Jedenáctá neděle po Duchu Svatém
Zázraky našeho Pána jsou nejen znamením jeho moci a dobrotivosti, ale jsou také symbolem toho, co působí silou své milosti v nitru duší. „Efeta“, které uzdravilo hluchoněmého, opakuje Církev nad každým z nás při křtu svatém: „Otevři se!“. Je úkolem Církve, aby tak jako Kristus nás otevírala a činila vnímavými pro Boží věci.
Křesťanská katecheze věrně předávaná od apoštolů až k nám nás učí to, čemu máme věřit: na prvním místě je to Ježíšovo vtělení, výkupná smrt a jeho zmrtvýchvstání jakožto základy naší spásy. Získali jsme možnost vstoupit do ráje jedině pro Kristovo úplné vítězství nad ďáblem, hříchem a smrtí.
Účast na dnešní mši svaté je výbornou příležitostí opěvovat nekonečnou všemohoucnost a dobrotu Boží, která shromažďuje vykoupený lid ve své Církvi a zde ho dále posiluje a chrání.
Tímto ujištěním nás Církev vítá již v introitu (slovy žalmu 67, 6 – 7. 2): Bůh přebývá na svém svatém místě, dává svornost svým dětem, sílu a svěžest svému lidu. Nechť Bůh povstane, ať jsou rozprášeni jeho nepřátelé, ať prchnou před jeho tváří ti, kteří ho nenávidí.
K těm nejkrásnějším modlitbám patří dnešní orace, ve které se koříme před propastí Boží dobrotivosti, rozjímáme o ní a vzýváme ji, neboť ona ve své velkodušnosti daleko překračuje to, o co se odvažujeme prosit.
V epištole (1 Kor 15, 1 – 10) nám Pavlova slova označují Pánovo zmrtvýchvstání za pevnou záruku naší víry. Jestliže vstal On, vstaneme i my.
Za to, oč s důvěrou prosíme v graduale, oslavujeme Pána v offertoriu, neboť nedovolil, aby se nám naši nepřátele vysmívali.
K ocenění zázraku z dnešního evangelia (Mk 7. 31 – 37) patří i skutečnost že šlo nejen o dar sluchu a řeči, ale také o dar celé slovní zásoby, dovednosti okamžitě rozumět všem slovům a používat je správně v běžné řeči. Tomu jsme se jako zdraví museli učit po dobu několika let. Při tomto zázračném uzdravení šlo tedy o úplnou proměnu osobnosti. Podobně dokáže Pán proměnit i naši duši a srdce. Proto ho velkodušně uctívejme svými statky a prvotinami své úrody, jak nás vyzývá communio (Kniha přísloví 3, 9 – 10).
Abychom zakoušeli uzdravení duše i těla jako ovoce plnosti tohoto svátostného léku, to nám vyprošuje Církev v závěrečné modlitbě.
Pramen: Messale Romano quotidiano
