Lumen de Lumine

Nejsvětější Kristova Krev je Krev Beránka bez vady a bez poskvrny (1 Pet 1,19). To je jen jeden z novozákonních citátů, které vyjadřují nekonečnou cenu Kristovy Krve od samých počátků církve.

Církevní Otcové a svatí spisovatelé neustále prohlubovali smysl těchto posvátných textů zvláště ve vztahu k vykoupení, smlouvě a smíření. Spasitelná síla této drahocenné Krve je evidentní ze Zjevení, a proto se stala předmětem zvláštní úcty a zbožnosti křesťanů.

Rozšíření této úcty bylo také průvodním jevem „liturgické obnovy“, v začátcích středověku současně s tím, jak byly pro víru v Ježíše Krista získány barbarské národy. Ty pociťovaly potřebu více „humanizujícího“ kultu. Ke mši svaté, do té doby jediné formy veřejného kultu, se přidružily oslavy různých epizod z Kristova života, procesí a různé další obřady. V této atmosféře se také rozvinula zvláštní pozornost, úcta a pobožnost k Ježíšovu lidství a také úcta k jeho svaté Krvi. Tuto úctu pak rozvíjeli a zdůvodňovali a živili svatí spisovatelé, teologové a mystikové svými duchovními spisy (např. sv. Bonaventura, sv. Anděla z Foligna sv. Kateřina Sienská).

Hymny, sekvence a texty z křesťanské literatury té doby jsou bohaté na připomínky Nejsvětější Krve. Podobně tomu je v církevní umění, které vyobrazovalo anděly s kalichem zachycují na kříži Nejsvětější Krev, která prýští ze svatých ran Kristových.

Kristova Krev byla předmětem rozjímání a teologických diskuzí. Přispěly k tomu významně také ostatky Nejsvětější Krve donesené z Východu a vzniklé při eucharistických zázracích.

Mezi nejslavnější patří relikvie ve Ferraře, Bolseně, Mantově, Weingarten, Bruggách a Fécamp, které se těšily velké pozornosti a lidové úctě a zbožnosti. Mezi významné ctitele patřila také sv. Kateřina Sienská a sv. Magdalena z Pazzi a sv. Brigita. Vznikala zvláštní bratrstva a lidové svátky a s tím i liturgický kult s příslušnými texty.

Úcta k Nejsvětější Krvi v XIX. století

V tomto století vznikly řeholní kongregace, které praktikovaly a šířily úctu k Nejsvětější Krvi. V roce 1808 založil římský kněz Francesco Albertini Bratrstvo Nejsvětější Krve. Podnětem byla také relikvie v chrámě S. Nicola in Carcere – údajná část pláště sv. Longina se skvrnou krve ukřižovaného Pána. Tato kalvarská relikvie připomínala věřícím vykupitelkou sílu Kristovy Krve.

Jeho nejhorlivějším spolupracovníkem byl sv. Kašpar Bufalo, který založil 1815 Institut misionářů Nejsvětější Krve, jehož členové, kněží i laici, se věnovali evangelizaci v lidových misiích a duchovních cvičeních. Další kongregace vznikly v USA v Daytonu - Sestry Nejdražší Krve, a Sestry klanění Nejsvětější Krvi v Missouri. Další podobné následovaly na evropském kontinentu. Ty se staly mocným impulzem k růstu úcty k Nejsvětější Krvi našeho Pána (Dekret Redempti sumus Pia IX., 10. 8. 1849).