnosti. Ti, kdo se narodili jako vznešení, naučí se z této rodiny královské krve zachovávat skromnost i v dostatku a také důstojnost v utrpení: bohatí v této škole poznají, že bohatství je méně ceněno než ctnosti. Dělníci a všichni ti, kteří často v úzkosti tolik strádají starostmi o život rodiny za špatných podmínek, pokud se podívají na přesvaté členy této domácí společnosti, nebude jim chybět důvod ani příležitost, aby se spíše radovali ze svého osudu, než byli zarmouceni. Ve skutečnosti je jejich práce totožná s prací Svaté rodiny, s kterou je spojena v péči o každodenní život: Také Josef musel pracovat, aby vydělával na každodenní chléb a zajišťoval svou vlastní rodinu; i samotné božské ruce se skutečně učily dílu řemeslné dovednosti. Není proto divu, že se velmi moudří muži s velkým bohatstvím chtěli tohoto jmění vzdát a vybrali si chudobu, aby se tak ocitli se ve spojení s Ježíšem, Marií a Josefem.
Ze všech těchto důvodů se kult Svaté rodiny, který se rychle rozšířil mezi katolíky, rozvíjí každým dnem stále více a více. Dokazují to jak křesťanská sdružení založená jménem Svaté rodiny, tak i jedinečná vyznamenání, která jim byla udělena, a především privilegia a duchovní výsady udělované našimi předchůdci, které povzbuzují k horlivosti a zbožnosti. Tento kult se proto těšil velké úctě, od sedmnáctého století se šířil všude v Itálii, Francii a Belgii a pronikl téměř do celé Evropy; poté překročil hranice oceánů, rozšířil se v oblasti Kanady a Ameriky, aby tam vzkvétal pod nejšťastnější záštitou.
Ve skutečnosti nelze najít nic zdravějšího a užitečnějšího pro křesťanské rodiny než příklad Svaté rodiny, který zahrnuje dokonalost a soubor všech domácích ctností. Takto uctíváni v rodinách, Ježíš, Maria a Josef přicházejí vám na pomoc, zahrnují vás milostmi, usměrňují vaše obyčeje a zvyky a podněcují k následování svých ctností; zmírní nebo učiní snesitelnými zkoušky, které nás ohrožují ze všech stran, především v hodině smrti. K dalšímu prohloubení kultu Svaté rodiny nařídil papež Lev XIII. zasvěcení křesťanských rodin této Svaté rodině a Benedikt XV. rozšířil Oficium a mešní text svátku Svaté rodiny na celou církev.
Pramen: Divinum Officium
